Povoláním vyučující
Učitel - upřímnost, důvěra!?
Poznal jsem člověka. Zdál se být přítelem. Pochopil, co ti okolní jen ztěží. Vždy, když jsem s ním hovořil, usmíval se, byl to nadřízený. Těšilo mne, že mezi tucty učitelů se on jediný zdál být tím trpělivým. Zajímalo jej, co si o něm my, jeho žáci, myslíme a sám se o nás zajímal s důvtipností u jiných nevídanou. On jediný za něco stál. Žádal nás o názor, to z našich niter nejobnaženější. Rád jsem se svlékal.
Člověk se nestydí za pihy na svém těle, když je přes ně ošacen a když je mlád. Před tím mužem jsem se za kožní vady nepýřil. On sám je má, jak pravil, a přesto zůstává na svém místě, kde jsou pro kožní vady lidé trýznění snad nejvíce na světě. On, učitel.
Vyprávěl nám a popisoval, jak se věci mají a že život není snadným veršem. Nabádal nás a prosil, ať však nerezignujeme před perverzitou světa a ať se s ní hledíme sžít. Rada praktická, muž-filozof.
Čas se sešel s časem. Poznal jsem člověka. Téhož člověka. Zdál se být přítelem. Jeho zaměstnání bylo svlékat lidi z názorů. On, učitel. Své pravé pihy přes ty cizí neviděl. Byl to kajícník a světec. Lidé se mu svěřovali z povinnosti, důvěry. Má mnoho klientů, mnoho názorů, mnoho - důvěry. Přišel snad kdy na to, že se přes svou dobrotu spotřebovávat duše stal i jejich soudcem!? Houfy zákazníků se dere o zájem učitele.On sám nastavuje stále svou tvář, usmívá se, on Nadřízený. Zpovědnice, jen ta má, má nucená.
Stále se těžko vyrovnávám s úsměvem. Když je, tak je jej plno. Když úsměv není, člověk aspoň věří v jeho upřímnost. Dotčen úsměvem se z "upřímnosti" zotavuji. Ta laskavost je povrchní.
Svleč se i ty, soudce, sám před sebou! Dlouho se již necháš poslouchat, dlouho již vstřebávám verdikty, jež patří široké většině slepých posluchačů. Já jsem se totiž již stal člověkem, který se za tvé pomoci paradoxně se svými pihami vyrovnal, ačkoli ty sám s nimi zatím spřízněn nejsi.
Nečekej, člověče, že budu stále předhazovat svoje roucho Adamovo, když sám o něj vpravdě nestojíš.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT