Karl Ernst von Baer

Karl Ernst von Baer /1792-1876/

Proslulý a všestranný přírodovědec, hlavně embryolog. Narodil se na statku Piep v Estonsku. Po domácím vychování šel na školu Ritter und Domschule, odkud přestoupil na derptskou univerzitu, kde studoval fyziku, hlavně však botaniku, anatomii a fyziologii, načež jako doktor působil v létech 1812-13 ve vojenské nemocnici v Rize. Potom šel do Würzburku znovu studovat anatomii. V roce 1834 byl povolán do Petrohradu jako jeden z nejčinnějších členů císařské akademie nauk. Za vládní peníze procestoval Rusko a zprávy o tom uveřejnil ve spisech petrohradské akademie. Pak se vydal r.1837 na Novou zem, r. 1840 procestoval Laponsko a Finsko. Aby studoval mořskou faunu, byl r. 1845 vyslán do Terstu, r. 1855 studoval rybolov v Kaspickém moři, načež r. 1858 procestoval Stockholm, Kodaň, Londýn a Paříž, kde se zabýval antropologií. V Petrohradě přednášel nejdřív zoologii, později anatomii, r. 1862 zvolen čestným členem petrohradské akademie a zemřel roku 1876 v Deptě. Byl všestranným badatelem a psal něměcky, rusky a francouzky. Jeho spisy se vyznačují filosofickou hloubkou, jasností a poutavostí. Jeho hlavním oborem bylo studium vývoje, o němž vydal své hlavní dílo O embryonálním vývoji živočichů – pozorování a úvahy. Mimo to vydal 15 děl z medicinského, antropologického a zeměpisného oboru, 51 větších lékařských pojednání, 98 pojednání z oboru přírodovědeckého, filosofického, zeměpisného a historického, dále 18 spisů o geografii Ruska a nesčetnou řadu dalších drobných děl.Správná a pečlivá pozorování, ale i střízlivé, přesně logické úvahy, musely vést k všeobecným závěrům, na nichž později v širších rozměrech založil Darwin svou nauku. V polemickém spise, nedlouho před svou smrtí, vyslovil pochybnosti o svých vlastních, dávno před tím jasně formulovaných a přesvědčivých názorech!

O jeho činnosti:
Mikroskop sehrál důležitou úlohu také při výzkumu rozmnožování a individuálního vývoje organismů. Neobešlo se to bez omylů a sporů. Spermie se v primitivním mikroskopu některým pozorovatelům jevily jako miniaturní lidské bytosti. To dodalo váhy argumentu jednoho tábora embriologů, kteří chápali vývoj organismu jako pouhé zvětšování už hotových struktur (preformacionismus). Proti nim stáli epigenetikové s tvrzením, že zárodek se teprve postupně organizuje z původní zárodečné hmoty. Díky mikroskopu nabyli načas převahy performacionisté. Jejich odpůrci se snažili popřít souvislost spermií s procesem plození. Zastánci názoru, že se zárodek vyvíjí ze struktury obsažené ve spermii, byli známi pod názvem "animalkulisté", jejich odpůrci, zdůrazňující vajíčko, jako "ovulisté". V 18.stol. , kdy mikroskopická technika a optika ustrnuly ve vývoji a důvěra ve věrnost mikroskopických pozorování poklesla, nabyli na váze argumenty ovulistů. Silně je podepřel svými výzkumy o oplození Lazzaro Spallanzani. Experimentoval převážně s vajíčky žab. Podařilo se mu je uměle oplodnit, a tak prokázal, že k oplození je zapotřebí jak vajíčko, tak samčí semeno.Znovuobnovení tohoto stanoviska přinesla pečlivá pozorování a zobecnění Caspara Wolfa v jeho slavné knihy Teorie oplození z roku 1759. Wolff zevrubně objasnil vývoj kuřecího zárodku a ukázal, že se jednotlivé náznaky budoucích orgánů postupně vyvíjejí z původně homogenní látky vajíčka a že jsou v něm předem zformovány. Wolffovo zprvu přehlížené pojetí posléze potvrdil Karl Ernst Baer na rozsáhlém materiálu z různých živočišných skupin. Baer byl řádným profesorem zoologie v Kalingradu. Světovou proslulost si získal roku 1827 objevem vajíčka u savců.Baerův hlavní vědecký přínos je v embriologii. Díky rozsáhlému srovnávacímu materiálu rozlišil čtyři typy embryonálního vývoje, tím se stal zakladatelem disciplíny, která snesla mnoho závažných argumentů ve prospěch evolucionismu a pomohla objasnit řadu konkrétních problémů z vývoje jednotlivých skupin živočichů. Baer dále zobecnil dřívější zjištění svého kolegy, že se tělesné orgány a tkáně utvářej ze tří zárodečných listů a popřel je velkým množstvím srovnávacího materiálu. Rozhodně vystoupil proti snahám vykládat individuální vývoj živočichů jako opakování sledu hotových forem od primitivní k dokonalé a pojal individuální vývoj naopak jako upřesňování a postupné rozrůzňování a individualizaci výchozích obecnějších znaků. Tyto Baerovy závěry, uložené s dalšími vědeckými výsledky v jeho hlavním díle O EMBRYONÁlnÍM VÝVOJI ŽIVOČICHU. Baer proto kladl důraz na specifičnost biologických zákonnů, na problematiku účelnosti a vztahu celku a částí. Takový přístup vyplíval i z Baerova idealistického pohledu na svět. O Darwinově pojetí evoluce soudil, že je příliš mechanické a příliš zdůrazňuje nahodilost. Baer byl obdobně jako náš Purkyně v dobách velkých převratů v biologii ochráncem svobody biologického myšlení a jeho tradic. V Baerově době se embryologie rychle rozvíjela. Přispěla k tomu i klasická Purkyňova pozorování slepičího vejce před oplozením stejně jako podstatný pokrok v řešení problému oplození a vývoje oplozeného vajíčka. Na Baerovo dílo navázali také zoologové, kteří prozkoumali individuální vývoj nejrůznějších skupin živočichů. Baerovo úspěšné aplikování srovnávací metody v embryologii je jen jedním příkladem nesmírného významu, jakého nabyla tato metoda ve vědách o životě především na zač.19.stol. Tehdy vznikla celá řada srovnávacích disciplín. Předpokladem pro široké uplatnění srovnávací metody bylo utřídění a účelné pojmenování nesmírného množství rostlin a živočichů poznaných v období rozmachu přírodních věd ze renesance v novověku.

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5254