Za nejstarší literární ztvárnění našich dějin můžeme považovat takzvané Moravsko-panonské legendy. To jest legendy o životě Konstantina a Metoděje, světců jež k nám v 9. století přinesli křes?anství. Tyto legendy byly sepsány v 10. století. Tyto legendy jsou napsány staroslověnsky (církevně slovansky).

Po pádu říše Velkomoravské nebyly již styky se slovanským východem tak časté a Přemyslovci podporovali římskou církev a latinské vzdělání. Výrazem toho je naše nejstarší kronika, jejímž autorem byl děkan kapituly pražské Kosmas, který svou rozsáhlou kroniku napsal latinsky pod názvem Chronica Bohemorum. Tou se stal zakladatelem českého dějepisectví. Vznikla za období přechodného vítězství latiny v 11. století. Vyniká svým uměleckým podáním, které svědční o velké vzdělanosti autora (studoval v Lutychu). Po literární stránce se zřejmě nechal inspirovat antickými autory, jako byl Vergilius, Ovidius a Horatius, ale jeho tvorbu ovlivnili i novolatinští autoři a bible.

Jeho kronika je rozdělena do tří knih, přičemž I. kniha začíná potopu světa, pokračuje příchodem praotce Čecha na naše území, líčí vládu Krokovu i Libušinu, Přemysla, dívčí válku, knížete Oldřicha a Boženu, Břetislava a Jitku a končí smrtí Jaromíra roku 1038.

II. kniha líčí, jak roku 1039 přenáší Břetislav a mnich Šebíř z Hnězdna tělo sv. Vojtěcha. Končí nastoupením Břetislava Mladšího.

III. kniha je dovedena až do roku Kosmovy smrti 1125.

Za posledních Přemyslovců na přelomu 13. a 14. století k nám proniká západní rytířská kultura, jejímž plodem je takzvaná česká Alexandria. Je to rytířský epos o Alexandru Velikém, napsaný sice podle latinské předlohy, ale česky a makedonský hrdina pokřes?anštěn a počeštěn. Neznámý autor byl zřejmě vyšší šlechtic, který dával Alexandra za vzor českým panovníkům.

Kronikářským dílem ve vlastním slova smyslu je takzvaná Dalimilova kronika. Její autorství bylo zřejmě nesprávně přiřazeno Dalimilu Meziříčskému. Autor není známí, usuzuje se však, že se nejedná o aristokrata. Tomu nasvědčují vcelku demokratické názory např. na sňatek Oldřicha a Boženy. Toto je dílo je hlavně významným pro poznání staročeštiny.

Závěrem bych rád porovnal obě kroniky. Zatím co Kosmova kronika je psána latinsky pod vlivem antiky. Dalimilova je psána česky a ve verších. Co do hodnověrnosti je Kosmova spolehlivější. Sám uvádí, že v I. knize čerpal z vyprávění starců,od II. už vycházel i z vyprávění svědků a dále i z osobních prožitků. Kosmas jako nepřítel slovanské bohoslužby potlačuje všechny zprávy o ní. Údajný Dalimil je naopak vlastencem a dokonce i proti německým aktivistou. Z Kosmova díla čerpalo a stále čerpa mnoho lidí a knih.

Já sám sem čerpal z četby Kosmovy kroniky české, vydání Melantrich roku 1947, které přeložil a upravil Karel Hrdina, z Internetu a z vyprávění starců a vzdělanců.