Obrův chodník-Severní Irsko
OBRŮV CHODNÍK: SCHODIŠTĚ DO MOŘE
Výběžek na pobřeží Severního Irska je nejlepší světovou ukázkou toho, co se stane, když sopečná láva chladne pomalu – k moři se zde svažuje jedinečné schodiště tvořené desetitisíci geometricky přesných sloupů,které do sebe přesně zapadají.
Podle legendy postavil irský obr Fin MacCool Atlantikem silnici vedoucí z jeho sídla na pobřeží severoirského hrabství Antrim až k hebridskému sídlu jeho úhlavního nepřítele Finn Galla. Shromáždil stovky dlouhých kamenných sloupů a zatloukl je do mořského dna; pak si šel domů před útokem odpočinout. Skotský obr ale chytře převzal iniciativu, protože ze svého ostrůvku Staffy dorazil naopak do Irska. Mac Coolova žena Finn Gallovi namluvila, že spící obr je její malé dítě, a ten se vyděsil a uprchl, protože si představil, jak by pak musel být velký jeho otec. Když už byl v bezpečí na širém moři, začal za sebou vytrhávat sloupy , aby cestu po něm nemohl už nikdo použít.
Obrův chodník ve skutečnosti vypadá jako dlážděná silnice, která se táhne 275 metrů podél pobřeží a severním směrem zasahuje do Atlantiku až 150 metrů daleko. Sloupy jsou většinou kolem šesti metrů vysoké, ale někde měří i 12 metrů. Vědci se pozastavují nad jejich složením a tvarem, asi 40 000 čedičových sloupů má tvar zcela pravidelných mnohoúhelníků – většinou jsou to šestiúhelníky, které k sobě přiléhají tak těsně, že se mezi ně nedá strčit ani špička nože.
Obrův chodník objevil roku 1692 biskup z Derry. Počátkem 19.století se k chodníku vypravil i spisovatel William Thackeray, který o těchto skalních útvarech napsal, že vypadají „jakoby uvnitř hlídal drak princeznu z nějaké honě staré pohádky“.
Kromě bájí se na vysvětlení původu chodníku objevila řada teorií. Dříve se vědci domnívali, že se jedná o zkamenělý bambusový les, nebo že je chodník výsledkem krystalizace minerálů z mořské vody . Dnes se geologové shodnou na tom, že sloupy jsou sopečného původu. Asi před 50 miliony lety byla značná část severního Irska a západního Skotska vulkanicky aktivní. V zemské kůře se otvíraly pukliny, jimiž na povrch proudila láva a tvořila vrstvy až 180 metrů silné. Při chladnutí tuhla a při další erupci vychladlou vrstvu zavalil nový příval. Tam, kde nateče na plochu již ztuhlého čediče chladne a smršťuje se. Láva se rozpadá a vytváří celou řadu mnohoúhelníkových sloupů.
Čerpáno z Tajůplné knihy světů – Rigest Digest Výběr
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát