Duševní hygiena
Martin septima b
Seminární práce:
Duševní hygiena
Úvod
Nahromadění lidí ve městech má za následek, že se vztahy mezi lidmi stávají stále komplikovanějšími. Na člověka také působí stále více stresových faktorů, které vyvolávají psychická onemocnění. Na nemoci způsobené stresem umírá čím dál více lidí. V dnešní „moderní“ době, která je především zaměřena na spotřebu, masovou kulturu a všeobecnou materializaci se stále více zapomíná na duši - tak jako je nutné mít si ruce, je potřebné se věnovat i očistě našeho duševna.
Duševní hygienou se rozumí systém propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy. Tato seminární práce se bude zabývat právě duševní hygienou v podání prof. Libora Míčka. Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice, popřípadě jako pomůcka psychologům a jiným lidem, kteří se zabývají lidskou psychikou. Tato práce i výše zmíněná kniha prof. Míčka se bude zabývat několika různými aspekty duševní hygieny:
1. Základní pojmy duševní hygieny
2. Hygiena duševní práce
3. Životospráva z hlediska duševní hygieny
4. Sociální aspekty duševní hygieny
5. Sebevýchova a duševní zdraví
6. Autoregulační cvičení
ad 1. Základní pojmy duševní hygieny
Základním pojmem duševní hygieny je pojem duševního zdravý, pod kterým chápeme dosažení ideálního stavu, jež je výsledkem dodržování zásad duševní hygieny.
Dalším pojmem je správná adaptace (přizpůsobení), která je procesem jimž se dosahuje duševního zdraví. Průběh této adaptace je ovlivňován stresory, které přinášejí zvýšenou zátěž (stres). S tím souvisí také frustrace, respektive frustrující podněty, které maří (frustrují) potřeby jedince a tím ztěžují jeho adaptaci. Tuto frustraci můžeme potlačit kromě úpravy životosprávy svých sociálních vztahů také autoregulací (sebevýchovou) jedince a aplikací speciálních uklidňovacích cvičení.
Proč praktikovat duševní hygienu?
Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější proti somatickým chorobám. Už na mezinárodním lékařském sjezdu v roce 1957 bylo konstatováno, že nejméně jedna třetina všech nemocí vzniká primárně poruchou duševní rovnováhy. Takto podmíněny psychikou jsou například žaludeční vředy, angina pectoris.
Jak se pozná nevyrovnaný člověk?
Z pozorování:
Je zpravidla příliš napjatý, cítí se snadno stísněn otázkami jiných, zvláště cizích lidí. Potí se, třesou se mu prsty, není schopen sedět v klidu - vrtí se.
Z písemného projevu:
Je například možno poznat známky deprese (velmi těžký nebo zvlášť slabý a nepravidelný tlak), úzkostné stavy (malá vzdálenost mezi slovy a řádky, slova končí náhle)
Z popisů vlastních zážitků:
Cenné mohou být zvláště poznatky o reagování v obtížných životních situací, o řešení vnitřních i vnějších konfliktů.
Abychom ho však nějakým způsobem dosáhly musí být duševní zdraví definováno - existují dvě takovéto definice:
1)Užší pojetí ztotožňuje duševní zdraví s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace.
Jednou z výhod tohoto pojetí je možnost relativně přesně měřit odchylky od normálu, tzn., že je umožněna kvantifikace nejrůznějších poruch.
2) Širší pojetí duševního zdraví nezdůrazňuje nepřítomnost poruch, ale naopak se snaží charakterizovat, popsat jevy optimálního duševního zdraví, což splývá s popisem optimální životní adaptace.
Pod pojmem adaptace v psychologii chápeme proces, v nemž se osobnost jedince přizpůsobuje měnícím se podmínkám svého vnějšího prostředí a svého vnitřního, subjektivního světa.
Duševní rovnováha jedince zpravidla úzce souvisí s jeho zdravím tělesným => Tělesné nemoci a bolesti negativně ovlivňují duševní rovnováhu.
ad 2. Hygiena duševní práce
Duševní práce klade zcela specifické nároky na celkovou duševní vyrovnanost. Duševní pracovník se známkami nevyrovnanosti podává své profesi podstatně nižší výkon nebo se neúměrně vyčerpává, stresuje lidi kolem sebe a přispívá k jejich nevyrovnanosti.
stresory v práci - práce braná jako hobby vyčerpává podstatně méně než ta, která je charakterizována:
a) zvýšenou osobní odpovědností,
b) náhlostí úkolů a krátkodobostí jejich termínů,
c) zvýšeným podílem administrativně organizačních prací,
d) neúměrným množstvím povinností
ad 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny
Patří sem :
- Spánek -Nejčastějším tvrzením je, že dospělí člověk by měl spát asi osm hodin, mladistvý devět a děti ještě více. Ke stáří se potřeba spánku zkracuje.
Hloubka spánku bývá největší v prvních dvou až třech hodinách po usnutí; tehdy je spánek také nejvydatnější.
Jednou z důležitých spánkových fází je tzv. REM fáze (rapid eye movements = REM - rychlý pohyb očí), bylo zjištěno, že REM fáze se vyskytuje prakticky u všech savců. Je to fáze, při níž probíhají sny. Člověk spí v této fázi velmi tvrdě a těžko ho něco probudí. REM fáze se během nočního spánku dospělé osoby objeví několikrát. Kromě REM fáze se ve spánku objevují ještě čtyři další stadia - souborně se dají všechna označit jako non-REM, i tyto jsou spolu s REM důležité pro fci CNS.
- správné dýchání
Různá citová hnutí podstatně mění rytmus i způsob dýchání: např. při rozčilení dýchá člověk rychleji, jeho dýchací pohyby nejsou plynulé, prodlužuje se dech nad výdechem. Naopak při klidu se tempo dýchání zpomaluje, dýchací pohyby jsou plynulejší, výdechový proud se prodlužuje.
ad 4. Sociální aspekty duševní hygieny
- Posuzování druhých lidí
Pro porozumění lidem a pro dobré vztahy s nimi, jakož i pro duševní hygienu, je vysoce důležitá přesnost a objektivnost našeho vnímání druhých lidí. Skutečnost se člověku jeví vždy v závislosti na jeho subjektivní zkušenosti. Neexistuje „čisté“ vnímání skutečnosti takové, jaká je; vždy je ovlivněna subjektem.
Nejběžnější chyby při vnímání druhých lidí:
1. Autoprojekce
Je vlastně promítání sama sebe do druhých. Objevujeme své vlastní chyby jako chyby těch druhých
2. Chyba kontrastu
Protiklad autoprojekce - pozorovatel hodnotí pozorované vlastnosti druhých opačně než své vlastní.
3.Haló efekt
Přesnost ve vnímání druhých lidí je často podstatně ovlivněna celkovým příznivým nebo nepříznivým dojmem, jimž osoba působí.Vykazuje-li některé nápadně příznivé vlastnosti, máme tendenci přehlédnout u ní vlastnosti negativní (haló efekt). Haló efekt působí zvlášť intenzivně při prvních dojmech.
4. Ovlivnění citovým vztahem k vnímané osobě či věci
Jde o případ haló efektu, vytvořeného ovšem spíše zásluhou pozorovatele než objektivních okolností.
Člověku, kterého máme rádi přiřazujeme kladné vlastnosti, jež ani nemusí mít; naproti tomu u člověka, kterého nemáme rádi je tomu přesně naopak. Rovněž i dojem podobnosti ovlivňuje náš úsudek o něm. Máme sklon být vlídnější k lidem, kteří se nám nějak podobají, jsou nám blízcí - například tím, že pocházejí ze stejného kraje, mají stejné problémy ap.
5. Souvislost vnímání s vlastní hierarchií hodnot
Někdo hodnotí (a vnímá) především estetickou hodnotu člověka (jak vypadá), jiný jeho praktickou použitelnost (co od něho mohu získat), jiný jeho inteligenci (co se od něho mohu dozvědět), další jeho charakterovou úroveň (co mi dá jeho přítomnost pro moje duševní obohacení)
6. Deformace vnímání na základě minulé životní zkušenosti
Podobá-li se určitý člověk tomu, s nímž jsme měli v minulosti své dobré nebo špatné zkušenosti, hledáme na něm takové vlastnosti, které patrně i najdeme.
Naše vnímání člověka také ovlivní, co jsme oněm už slyšeli - jsme-li informováni, že je přátelský, máme tendenci vidět jeho projevy jako přátelské.
7. Vlastní uvědomělá zkušenost a její neoprávněná generalizace
vlivem citového zklamání
Hrubé generalizace: Všichni chlapci jsou nespolehliví, všechna děvčata jsou falešná...
Neoprávněné jemnější generalizace: Máme-li dobré/špatné zkušenosti s člověkem, který má tři na sobě nezávislé vlastnosti -a, b, c, máme tendenci najít na jiném člověku, pokud jsme na něm objevili vlastnosti a, b, také vlastnost c, i když tato objektivně neexistuje.
8. Neoprávněné úsudky „zdravého lidského rozumu“
Např. neoprávněně generalizovaná lidová moudrost - macecha je zlá, dlouzí lidé jsou pomalí, tlouštíci bývají srdeční.
9. Profesionální deformace
Lékař vnímá z člověka hlavně jeho zdravotní stav, zubař stav jeho zubů, herec hlas a mimiku.
ad 5. Sebevýchova a duševní zdraví
Sebepoznávání
Adekvátní sebepoznávání je předpokladem sebevýchovy (autoregulace). Má kladný vliv na sociální adaptaci jedince a jeho vyrovnanost.
Metody sebepoznávání a sebehodnocení
a) Pravidelná registrace vlastního chování prováděná večer nebo ráno následujícího dne. Pro svou jednoduchost může být používána už u malých dětí (od 10 let).
b) Reflexe (úvaha rozbor vlastního jednání) je velmi často aplikována po různých citových konfliktech
c) psaní deníku
d) Současné sledování svých emocí a afektů
e) Přátelé jako zdroj informací o subjektu jsou často aktivně vyhledávány. Zhruba 25% mužů a 35% žen se obrací na své přátele s otázkou jací skutečně jsou.
Autoregulace myšlenek a představ
Každá jednotlivá myšlenka a představa má tendenci připravit organismus ke své realizaci. Obsahem svého myšlení a představování spoluvytváří jedinec svou existenci, svůj život.
Způsob vyrovnání se s vlastními starostmi:
1. Objektivizace starostí
2. Racionalizace a relativizace vlastních starostí, srovnání se starostmi druhých, bagatelizace
3. Aktivní řešení, případně odstranění příčin starostí
4. Interferenční řešení (zapomenutí při intenzivní práci, myšlení na něco jiného)
5. Citové přeladění (pohled z humorné stránky, odreagování, relaxace)
6. Úniková řešení (odklad termínu řešení na neurčito, ignorování starostí)
Ovlivňování vlastních psychických stavů
Chceme-li u získat určitou charakterovou vlastnost, musíme, pokud možno často, prožívat adekvátní psychický stav. Například chceme-li u sebe vyvinout charakterový rys optimismu, musíme často prožívat stavy radosti.
ad 6. Autoregulační cvičení
Život člověka moderní doby je poznamenán shonem, neklidem, velkým množstvím podnětů, jež je nucen zvládat. U mnoha lidí se vytváří napětí, tenze, které mají tendenci se hromadit. Jedinec, který se nedokáže zbavit svého napětí stává se přístupnějším negativním vlivům a dochází k dalšímu zvyšování napětí. Prostředkem jak se této tenze zbavit je relaxace.
Typy relaxací:
Spontánní svalová relaxace
V běžném životě člověk provádí spontánní relaxací - uvolňování tenze - obvykle ve chvílích svého odpočinku; spánek například nemůže nastoupit, dokud tenze neklesla pod určitou hranici.
Relaxace s autosugescí
Autogenní trénink J.H. Schultze
Schultzův autogenní trénink je jedním z nejčastěji používaných a také nejúspěšnější relaxační cvičení.
Cvičení využívá objektivního uklidňujícího účinku svalové relaxace, autosugestivní cestou navozených představ klidu, koncentrace na citově indiferentní podněty, pravidelného dýchání atd.
Zdroj : PhDr.Libor Míček, Csc.: Duševní hygiena
Vydalo státní pedagogické nakladatelství roku 1986
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát