Prokaryotické organismy
Prokaryotické organismy
- od eukaryotických se liší:
a) stavbou jádra (není odděleno od cytoplazmy membránou)
b) složením a strukturou buněčné stěny
c) nepřítomností některých organel – chybí mitochondrie, plastidy, endoplazmatické retikulum..atd.
d) uložením ribozomů
e) velikostí (1-10 mikrometrů)
f) nevytváří nukleohistodní komplex, plazmidy se při dělení nedělí rovnoměrně, nemají cytoskelet ŕ dělení prokaryot se prokazuje „teorií mezozomů“
Prokaryotní organismy:
ŕ bakterie
ŕ sinice
ŕ prochlorofyty
Stavba prokaryotické buňky
- vždy obsahuje – jádro, ribozomy, cytoplazmatickou membránu, buněčnou stěnu
- ostatní struktury nejsou nezbytné – bičíky, glykokalyx, zásobní granule
- tvar: nejčastěji kulovitý nebo tyčinkovitý
u všech:
q Jádro = nukleoid
	- tvořen jednou dvouřetězcovou molekulou DNA (poskládána do smyček navzájem
spojených molekulou RNA)
	- jaderná membrána chybí
	- je haploidní (soubor genů je v buňce přítomný pouze jedenkrát)
	- u některých prokaryot. buněk ŕ plazmidy = malé kruhové molekuly DNA uložené 
v cytoplazmě (nejsou nezbytné, mohou obsahovat geny zvýhodňující bakteriální 
buňku)
q Ribozomy – uloženy volně, různý počet, menší než u eukaryotních buněk
	- probíhá zde tvorba bílkovin = proteosyntéza
q Cytoplazmatická membrána – jediná membrána v prokaryotické buňce
	- tvořena dvouvrstvou fosfolipidů mezi nimiž jsou vmezeřeny molekuly bílkovin
	- seskupení membrány je proměnlivé ŕ model tekuté (fluidní) mozaiky (= vrstvy tuků 
se navzájem posunují a mezi nimi plavou bílkoviny – při nízké teplotě se tento pohyb 
zastavuje)
	- jejím vchlípením č mezozom
	- je polopropustná = semipermeabilní
	- obsahuje zásobní látky – glykogen
				      - kyselina poly-beta-hydroxy- máselná
q Buněčná stěna – nad cytoplazmatickou membránou
	- je pevná (tvar buňky + ochrana)
	- tvořena vrstvou peptidoglykanu mureinu nebo pseudomureinu, polysacharidů a 
peptidů
	- je pórovitá ŕ propustná = permeabilní
	- bez buň. Stěny ŕ protoplast
	a) gram pozitivní G+ - silná buň. Stěna ŕ barvení anilínovými barvivy - fialově
	b) gram negativní G- - tenká buň. Stěna, na povrchu ještě vnější membránaŕ 
nebarví se (anilinovými barvivy – červeně)
u některých:
q Pouzdro = kapsula – různě silná vrstva nad buněčnou stěnou zvyšující odolnost buňky 
proti vyschnutí
	- hydratovaná vrstva především polysacharidů, ale i bílkovin, lipidů a jiných l.
q Glykokalyx – plsťovitě protkaný vnější obal z vláken polysacharidů
	- fce: přichytávání na povrch sliznice či ulpívání na předmětech
q Bičík – vlákno (bílkovina flagelin) delší než samotná buňka ŕ pohyb
	- v cytoplazmě zakotven tzv. bazálním tělískem
q Fimbrie = pilusy – krátká křehká vlákna na povrchu buňky (jen gram negativní bakterie),
 neznámá fce
q Chromatofory, chlorobiové váčky, thylakoidy – váčkovité vchlípeniny cytoplazmatické 
membrány nebo tělíska ohraničená membránou
- obsahují fotosyntetická barviva (karotenoidy, chlorofyly…)
q Plynové vakuoly = pseudovakuoly – nadnášejí buňku
Systém:
Archebakterie:
 - buněčná stěna obsahuje pseudomurein
w Methanové bakterie – redukují CO2 na CH4
			- výskyt: bahno, odpadní vody, TS živočichů
			- využití: výroba bioplynu
			§ Methanobacterium, Methanococcus 
w Extrémně slanomilné = halofilní bakterie – potřebují nejméně 12% soli
			- výskyt: slaná jezera, moře, nasolené maso, Mrtvé moře
			§ Halococcus
w Termofilní bakterie – výskyt: horké sirné prameny
w Termoacidofilní – získávají energii oxidací sirovodíku H2S
Eubakterie:
- buněčná stěna obsahuje murein
- nejvíce v půdě, vyžadují vlhko (30°)
- dělení:
podle zdroje C:
	a) autotrofní (zdrojem C je CO2)- bakterie při fotosyntéze neprodukují O2, sinice ano
	b) heterotrofní (zdrojem C jsou organické látky) – saprofytní bakterie – organické 
látky z odumřelých těl organismůŕ koloběh látek
      - parazitické ŕ žijí v živých organismech
podle zdroje energie:
	a) fototrofní – ze slunečního záření
	b) chemotrofní – zdrojem oxidace: 1) anorganických l. (chemolitotrofní) – sirné 
 bakterie (sulfan), železité bakterie (Fe2+ ŕ Fe3+ )
					        2) organických l. (chemoorganotrofní) – saprofyty
- bakterie – aerobní: O2 je pro ně nepostradatelný (nitrifikační bakterie)
                - anaerobní: O2 je pro ně toxický (denitrifikačni bakterie)
                - fakultativně anaerobní: přítomnost O2 ŕ použitý k dýchání
	                    			bez O2 ŕ využití náhradní anorganické l. (dusičnany, 
sírany, uhličitany) nebo fermentují (např. Escherichia 
coli)
w Půdní bakterie
	- 1mld/g půdy
	- slouží jako rozkladači = reducenti = dekompozitoři (saprofytické bakterie) organické 
hmoty
	- organické l. ŕ anorganické l. = mineralizace
	- koloběh látek (C, N, S)
	Koloběh dusíku N2:	a) Hlízkové bakterie v půdě – vázají vzdušný N2 
ŕ nitrogenní bakterie (Azotobacter)ŕ využití 
vzdušného N2, ale i dusičnanů a dusitanů na 
tvorbu organických l.
ŕ hlízkové bakterie (Rhizobium) ŕ kořeny bobovitých 
rostl. ŕ symbióza ŕ fixují N2 a obohacují půdu o
dusíkaté l.
				b) Saprofytické bakterie ŕ způsobují rozklad bílkovin z těl
 odumřelých organismů ŕ aminokyseliny ŕ NH3 (NH4+)
				c) Nitrifikační bakterie ŕ při dostatku v O2  v půdě způsobují 
nitrifikaci č oxidace amoniaku NH4+ ŕ NO2- ŕ NO3-
				          nitrosomonas     nitrobacter
ŕ půda obohacována o dusíkaté l.
		ŕ při nedostatku O2 (zamořená půda) ŕ opačný proces č denitrifikace
				d) Denitrifikační bakterie – redukují dusíkaté l. v půdě na
 vzdušný N2 ŕ únik do ovzduší ŕ ochuzení půdy 
 (Pseudomonas)
				e) Aktinomycety – produkce antibiotik (streptomycin)
						   - symbióza s kořeny olše, připomínají spíše 
     houbové vlákno
w Vodní bakterie – složka samočisticí schopnosti H2O
w Bakterie v organismech a) neovlivňují organismus
			         b) vzájemné prospěšné soužití = symbióza (Escherichia coli ve
 střevě člověka)
			         c) patogenní – vyvolávají choroby = bakteriózy
					       - vniknutí bakterie do těla = infekce
					       - schopnost bakterie vyvolat onemocnění= virulence
				    - 2 způsoby infekce – přímý kontakt (polibek atd.)
- nepřímý kontakt (kapénky,
        kontaminovaná H2O nebo  
        potraviny, alimentární cesta – 
        bakterie vylučovány stolicí 
        nemocného)
Bakteriální onemocnění:
§ Treponema pallidum – syfilis, lues, příjiceŕ pohl. choroba
			- 3 stádia: 
1) v místě vstupu nákazy vřed
2) 10 týdnů po nakažení – mokvavé vyrážky
3) poškození NS ŕ paralýza
§ Borrelia burgdorferi – lymská borelióza
	- přenos ŕ klíště (komáři, muchničky, vši)ŕ zarudlá skvrna v místě přisátí
§ Escherichia coli – střevní bakterie – zde prospěšná ŕ jinde č záněty
	- přemnožení ŕ průjmy
§ Salmonella enterititis – průjmová onemocnění = salmonelózy
	- zdroj: výrobky z vajec, masa drůbeže
	- inkubace: několik hodin
§ Salmonella typhi – břišní tyfus
	- horečky, bolest hlavy
	- nejvážnější ze střevních onemocnění
§ Shigella dysenteriae – bacilární úplavice = dyzentérie
§ Yersinnia pestis – mor, přenašečem blecha morová
	- inkubace: několik dní ŕ rychlá smrt
	- postižení mízní soustavy, plic (zduřelé uzliny ŕ hnis ŕ krev. oběh)
§ Vibrio cholerae – cholera
	- vodnatý průjem ŕ dehydratace (až 25 l vody)
	- úmrtnost až 20%
§ Neisseria gonorrhoeae – vyvolává kapavku (přenosná pohl. stykem)
	- poškození kloubů, šlach, zánět sliznic a pohl. orgánů ŕ sterilita
§ Neisseria meningititis – meningokok ŕ meningitida (možnost očkování)
	- záněty hltanu	
- typ C: rozmnožen v krevním oběhu ŕ hnisavý zánět mozkových blan ŕ smrt
- inkubace: 1-3 dny
§ Streptokoky – záněty hltanu a mandlí ŕ angína, spála (horečka + zvracení), 
revmatická horečka ŕ poškození srdce
§ Clostridium tetani – anaerobní bakterie žijící v půdě ŕ tetanus ŕ vyvolaný toxiny: 
tetanolyzin – nekrotické změny tkání, neurotoxin = tetanospasmin – působí na 
neurony ŕ křeče a tuhnutí svalů (obličej, šíje, dýchací svaly)
§ Clostridium botulinum – botulismus
	- botulotoxin = klobásový jed
	- bolest hlavy, nevolnost, obrny dých. Svalů)
	- zdroj: konzervy (infikovaná potrava)
§ Mycobacterium tuberculosis = Kochův bacil ŕ TBC
§ Mycobaterium leprae – lepra = malomocenství
	 - odumírání tkání = nekróza ŕ deformace 
§ Corynebacterium diphteriae – záškrt
§ Bacillus anthracis – sněť slezinná = antrax
	- kožní, střevní a plicní forma ŕ smrtelná
	- černé vředy
§ Rickettsia prowazekii – skvrnitý tyfus
	- přenáší veš šatní
§ Legionella – legionářská nemoc
	- vyvolává zápal plic
§ Helicobacter – chronický zánět žaludku
§ Bordetella pertussis - černý kašel – dávivý kašel, hlavně u dětí
§ r. Chlamidia - chlamydiózy – napadají děložní hrdlo
§ Pseudomonas mallei – vozhřivka – napadá koně, ale i člověka
§ Francisella tularensis – tularemie
	- u divokých králíků, zajíců, lišek ŕ přenos na člověka
§ Mykoplazmata – bakterie bez buněčné stěny
	- infekční záněty dých. Cest, genitálií
§ Vlnivá horečka – hlavně u zvířat, člověk
	- kolísavá horečka, nechutenství, bolesti hlavy, pocení
- většina bakterióz je léčitelná antibiotiky
- sterilizace = odstranění všech forem mikroorganismů – varem, chem.l., plamenem
	- dezinfekce, v lékařství
- pasterizace – rychlé zahřátí na 70° ŕ nedosahuje sterility
	- L. Pasteur – zakladatel mikrobiologie
	- potravinářství: džusy, mléko
Využití bakterií = biotechnologie
a) klasické: 
- výroba mléčných výrobků (jogurty) – Lactobacillus, Bifidobacter
	- výroba octa (Acetobacter – vyvolává přeměnu etanolu ŕ kys. octová)
	- výroba bioplynu, antibiotik
b) nové:
	- přenos DNA z bakteriální do eukaryotické b. ŕ genové inženýrství
	- bakterie produkují enzymy, hormony (inzulin)
Prochlorofyty
- prokaryotní, autotrofní
- znám pouze jediný druh
- stavbou buněk podobny sinicím
- v thylakoidech – chlorofyl a, b a karotenoidy
Sinice:
- patří k nejstarším organismům na Zemi (3,5 mld let)
- sycení atmosféry kyslíkem
- ve sladkých vodách součást planktonu, vznášení umožňují plynové vakuoly ŕ při přemnoženíŕ tzv.„vodní květ“ (modrozelná zapáchající voda, jedovaté l.ŕ alergické rce)
- jsou velice odolné ŕ jsou všude (termální zřídla ŕ podíl na srážení CaCO3 za vzniku travertinu)
- bez bičíků ŕ klouzavý pohyb pomocí slizu
- uprostřed buňky je světlejší nukleoplazma s DNA (jádrem) č cytoplazma
- kolem je barevná chromoplazma:
	- obsahuje tělíska s barvivy = thylakoidy
	- barviva: chlorofyl a (fotosyntéza)
		     b-karoten
		     modrý fytocyanin
		     červený fytoerytrin
- jsou autotrofní, produktem fotosyntézy a zásobní látkou je sinicový škrob
1) jednobuněčné – vývojově starší
		    - často tvoří slizové kolonie
2) mnohobuněčné – tvoří mnohobuněčná vlákna
Rozmnožování
1) dělení buňky (u jednobuněčných)
2) rozpad vláken na tzv.: hormogonie
- v nepříznivých podmínkách ŕ spóry = akinety
- některé sinice mají schopnost poutat vzdušný dusík ŕumožněno heterocystami (při pěstování rýže) – sarciny = buňky heterocysty
- symbióza s houbami
§ chmýřnatka
§ drkalka
§ jednořadka
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT