Hygiena dutiny ůstní
hygiena dutiny ústní
Přes 90% populace trpí nedostatečnou hygienou
dutiny ústni, zejména pak zubů!
Zubní kaz,porušení zubní hmoty infekčním procesem.Vzniká působením vnějších vlivů tj. mikrobů v zubním povlaku (plaku),vytvořeném z láttek z potravy,zejména cukrů a jiných zbytků.Mikroby v povlaku zkvašují cukry,vznikají organické kyseliny,snižuje se PH a dochází k porušení zubní skloviny.Každý má kvůli dědičným a jiným faktorům dlišný sttupeň dispozice ke kazu.V České republice má
kaz přes 90% obyvatelstva.Neléčený vede k zánětuzubní dřeně.
Vznik parodontitidy (dříve zvané paradentóza)
Parodont(závěsný aparát zubu) se skládá z dásně, kostěného zubního lůžka, jež obklopuje kořen zubu, cementu, který pokrývá kořen, a ze závěsných vazů. Zub je v zubním lůžku ukotven množstvím krátkých šlachovitých vlákének, která vedou z kosti k povrchu kořene.
Gingivitis - zánět dásně
Za nejzranitelnější místo závěsného aparátu jsou podle moderních výzkumů považovány buňky spojovací tkáně (tzv. spojovacího epitelu) dásně. Tyto buňky jsou připojeny přímo k povrchu zubu. Bakterie v povlaku (na obrázku značeno žlutě) se neustále množí a postupně zase odumírají. Živé bakterie vylučují jedovaté látky. Tyto tzv. toxiny se kromě toho uvolňují i z těl odumřelých bakterií a pronikají pak spojovací tkání a snižují její těsnící schopnost. Lidský organismus se brání tím, že do dásně vysílá množství obranných buněk, čímž se prostupnost této tkáně dále ještě zvyšuje.
Bakteriální toxiny (jedovaté látky) tak mohou potom pronikat i do vazivové části dásně.
Mezi obecné známky zánětu patří zarudnutí a otok, což je dobře vidět např. u zanícených pupínků na kůži. Podobně tak zčervená a zbytní zanícená dáseň. Tyto příznaky počínající gingivitidy je možné najít již u školáků.
Krvácení dásní při čištění zubů je dalším příznakem zánětu. Bolesti se vyskytují méně často. Pokud postižený začne povlak alespoň jednou denně důkladně odstraňovat, odezní zánět během několika dní.
Od zánětu dásně k parodontitidě
Pokud jsou buňky těsnící (spojovací) tkáně po léta vystaveny působení vrstvy povlaku, přestanou plnit svoji funkci a zánět se šíří do hloubky a postihuje pozvolna kostní lůžko a povrch kořeně. Tento stav se už označuje jako parodontitida.
Se zvyšující se intenzitou zánětu se prohlubují tzv. choboty (kapsy vznikající mezi dásní a zubem) a kostěné lůžko se začne odbourávat. Postupně dochází k odhalování povrchu kořenů, tak jak je to vidět u postranních řezáků na obrázku dole. Úplně nahoře na dásni nad pravým horním řezákem je patrný hnisavý puchýřek, který v tomto případě upozorňuje na hluboký chobot. U dolních řezáků je nános zubního kamene.
Stomatologické ošetření a spolupráce pacienta, kterou v této souvislosti představuje dobrá ústní hygiena, mohou přivést parodontitidu do klidového stadia. Jednou odbouraná kost se však už znovu nevytvoří. Proto jsou - stejně jako v případě zubního kazu - včasná diagnóza a ošetření nanejvýš důležité.
Skřípání zubů
Skřípání zubů vyvolává silné tisknutí zubů k sobě a jejich vzájemné tření. Odborně se tento jev nazývá bruxismus, od latinského slova brucho - skřípat zuby. Lékaři se liší ve vysvětlení, jak skřípání vzniká. Někteří kladou vinu psychickému napětí, jiní tvaru zubů a další hovoří o kombinaci obou příčin.
Člověk, který celý den žije ve stresu, může mít v noci sklon třít zuby o sebe. Pokud jeho chrup do sebe dokonale nezapadá (stačí třeba vyšší plomba), projeví se duševní napětí nočním skřípáním zubů.
Skutečnost, že pacient skřípe zuby a případné následky by měl na první pohled poznat i vás stomatolog. Lidé si tím samozřejmě svůj chrup ničí. Ve dne by silný tlak pro samou bolest nevydrželi, ale v noci ve spánku si takto odreagovávají celodenní stres. Důsledkem jsou často naprosto obroušené kousací plošky zubů. Leckdy se po "proskřípané" noci budí lidé unavení a bolí je žvýkací svaly. Navíc si často stěžují na bolesti čelistních kloubů, na bolesti hlavy nebo dokonce na bolesti zad.
Pacientům se někdy musí naordinovat uklidňující prostředky, jedním z možných řešení u již pokročilého stádia "skřípání" je také nákusný blok, což je průhledná destička ze silikonového materiálu, vyhotovená podle přesného nátisku zubů, určitým způsobem se tento blok podobá ochraně, kterou používají boxeři při zápasech. Tento blok zabraňuje zakousnutí "zub do zubu" a nedochází tak tedy k odírání zubů a také k nepříjemnému zvukovému efektu skřípání, pacient se jednoduše zakousne do silikonu a tak si částečně svůj chrup chrání. Odírání zubů má za následek odstranění skloviny což může být velmi závažnou příčinou vzniku zubního kazu a celkové citlivosti zubů.
Zajímavostí určitě je, že pracovní či jiné přetížení, které může být příčinou skřípání zubů, se takto údajně projevuje více u žen, a to především ve věku mezi osmnácti a třiceti lety a poté zase po čtyřicítce. Muži daleko více trpí žaludečními vředy.
Chce-li se člověk nepříjemného skřípání zuby zbavit, měl by se naučit uvědomovat si samotné skřípání, protože bývá pravidlem, že člověk, který skřípe zuby v noci, nevědomě skřípe zuby i přes den. Proto je důležité, si tuto skutečnost uvědomit a odhalit ji sám na sobě. Přistihne-li se dotyčný, že má zuby silně stisknuté, měl by je okamžitě rychle povolit. Jisté také je, že jako u všech chorob, tak i u skřípání zubů je nejlepší cestou k jeho odstranění likvidace příčiny, tedy vypětí a stresu.
Schopnost zubu uzdravit se
Každý živý zub v dutině ústní je vlastně otevřený systém. Je tvořen dentinem, zubovinou, uvnitř je dutina se dření, což je spleť cév a nervových vláken, která zajišťují látkovou výměnu. Na povrchu korunky je izolační, silně mineralizovaná vrstva skloviny a na povrchu kořene je cement, do kterého se upínají vazy periodoncia, tj. vazivo mezi kostěným zubním lůžkem a cementem na povrchu kořene. V dutině ústní je zub vystaven vlivu okolního prostředí. Účinkem kyselin z potravy, i těch, které vznikají při trávení cukrů v dutině ústní, jsou mikroby zubního plaku schopny naleptat sklovinu. Tímto pochodem vzniká ZUBNÍ KAZ. Pokud je zub včas dokonale očištěn od mikrobů a defekt je zatím jen na mikroskopické úrovni, účinkem minerálů ze slin, nebo ještě lépe účinkem fluoridů u pacientů poučených o lokální fluoridaci, je SKLOVINA schopna REMINERALIZOVAT a „opravit“ vznikající defekt. Pokud už je kaz větší a zasahuje až k zubovině, snaží se zub tvořit OBRANNÝ, TERCIÁLNÍ DENTIN, který brání průniku mikrobiálních toxinů z kazu až ke dřeni.
PERIODONCIUM (závěsný aparát zubu) je vazivo mezi cementem na povrchu kořene a kostěným zubním lůžkem. Drží zub uvnitř kosti. Je napojeno na cévní a nervový systém, odkud je vyživováno .Stejně tak i DÁSEŇ, která chrání kost i periodoncium před vlivy toxinů z mikrobů v dutině ústní. Odolnost parodontu je závislá na celkovém zdravotním stavu člověka, na stavu imunitního systému, ale především na úrovni hygieny a schopnosti pacienta pravidelně odstraňovat mikrobiální plak. Působením infekce od okraje dásně do hloubky vznikne PARODONTITIDA. Vlivem zánětu tedy ubývá vazivo a kost zubního lůžka, dochází k redukci závěsného aparátu a plochy, za kterou zub drží v kostním lůžku. V těchto místech i po vyléčení zánětu kost sama nedoroste. Dnes se rozšiřují nové způsoby ošetření tzv. AUGMENTACÍ nebo ŘÍZENOU TKÁŇOVOU REGENERACÍ, které umožňují vytvořit podmínky k novotvorbě kosti i v této lokalitě.
Pokud zánět v periodonciu vznikne přestupem infekce ze zubní dřeně, na konci kořene vznikne v kosti defekt, lidově nazývaný „váček“, odborně pak zvaný KOŘENOVÁ OSTITIDA (viz obrázek). Většina takových defektů zůstává dlouho nepoznána, protože po odeznění bolestí při zánětu zubní dřeně (pulpitidě) se v kosti vytvoří vazivová bariéra, která brání dalšímu šíření infekce do těla. Po odstranění příčiny zánětu (odumřelé zubní dřeně) se obvykle dobře prokrvená kost u celkově zdravého jedince sama dotvoří. U větších zánětlivých defektů nebo cyst je nezbytné chirurgické vyčištění zánětlivého kostního ložiska s možností následné řízené kostní regenerace.
Stejně tak KOSTNÍ RÁNA po vytažení zubu se zpravidla zhojí kostí. U pacientů, u nichž současně probíhá parodontitida, je však velké riziko vazivového zhojení rány. I zde můžeme podpořit hojení AUGMENTACÍ. Augmentace nebo řízená tkáňová regenerace jsou CHIRURGICKÉ LÉČEBNÉ TECHNIKY, které s použitím náhražek kostních minerálů a speciálních krycích membrán napomáhají vyhojení kostních defektů plnohodnotnou kostní tkání.
Pravidelné PROVÁDĚNÍ ÚSTNÍ HYGIENY, to je odstraňování mikrobiálních povlaků s použitím zubního a mezizubního kartáčku a zubní nitě, je nezbytné. Radíme všem našim pacientům, aby kromě domácí péče pamatovali na pravidelné PREVENTIVNÍ PROHLÍDKY spojené s odstraňováním zubního kamene a dalších škodlivin, které by mohly bránit dobrovolné domácí péči a být příčinou vzniku rozsáhlejších škod.
Kořenová ostitida, stav po zaplnění kořenového kanálku
Stav po jednom roce hojení (bez operačního zákroku)
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát