Platon – Ústava
Platon – Ústava
Kniha první
Platón se v této části zabývá mimo jiné stářím. Nepovažuje jej za cosi méněcenného. Říká, že to není nic, kvůli čemu by se člověk měl rmoutit. Tvrdí naopak, že v stáří nastává úplný klid a osvobození. Platón nazývá naději živitelkou stáří . Říká, že kdo strávil život spravedlivě a zbožně, toho sladká provází naděje, která srdce občerstvuje a v stáří živitelkou jest. Nepovažuje smrt za nic konečného.. V první knize vystupuje Thrasymachos a tvrdí, že spravedlivý člověk vždy pochodí hůře než člověk nespravedlivý. Na jeho názory reaguje Sokrates (který je v dialozích zprostředkovatelem Platonóvých myšlenek) obhajobou spravedlnosti.
Kniha druhá
Platón dále nastiňuje svou představu vzniku obce. Nejnutněji zaopatřená obec se podle skládá asi ze čtyř nebo pěti mužů. Důležitým prvkem je zde dělba práce – každý má pevně určené povolání, které pramení již z jeho přirozenosti. V přirozenosti člověka je podle Platóna většinou dobro. Tím pádem člověk nejlépe vykonává povolání, které má kořeny právě v ní. Mezi zakladateli obce by podle Platóna měli být rolník, stavitel, tkadlec a obuvník. Se svým rozvojem se však obec rozrůstá o další a další povolání. Jakmile začne docházet k výměně zboží, budou třeba další lidé různých povolání (např. kramáři, námezdní dělníci). Jak do obce přichází více a více lidí, musí se přirozeně zvětšovat i její rozloha. V tom případě si obec vezme kus země od sousedů. Pokud ale i sousední obec začne expandovat, jejich zájmy se střetnou a dojde k válce. Z toho Platón vyvozuje nutnost mít ozbrojenou armádu.
Vojenství je u Platóna považováno za určitý druh řemesla. Dokonce ani válka není považována za zlo, ale pouze za cosi nutného k obraně majetku.
Platón říká, že děti mají být od nejútlejšího věku vychovávány k pravdě.
Kniha třetí
Tělesnou výchovu považuje Platón za rovnocennou výchově duševní. Určitým způsobem spolu obě souvisí. Přílišná péče o tělo je podle Platóna překážkou. Z tohoto tvrzení Platón vyvozuje, že lékařství pramení z nevázanosti rozrostlé obce. Tvrdí dokonce, že člověk, který má špatnou fyzickou kondici, nemá právo být léčen. Tělesně nezdraví mají zemřít, protože stejně nejsou obci v ničem užiteční. Ti, kteří mají nezdravou duši, mají být dokonce zabiti..
Také klade velký důraz na výběr strážců obce – mají projít třemi stupni výběru,podle přesvědčení, fyzické způsobilosti a odolnosti. Strážcem se pak má stát ten, kdo projde všemi zkouškami. Strážci nesmí vlastnit žádný osobní majetek. Všechny věci potřebné k životu dostávají od ostatních občanů jako odměnu za své služby. Soukromé vlastnictví je pro strážce počátkem zkázy.
Kniha šestá
Filosof jako ideální správce obce musí být podle Platóna dokonale pravdomluvný. Je učenlivý, není chtivý peněz, je uměřený a neobává se smrti. Pravý filosof také nikdy nezpychne.
Platón považuje filosofii za nejušlechtilejší zaměstnání. Filosofii kazí tzv. dobra – peníze, moc, krása atd. Platón v této souvislosti také odsuzuje sílu davu.
Strážce v čele obce by měl střežit spravedlnost, dobro a krásu, to znamená, že musí znát hodnoty.
Platón dále vykládá, co rozumí pod pojmem idey dobra. Jakákoliv idea může být vnímána rozumem – nikdy však smysly. Idea dobra je tedy podle Platóna příčinou pravdy, rozumu ale i jsoucnosti předmětů. Náš svět je pouze světem obrazů. Všechny vědy využívají pouze obrazy, a proto nikdy nemohou být úplné.
Platón říká, že existují čtyři stavy duše seřazené podle míry pravdy v nich obsažené:
1. rozumové poznání 2. myšlení 3. věření 4. dohadování.
Oborem rozumu a myšlení je jsoucno. Oborem věření a dohadování je dění. Duše by se měl právě od tohoto dění oprostit.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát