Páteř a strukturální poruchy páteře
Bohužel bez tabulek a obrázků!!!!!
Páteř - anatomie a funkce
Páteř:
Jednou z nejdůležitějších a nejsložitějších částí lidské kostry je páteř. Tvoří hlavní část centrálního podpůrného systému a podílí se na většině našich pohybů.(K chůzi nebo
k pohybu horních končetin potřebujeme celá záda.) Páteř je vlastně elastická kloubní tyč. Její tvar s fyziologickým zakřivením se vytváří zejména v prvním roce života. Pří pohledu ze strany má tvar písmene S.
Na páteři nacházíme krční prohnutí dopředu -lordózu, hrudní dozadu -kyfózu a bederní dopředu -lordózu.Zdravá páteř je při pohledu zezadu rovná. Končetiny jsou k ní připojeny ramenním a pánevním pletencem. Protože chodíme vzpřímeně, hrozí lidské páteři větší nebezpečí poškození než páteři čtyřnožců. Naše páteř nese hlavu, trup
a končetiny, a proto je vystavena většímu zatížení. Rovné držení těla není závislé jen na její stavbě, ale i na psychice jedince, je odrazem celé osobnosti člověka a jeho schopností.
Stavba páteře:
Páteř je sloupec složený až z 34 obratlů. 24 pohyblivých obratlů se dělíme do
tří oblastí: 7 obratlů krčních -cervikálních,( první krční obratel se nazývá atlas, kterým je spojena páteř s lebkou, druhý krční obratel je čepovec, který umožňuje hlavně rotaci hlavy)
12 obratlů hrudních -thorakálních , ke kterým jsou připojena žebra, a 5 obratlů bederních -lumbálních. Páteř je zakončena pěti obratli srostlými v křížovou kost -os sacrum, pod níž se nachází kostrč -os coccygis (nevyvinutý ocas, dědictví po primátech) složená ze tří až pěti obratlů.
Obratle:
Základem každého obratle je tělo. Z něj vyrůstají dvě kostní masy (pedikly), které se vzadu spojí a vytvoří oblouk obratle. Mezi tělem a obloukem obratle se nachází páteřní kanál, ve kterém je uložena mícha, která končí
u druhého bederního obratle. Zbylou dolní část páteřního kanálu vyplňují míšní kořeny - koňský ohon (Cauda enquina ). Celkově z míchy vystupuje 31 párů míšních nervů. Z pediklů vybíhají výbežky: 1 trnový, 2 dolní výběžky a
2 příčné výběžky. K trnovému výběžku a k páru výběžků příčných jsou připojeny zádové svaly. Dolní a horní výběžek slouží ke spojení obratlů a k posílení páteře. Mají hladký povrch a jsou pokryty chrupavkou, která je promazávána synoviální tekutinou. Celý kloub je uložen
v pouzdru.
Srovnání bederních a hrudních obratlů: Bederní obratle jsou větší a masivnější, mají větší trnové výběžky, páteřní kanál má trojúhelníkovitý tvar a je menší. Hrudní obratle mají kloubní plochy pro připojení žeber, které u bederních obratlů nevidíme.
Meziobratlové ploténky:
Mezi dvěma obratlovými těly jsou chrupavčité podložky - meziobratlové ploténky (mezi 1. a 2. krčním obratlem chybí). Dohromady jich je 23. Zodpovídají za esovité zakřivení páteře - v oblasti krční a bederní lorózy je silnější část vpředu,
v oblasti hrudní kyfózy vzadu. Ploténka se skládá z vazivového (fibrózního) prstence a jádra. Toto jádro je tvořené rosolovitou hmotou a chová se jako kulové ložisko.Ploténka funguje jako kloub a polštář mezi jednotlivými obratli, který tlumí nárazy.
Bechtěrevova nemoc
-Spondylarthritis ankylosans
Toto onemocnění patří do skupiny revmatických, zánětlivých chorob s poruchou autoimunity. Začíná nejčastěji kolem 20. roku života. Postihuje převážně muže v poměru 10:1. Objevují se chronické zánětlivé změny na šlachách a ve vazivu, a pak i na kloubech kyčelních a křížokyčelních, a potom postupně napadá i obratle od bederních vzhůru. Zánětlivý proces někdy postihne i prostatu či oko (duhovku) a vzácně i srdce a plíce. Místem zánětlivého procesu jsou páteřní skloubení a vazy. S postupujícím onemocněním vyrůstají po obou stranách páteře kostní výrůstky, které postupně spojí dva obratle, dojde ke znehybnění postiženého segmentu páteře a na rentgenovém snímku má páteř tvar bambusové tyče. Podle pokročilosti rozlišujeme
u nemoci 5 stádií (TAB.) Při ztuhnutí větší části páteře je její hrudní část ve výrazné kyfóze, která může být tak těžká, že znemožňuje nemocnému ve stoji pohled vpřed. Jestliže jsou současně postiženy klouby, které se účastní na procesu dýchání (klouby spojující žebra s hrudními obratli) , a na dýchání se podílí pouze bránice, je vitální kapacita plic zmenšena. Onemocnění někdy probíhá celá desetiletí a posléze dochází k úplnému ztuhnutí páteře. Někdy se také může v kterémkoliv stádiu zastavit. Onemocnění je závažné a úspěšná léčba zatím neexistuje, ale díky aktivnímu pohybu se může tuhnutí alespoň zpomalit.
První příznaky onemocnění: Většinou se jedná o neurčitou bolest dolní oblasti páteře, kterou lze poměrně dlouho považovat za „housera“. Bolest je nejsilnější po ránu, po delším období klidu. Po rozhýbání páteře bolest ustupuje nebo je alespoň mírnější. Nemocný však může pociťovat nepříjemnou a obtížně definovatelnou bolest i v oblasti krční páteře, kyčelních kloubů nebo kolen. Jindy jsou obtíže daleko výraznější – nemocný může hubnout a je snadno unavitelný.
Skolióza
- Scoliosis
Skolióza, neboli bočivost, je z hlediska anatomie a kineziologie jakékoliv zakřivení páteře v čelní(frontální) rovině, které je doprovázeno změnami v předozadní(sagitální) rovině a rotací páteře. Obecně se skolióza dělí na funkční a strukturální.
Funkční skolióza:
Pro funkční skoliózu je charakteristické, že křivky nejsou fixované a nejsou přítomny klínové deformace, rotace a torze (kroucení) obratlů. Bývají způsobeny špatným postojem, akutním traumatem, zánětem, nestejnou délkou dolních končetin, drážděním ischiadického nervu, atd. Při odeznění těchto vyvolávajících příčin se skolióza vyrovná nebo lze někdy křivky vyrovnat aktivně či pasivně.(např.:úklonem na stranu či dopředu,výponem na špičkách a vzpažením). Někdy lze za nemoc (patologii) považovat nepřítomnost funkční skolioźy. Napřiklad při nestejné délce končetin je pánev vybočena do strany, a proto se páteř nahne na stranu vyšší končetiny, aby byla ramena a hlava v horizontální rovině.
Strukturální skolióza:
Pro strukturální skoliózu jsou typické strukturální změny: klínová deformace,rotace a torze obratlů. Strukturální skolióza má alespoň jednu fixovanou křivku, kterou nelze aktivně ani pasivně vyrovnat. Někdy však má str. skolióza i svou funkční složku, kterou může pacient vlastním ůsilím odstranit. Skolióza bývá někdy spojena s kyfózou různého stupně, pak je označována jako kyfoskolióza. Zakřivení se dělí podle velikosti do čtyř skupin a je vyjadřováno ve stupních podle Cobba (TAB.)
Podle etiologie se dělí strukturální skolióza do několika základních skupin:
-Idiopatická
-Neuromuskulární (dětská mozková obrna, tumor míchy atd.)
-Kongenitální (porucha formace a segmentace obratlů)
-Z poruchy metabolismu
-Při revmatickém onemocnění
Idiopatická skolióza:
Idiopatická skolióza je ze všech strukturálních skolióz nejčastější. Podle různých autorů tvoří 45-75% všch případů. Vzniká a vyvíjí se v průběhu růstového období u jedinců
s původně přímou páteří. Podle věku, kdy vzniká, se idiopatická skolióza dělí na:
Infantilní:Objevuje se do tří let věku.80 - 90% těchto deformit se spontánně napřímí, zbývající během růstu rychle progredují a stávají se závažným problémem.
Juvenilní:Objevuje se od tří let věku do nástupu puberty, u obou pohlaví stejně často.
Adolescentní:Tato deformita se objevuje v pubertě, kdy je tělo v období rychlého růstu. Po ukončení růstu se křivky pod 40° většinou nezhoršují. Více jsou postiženy dívky (TAB).
Příčina idiopatické skoliózy je zatím nejasná. Bylo vysloveno několik teorií, ale žádná z nich neřeší problém úplně. Za příčinu byly považovány: přetížení páteře,vadné držení těla, nesprávné polohy při sedění, nesprávné pohybové návyky, metabolické poruchy, poruchy cévního zásobení, dědičnost apod..
Podle umístění idiopatické křivky dělíme skoliózy na:
-cervikothorakální -horní hrudní křivka zasahující i do krční páteře
-thorakální-hrudní křivka orientovaná zpravidla doprava
-thorakolumbální-křivka zasahující jak do hrudní, tak bederní části páteře
-lumbální-bederní křivka orientovaná zpravidla doleva
Podle počtu křivek dělíme zakřivení na jednoduché a dvojité, ale můžeme se setkat i s deformitou, která má více jak dvě křivky. Dále se zakřivení dělí na primární neboli hlavní, které je větší a na sekundární neboli kompenzační. Pokud se léčebně podaří primární oblouk zmenšit, zmenší se i sekundární. Zakřivení vede ke zkrácení trupu a tím se výška těla zmenšuje. Nebylo dokázáno, že by byl vyšší výskyt bolesti zad u populace se skoliózou než u populace bez ní. U větších křivek ( od 50° ) může dojít k plicním a následně i srdečním poruchám. Další závažnější problémy jsou spojovány až se zakřivením 100° a více.
Terapie:
Při rozhodování o léčebném postupu je nutno se řídit několika faktory : stupňem zralosti nemocného, typem zakřivení a jeho velikostí, flexibilitou a celkovým klinickým stavem. Kinezioterapie je v zásadě indikována ve všech případech skoliózy nad 10°. Samotné cvičení však nezabrání progesi, ale může posílit břišní a zádové svalstvo nebo korigovat funkční složku strukturální skoliózy. Aktivní léčení se obvykle zahajuje při křivce 20°.Korzety jsou indikovány od 30°. Co se týká jejich účinnosti, jsou obecně účinné při zajišťování bezprostřední korekce zakřivení(50% až 60% korekce zakřivení). Tato korekce je často jen dočasná a po odložení korzetu dochází k opětnému zhoršení. U velkých křivek se volí operace, která je po všech stránká velmi náročná. Vedle velké ztráty krve bývá nejzávažnější komplikací, ač málo častou, poškození míchy a nervových kořenů.
Spondylolýza a spondylolistéza
Spondylolýza a spondylolistéza
Spondylolýza
-Spondylolysis
Spondylolýza je charakterizována jako jednostranné nebo oboustranné přerušení zúžené části obratlového oblouku mezi trnovým a spodním kloubním výběžkem.Zjišťuje se od 5. roku života a po 15. roce se udává její výskyt v 5% populace. Spondylolýza může být důsledkem zranění, většinou po četných pádech na záda, nebo důsledkem přetížení při těžké fyzické práci nebo sportu(běžci na dlouhé tratě, sportovní gymnastky, akrobati).Následkem toho se přelomí úzký úsek obratlového oblouku.Určitou roli hraje dědičnost -
- v rodinách, kde se tato vada vyskytuje, trpí vážnými poruchami až 25% členů.Tato porucha může vzniknout i u plodu v průběhu vývoje, kdy špatně splynou kostnatící základy ve zúženém místě obratlového oblouku.
Spondylolistéza
-Spondylolistesis
Tato vážnější porucha se většinou vyvine ze spondylolýzy, kdy dojde k většímu oddělení části obratlového oblouku a tělo obratle i s jeho horními kloubními výběžky (zpravidla 5. bederní obratel, 80 - 85%) se vysune z řady oproti ostatním obratlům. Oblouk i dolní výběžky zůstávají na svém místě. Velikost posunu spondylolistetického obratle je různá. Dělí se na 4. stupně: 1) zcela nepatrně, 2) 1/3, 3) 1/2, 4) 3/4 předozadního rozměru obratlového těla..
Kosti se posunují nejrychleji mezi 12. a 15. rokem života. Jakmile je růst ukončen, pravděpo- dobnost dalšího posunu je malá. Kompenzace posunu je podmíněna dobrým stavem zádového svalstva. Obtíže se projevují bolestmi v kříži, zejména při sedání a vstávání ze židle, při práci v předklonu, dlouhodobém stání nebo dlouhodobé chůzi. Nemocný má pocit nejistoty v páteři a kompenzuje ji napínáním bederního svalstva, chodí a stojí s poohnutými koleny, trup je zkrácen a bederní lordóza je zvýšená.
Terapie: Je nutno posílit zádové a břišní svalstvo a vyhnout se přetěžování páteře.Někdy se musí páteř zpevnit korzetem.U vážnějších případů při nestabilitě se provádí ztužení páteře různou operační technikou.
Degenerace meziobratlové ploténky
Degenerace meziobratlové ploténky
Díky tomu, že chodíme vzpřímeně, podléhá naše páteř a tím i ploténky velké zátěži. Při každodenní práci na ně působí obrovské síly (TAB.). Ploténky velmi rychle stárnou a opotřebávají se. Hlavní příčinou degenerace je jejich špatná výživa. Po narození je ploténka pružná, dobře prokrvená a o látkovou přeměnu se starají cévy. Postupem času při vpřimování se na ně začne tlak přenášet. Cévy se stlačí, ucpou a posléze vymizí. Výměna látek musí probíhat difúzí, a proto je ploténka hůře vyživována a dochází k tvorbě vazivové tkáně, která se rychle opotřebovává bez možnosti regenerace. Při degenarativních změnách vznikají trhliny ve vazivovém prstenci a
do těchto trhlin proniká tlakem tkáň jádra = vysunutí ploténky.
K tomu dochází při nešikovném otočení nebo ohnutí, kdy dojde ke stlačení ploténky napřed na jedné straně a pak náhle na druhé. Prstenec může povolit kdekoliv, nejčastěji tam, kde je nejméně odolné místo (slabé vazy).Většinou se vyskytuje výhřez na zadní části ploténky, přímo vzadu (mediální) proti páteřnímu kanálu (87%) a vzadu ke straně (paramediální). Výhřez ploténky dopředu je méně častý (7%), protože podél páteře vede zadní podélný vaz, který je mohutnější a brání výhřezu.Stejně tak se zřídka vyskytuje výhřez do strany (laterální-6%). Nejčastěji je postižen segment mezi čtvrtým a pátým bederním nebo mezi pátým bederním a prvním křížovým a méně častěji mezi třetím a čtvrtým bederním obratlem. V jiných oblastech páteře se výhřez vykytuje jen zřídka. Může dojít buď k protruzi nebo prolapsu.
Protruze - Zevní vrstva prstence se netrhá a dochází k vyklenutí jádra, které však prostor disku neopustí.Tento výhřez se často vrátí na své původní místo.
Prolaps - Dojde k porušení vnější vrstvy a jádro nebo jeho část (sekvestr) se dostane ven z ploténky.
Takto vyhřezlá část jádra nebo vyklenutá ploténka může dráždit vazy a ochranná pouzdra a při větším vysunutí tlačit na jeden až dva nervové kořeny, což způsobí ostrou bolest v místě podráždění nervu a tupou bolest v okolí.
Uskřine-li se jeden z bederních nervů, začne bolest vystřelovat do dolní končetiny a dotyčný může pociťovat znecitlivění nebo brnění. Tlak na nerv krční páteře vyvolá ostrou bolest v paži. Mediální výhřez v této oblasti může utlačovat krční míchu a způsobit poruchu hybnosti horních i dolních končetin. Bolest závisí na množství jádra, které působí na nervy, vazy a jiná citlivá místa. Postranní a pření výhřez označujeme jako "němý výhřez", protože netlačí na nervové kořeny a tudíž nezpůsobuje výraznější bolest. Pokud výhřez způsobí výraznějsí zúžení ploténky, mohou vzniknout sekundární poruchy ve spojení obratlů.
Při větším útlaku pátého bederního kořene nemůže postižený zvedat špičku dolní končetiny směrem vzhůru, což mu nedovolí postavit se
na patu a při chůzi zakopává. Při větším útlaku prvního křížového kořene nemůže postižený pohybovat špičkou nohy směrem dolu. Když je při velkém mediálním výhřezu stlačen svazek nervů caudae eqiunae, dochází k poruchám funkce svěračů a k poruchám potence u mužů. Tento výhřez je důvodem k okamžité operaci. Sekvestr tlačící na nerv může být zatlačen zpátky manipulací páteře a tím obtíže ustoupí nebo se přesune na "němé místo", kde nedráždí nervové kořeny. Nejčastěji bývá sekvestr vstřebán.
Nejvyšší procento ploténkových lézí je v bederní oblasti, protože je nevíce zatížena. K vyhřezu dochází většinou při zvedání těžkého břemene nebo při nešikovném otočení. Léčba je vždy nejdříve konzervativní (klidový režim, po zmírnění bolestí opatrná manipulace a komplexní rehabilitace) a jen pokud přetrvávají těžší kořenové příznaky přichází v úvahu chirurgické řešení (klasická operace nebo mikrochirurgický zákrok).
Zvláštním druhem je výhřez tkáně ploténky skrze horní plochu těla obratle. Části plotének se vpáčí do obratlových těl a pak jsou na rentgenovém snímku vidět uzly, které se nazývají Schmorlovy. Tyto uzly většinou vznikají v období puberty. Nejčastěji je postižena dolní hrudní či horní bederní páteř. Pacient cítí lokální bolest v postiženém úseku a kořenové bolesti jsou zcela vyjímečné. Bederní lordóza bývá vyrovnaná a hrudní kyfóza zvýrazněná.Toto onemocnění se nazývá Scheuermannova nemoc.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát