Lichtenštejnsko
knížectví v centru Alp
Oficiální název: Knížectví  Lichtenštejnsko
Rozloha: asi 160km2
Počet obyvatel: 30 600(1995)
Hlavní město: Vaduz (5 100 obyvatel)
POLOHA  A RELIÉF:Svojí rozlohou  i počtem obyvatel patří Lichtenštejnsko k nejmenším státům  světa, přesněji je to  187. stát na světě. Nachází se ve  středozápadní Evropě mezi rakouskou spolkovou  zemí Voralbersko  a švýcarskými kantony St.Gallen a Graubünden. Údolí míru,  jak  se také malému knížectví říká, leží v oblasti Severních  vápencových Alp, na  severozápadním okraji horského hřbetu  Rätikon, který je i hranicí mezi  Švýcarskem a Rakouskem,  a na pravém břehu Rýna, který se tady ještě podobá  bystré  horské říčce a jehož údolí tvoří jedinou lichtenštejnskou  nížinu. Na malé  ploše se zvedají převážně vápencové  horské hřbety oddělené navzájem údolími,  které prořízly  řeky a rozšířily ledovce.
Knížectví má  tvar  rovnoramenného trojúhelníku, jehož základnu tvoří hřeben  Rätikonu, západní  stranu vyznačuje břeh Rýna a východní  strana  hranice je vedena uměle. Celková  délka hranic je  72 km a knížectví můžeme i v alpských podmínkách projet  za  0,5hod, protože jeho délka je 25 km a šířka 10 km. Západní  část - údolí Rýna   má nadmořskou výšku pouhých 450  m, ale odtud se strmě zvedají alpské svahy až  k nejvyššímu  hřebenu Grauspitz vysokému 2 599 m a dalším vrcholům, vesměs  ve  výškách kolem 2 000-2 500 m.
VODSTVO: Hlavním vodním tokem  Lichtenštejnska  je Rýn, který spolu se svými přítoky odvodňuje většinu země.  Nejvodnatější bývá ve vrcholném létě díky častým dešťům  a tání ledovců.  V minulosti se často rozvodňoval a působil  velké škody, proto byl na mnoha  místech zregulován přehradami  a také byl vybudován odvodňovací kanál, který se  táhne  paralelně s Rýnem a odvádí přebytečnou vodu z rozbahněné  údolní nivy.  Důležitá je i alpská říčka Samina, která  protéká stejnojmenným údolím mezi 2  hlavními hřbety země.
Tyto  2 řeky,  stejně jako další potoky, mají prudký spád a využívá  se jich při stavbě menších  elektráren. Ty však pokrývají  potřebu knížectví jen z jedné třetiny a tak se  zbytek elektrické  energie nakupuje.
PODNEBÍ: Podnebí je středoevropské,  ovlivněné nadmořskou výškou.  Jaro přichází poměrně brzy, léto bývá dost suché a  teplé.  Průměrná roční teplota je 9,5°C. Sice se stává, že v zimě  udeří mrazy až  20°C, ale to jen výjimečně. Údolní část  Lichtenštejnska příznivě ovlivňuje  hlavně v zimě rýnské  údolí. Srážky jsou poměrně hojné  za rok jich spadne asi  800 mm, ale na návětrných svazích jich spadne až 1 200 mm.  Směrem k horským  vrcholům se počasí samozřejmě mění.  Je mnohem chladnější a drsnější. Lednový  průměr se pohybuje  kolem 8°C, červencový kolem 13°C (v údolí až 18°C). Na  vrcholech a zastíněných severních svazích zůstává sníh  ležet skoro až do  léta.
V podnebí  Lichtenštejnska  hrají poměrně významnou roli horské padavé větry, fény.  Jejich  vznik je závislý jak na směru větru, tak na tvaru reliéfu.  Alpské fény vyvolává  vlhké západní proudění, které naráží  na návětrné, západní svahy, po nichž vodou  nasycený vzduch  stoupá k vrcholům a v podobě deště se zbavuje své vlhkosti.  Kondenzací vodních par se však uvolňuje velké množství  tepla, vystupující vzduch  se prudce otepluje, a když se přehoupne  přes vrcholy, padá do závětrného údolí  jako suchý teplý  vítr, který někdy přináší předčasné jaro. Fén většinou  fouká  den, ale může vydržet i 5 dní. Zatímco zjara je vítaný,  protože urychluje  vegetaci, v létě bývá tak prudký a vysušující,  že působí i škody na úrodě. Ale  nebývá příliš častý.
V době  letních lijáků dochází v údolích k murám, katastrofickým  proudům vody a kamení,  i k záplavám v údolí Rýna, který  uprostřed léta zahlcují vody z tajících  ledovců; v zimě  padají z odlesněných svahů sněhové laviny.
OCHRANA  PROSTŘEDÍ: V Lichtenštejnsku se ochraně  prostředí věnuje velká pozornost. Místní orgány  dbají  o čistotu vod a ovzduší i o ochranu půdního pokryvu. Už v 19.  století byly  přijaty 4 ochranářské zákony, které byly na  svoji dobu velmi pokrokové: zákon o  ochraně lesů, pastvin,  o národních parcích a o boji s lavinami. Všeobecný zákon  o ochraně přírody celého knížectví vstoupil v platnost  roku 1933 a dosud platí.  V souladu s ním jsou chráněny všechny  řeky, lesy, alpské louky, místa s výskytem  vzácných rostlin  a živočichů atd. Horští myslivci a ochránci přírody z Alpského  svazu i různé společenské organizace pečlivě dbají, aby  byl tento zákon vždy a  všude dodržován. Pro rekultivační  práce míst zničených přírodními pohromami se  pravidelně  vyčleňuje ze státního rozpočtu několik procent. Za tyto peníze  se  provádějí výsadby nových stromů  zejména na lavinových  svazích, budují se  ochranné hráze atd.
První  seznámení  s alpským knížectvím budí dojem téměř přírodní neporušené  krajiny,  harmonicky sladěné s lidskými sídly. I když je  tato země označována za  průmyslově vyspělou, nikde nejsou  vidět dýmající komíny, ani není cítit pach  typický pro  průmyslová centra. Také všechny vody, včetně Rýna, jsou čisté,  ba  průzračné. Přísné zákony o čistotě ovzduší a vod  musí respektovat všichni  podnikatelé i majitelé výrobních  závodů.
OBYVATELSTVO: Počet obyvatel  je 30  600(1995). Hustota zalidnění je 193 obyv. /km2. Ve městech  žije 21,4% obyv. a na  vesnici 78,6%. Obyvatelstvo tvoří Lichtenštejnci  (62 %), Švýcaři (16 %) a  Rakušané (8 %),to jsou národnosti  alemanského původu, zbytek tvoří Francouzi,  Italové apod.  Náboženství římskokatolické (80 %), protestantské (7 %).  Ústava  zaručuje náboženskou svobodu. Přirozený přírůstek  obyvatel 0,5 % ročně. Střední  délka života mužů 77 let,  žen 80 let. Gramotnost je 100%. Úředním jazykem je  němčina.  Vysoká němčina je vyučována na školách a je užívána v psané  formě, ale  obyvatelé mluví alemanským dialektem. Alemanština  je podobná švýcarské němčině a  její nuance se liší vesnice  od vesnice. Horská komunita Triesenberg byla  založena ve 13.stol.  lidmi z jihozápadního Švýcarska, jejichž potomci stále  mluví  dialektem Walser. Jako hlavní cizí jazyky se vyučují angličtina  a  francouzština. Populace Lichtenštejnska vzrostla rapidně  po II. světové válce kvůli požadavku  importu práce  asi  38% obyv. dnes nevlastní občanství. Velký počet cizích  národností,  jež přišly hlavně z německy mluvících zemí, způsobil,  že vláda  vydala přísná imigrační nařízení. Výsledkem  byla stabilizace nárůstu populace,  ale počet denních rakouských  a švýcarských dojíždějících vzrostl. Pouhých 40%  pracujících  jsou rodilí Lichtenštejnci. Muži získávají v Lichtenštejnsku  občanství velice těžce. Aby ho dostali, musí s tím v referendu  souhlasit více  než polovina lidí v místě, kde žijí. Ženy,  pokud se provdají za  lichtenštejnského občana, to mají jednodušší;  občankami se stávají automaticky 5  let po svatbě. Takových  tu žije hodně, a proto mnohým starousedlicím nevadilo,  že  až do roku 1984 neměly volební právo a stále jej v některých  místních volbách  nemají. Obávaly se, že by tak většinou  liberálnější cizinky získaly větší vliv.  Jinak mají Lichtenštejnci  právo volit od 18 let. Nejvíc cizinců žije ve Vaduzu,  v horských  vesnicích jsou spíš výjimkou.
Základní  vzdělání  je bezplatné a povinné 8 let. Žáci pak mohou pokračovat ve  studiu  přípravou pro studium na univerzitě nebo přípravou  na budoucí povolání. Učební  systém je docela oblíben a  úspěšný. Lichtenštejnsko má velmi dobře vyvinutý  systém  výchovy až po kvalifikaci pro vstup na univerzitu, jež je známa  jako  Matura. Studenti pak musejí odejít do ciziny za dalším  vzděláním či na  univerzitu. Lichtenštejnsko má smlouvy s Rakouskem  a Švýcarskem kvůli zajištění  míst Lichtenštejncům na  jejich vzdělávacích institucích. Vzdělávání dospělých  je  taktéž velmi aktivně podporováno.
I když  lichtenštejnské  vesnice v mnohém připomínají švýcarské, platí tu stejná  měna a  mluví se tu německy jako v severním Švýcarsku, něčím  se Lichtenštejnci od  Švýcarů přece jen liší: jsou otevřenější,  přátelštější a zdá se, že i  tolerantnější.
HOSPODÁŘSTVÍ:  Lichtenštejnsko  je  hospodářsky vyspělou zemí. Teprve po II.sv. válce se ze  zaostalé zemědělské země  stala díky chytré politice tehdejšího  knížete Franze Josefa II. země průmyslová.  Je pověstným  daňovým rájem, což činí největší podíl na státním profitu.  Neplatí  se tu daně, ale pouze nepříliš vysoký poplatek z kapitálu.  Výhod daňového ráje  využívá několik desítek tisíc firem  z celého světa. Hrubý domácí produkt na  1obyv. je 53,724$  (1995) a patří k nejvyšším na světě. Měnovou jednotkou je  1  švýcarský frank (CHF) neboli franko = 100 rappů, centimů  či centissimů. Platí se  tu však ještě lichtenštejnskými  franky, což jsou pouze mince. Zatímco do I.  světové války  se malá zemička orientovala spíše na rakouského souseda, po  rozpadu monarchie hledala ochranu pod křídly Švýcarska. Uzavřela  s ním měnovou a  celní unii (1923). Paradoxem je, že ač neprovádí  vlastní zahraniční politiku, na  rozdíl od svého západního  souseda a patrona vstoupila do OSN. I mentalita  obyvatel je bližší  té švýcarské. Např. v Rakousku tak oblíbené "Zimmer frei"  v Lichtenštejnsku nejsou. Až na výjimky, kdy si  zde provdané  Rakušanky zřídily v rodinných domech několik malých  penzionů.
Z  ekonomicky  aktivních obyvatel pracují 2 % v zemědělství,  39 % v průmyslu, zbytek jsou  služby.
Obdělává se  24  % plochy, louky a pastviny leží na 16 %, zalesněno je 35 % území.  Pěstují se  obilniny a brambory; je nutný dovoz potravin. Chov  skotu, prasat, ovcí.
Těžební  průmysl prakticky ve struktuře  průmyslu chybí. Je omezen pouze na lomy, ve  kterých se těží  kvalitní mramor a na ložiska hrnčířské hlíny a kaolínu pro  rozvinutý keramický průmysl.
Průmysl  strojírenský  (jemná mechanika), elektronika, textilní, dřevozpracující,  farmaceutika, potravinářský, chemický, nábytek, cestovní  ruch a bankovnictví.  Vyhlášeným artiklem jsou také porcelánové  zuby. Další výnosnou specialitou,  kterou rámují zoubky, jsou  poštovní známky.
Vývozními  artikly jsou jemná mechanika,  dentální výrobky, poštovní známky, hardware a  keramika.  Dováží se stroje, kovové zboží, textil, potraviny, motorová  vozidla.
Obchod:  otvírací doby se mohou lišit. V zásadě  však platí, že je otevřeno od 8 do 12,  kdy se jde na oběd,  a pak od 13:30 do 18:30 hod, pondělí až pátek. Obchody se  zavírají  v sobotu v 16 hod a některé jsou zavřené i v pondělí. V Lichtenštejnsku  nejsou supermarkety, takže lidé nakupují potraviny a ostatní  spotřební zboží  v množství malých obchůdků.
DOPRAVA: Doprava je  silniční a  železniční. Lichtenštejnsko nemá vlastní letiště,  nejbližší je ve švýcarském  Zürichu.
HISTORIE:Koncem 17. stol. získal území  rod Lichtenštejnů, který v roce 1719 jednotlivá panství sloučil  a vyhlásil  jejich nezávislost v rámci Svaté říše římské  národa německého. Po jejím zániku v  roce 1806 se stalo samostatným  knížectvím v rámci rýnského spolku, po porážce  Napoleona  bylo členem německého spolku v letech 1815  66. Do 1. světové  války  těsné svazky zejm. s Rakousko-Uherskem. Od 1923 celní  unie se Švýcarskem. V obou  světových válkách bylo Lichtenštejnsko  neutrální. Lichtenštejnové v současnosti  nárokují návrat  rozsáhlých pozemků v České republice (zejm. na jižní Moravě)  zabavených pozemkovou reformou po roce 1918. Až do r.1938 žila  dynastie nadále  na rodovém majetku na Moravě a zemi spravovali  správci. Po válce však byl  Lichtenštejnům zabaven zbytek  majetku podle Benešových dekretů. Tato otázka  komplikuje vztahy  mezi ČR a Licht., které odmítlo navázat diplomatické styky.  Snad částečné oteplení vztahů nastalo po návštěvě tehdejšího  čes. premiéra  Václava Klause (1995). Pověst Čechů v malém  knížectví však není valná z jiného  důvodu, než jsou  mezistátní spory. Sotva byla stržena železná opona, dorazili  totiž čeští turisté i do Vaduzu. A nebylo prý nic neobvyklého,  že na tamním  parkovišti uspořádali řidiči české autobusy  do jakési husitské vozové hradby a  naši spartánští cestovatelé  tábořili ve spacácích přímo na asfaltu a ráno  zaplavovali  v šusťákových oblecích místní restaurace. Nikoliv ovšem  aby  posnídali, nýbrž kvůli toaletě. Už se to prý zlepšilo,  ale narazit na českého  hosta i v té nejlevnější vaduzské  restauraci je stále unikum.
STÁT: Lichtenštejnsko se neúčastní  evropské integrace. Administrativně se člení na 11 obcí,  které tvoří 2 oblasti,  které korespondují s historickými  územími: Oberland (Horní země), bývalé  knížectví Vaduz  (6 obcí: Vaduz, Balzers, Planken, Schaan, Triesen, Triesenberg)  a Unterland (Dolní země), původní knížectví Schellenberg  (5 obcí: Schellenberg,  Eschen, Gamprin, Nauren, Ruggel). Je konstituční  monarchií v čele s knížetem  neboli Fürschtem; trůn je dědičný  po mužské linii v dynastii Lichtenštejnů.  Zákonodárným  orgánem je jednokomorový Zemský sněm neboli Landtag(25 poslanců,  volených na čtyři roky). Výkonným orgánem je vláda v čele  s předsedou, jmenovaná  knížetem na návrh Zemského sněmu  na čtyři roky. Poslední parlamentní volby se  konaly 2. 2.  1997. Kníže Jan Adam II. (* 14. 2. 1945).
VADUZ: Hlavní město  Lichtenštejnska;  5 100 obyvatel (1995). Politické středisko státu. Průmysl  textilní,  strojírenský. Poštovní muzeum, galerie. Nad městem knížecí  hrad  (poprvé zmiňován v roce 1322, zničen 1499 a znovu vystaven  v 16. stol.; knížecí  rezidence od 1938). Cestovní ruch.   První zmínka v roce 1150, od 1342 hlavní  město stejnojmenného  knížectví, od roku 1712 v držení Lichtenštejnů.
LICHTENŠTEJNOVÉ: šlechtický  rod. Jméno  získali podle hradu Liechtenstein u Mödlingu (Rakousko).  Poprvé je připomínán v  roce 1140, ve 13. stol. se rozdělil  do dvou linií: Lichtenštejnové  Murau a  Lichtenštejnové   Nikolsburg (moravská); v roce 1608, resp. 1623 byli povýšeni  na říšská knížata. Karel z Lichtenštejna z moravské linie  obdržel vévodství  opavské a Jagerndorf; v roce 1699 Lichtenštejnové  získali Schellenberg a v roce  1712 Vaduz, které byly v roce  1719 spojeny v dnešní Lichtenštejnské knížectví  (viz též  Lichtenštejnsko).
STRAVOVÁNÍ: Zmorga neboli snídaně  obvykle sestává z mnoha druhů  chleba s džemem a kávou. Zmittag neboli oběd se  podává v poledne  a zahrnuje polévku nebo salát, hlavní chod a zákusek. Znacht  neboli večeře se podává obvykle mezi 6. a 7. hodinou večerní  a je typicky  lehká. Tvoří ji sendvič s masem a sýrem. Když  se jde do restaurace, lidé se  většinou scházejí tak kolem  8.hodiny večerní. Národní jídlo zvané Riebel se dělá  z kukuřičné  mouky míchané na pánvi s mlékem, vodou a solí. Často se jí  s bezinkovým pyré. Dalšími národními jídly jsou Käsknöpfle,  druh těstovin  s pikantním sýrem, a Röschti, oškrabané,  pečené brambory.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT