Základy evropské kultury a vzdělanosti
Základy evropské kultury a vzdělanosti
Nejstarší literární památky světa:
O vyspělé kultuře mluvíme, už ve 4. a 3. Tisíciletí p.n.l., v zemích okolí řek Eufratu a Tigridu, Bráhmaputry a Nilu. Zdejší státní celky měly své slovesné umění, které se šířilo ústním podáváním, po vzniku písma byly zaznamenány na hliněné tabulky, do kamene, na papyrusech. K nejstarším literaturám patřilo sumérské písemnictví, které representují epické zpěvy a báje o vzniku světa. Nejstarší písemnou památkou je Epos o Gilgamešovi – veršovaná skladba o vládci, který toužil po věčném životě a teprve po mnoha útrapách zjistil, že věčným se může stát jen svými činy.
Dalším centrem vzdělanosti byla Babilónie, později Egypt a Indie.
Hebrejskou literaturu představuje soubor slovesných památek Písmo svaté, nebo-li Bible. Původně to byly hebrejské náboženské texty, které křesťanství označilo jako Starý zákon. Stal se populární po celém světě. Jeho nejstarší část, tzv. Tóra, zahrnuje Pět knih Mojžíšových, jsou to báje o stvoření světa a člověka. Začátek první knihy Genesis – vypráví o stvoření prvních lidí, Adama a Evy, kteří neuposlechli boží příkaz, snědli ovoce ze stromu poznání, a proto byli z ráje vyhnáni a ztratili nesmrtelnost. Jejich syn Kain se dopustil prvního hříchu na zemi, když ze závisti zabil bratra Ábela. Zločiny se mezi lidmi množily. A tak bůh vyhladil lidi potopou. Zachránil se jen spravedlivý Noe se svou rodinou, když na boží příkaz postavil koráb a schoval v něm vždy jeden pár od každého živočicha. Noemovi potomci však nebyli lepší, chtěli se vyrovnat bohu a začali stavět Babilónskou věž. Bůh je potrestal zmatením jazyků a jednotné lidstvo se rozdělilo na mnoho národů a jazyků.
Z Noemových potomků se proslavil Abrahám – vyvedl lid svého kočovného kmene do Palestiny, tak začali dějiny židů. Aby bůh vyzkoušel Abrahámovu oddanost, požadoval jako oběť jeho syna Izáka, jehož syn Jákob se stal božím vyvolencem, měl 12 synů, nejmladšího prodali bratři do Egypta do otroctví. Později se znovu setkali a usídlili se natrvalo v Egyptě.
Jejich potomci upadli do nevolnictví, vysvobodil je z něj Mojžíš, který je převedl přes Rudé moře a poušť a obdržel od boha Desatero, to se rovná mravní zásady, které měli židé dodržovat.
Na Pět knih Mojžíšových navazují Knihy soudců a Knihy královské – líčí dějiny židovského národa za vlády prvních králů, Davida a Šalamouna – jsou zde zařazeny lyrické verše např. Píseň písní.
Antická kultura:
- tímto pojmem označujeme umění Řeků a Římanů.Řekové vytvářeli od 2. tisíciletí p. n. l. osobitou kulturu, která ovlivnila mnohem později evropskou vzdělanost( 14.,15.,16. stol.). Nejstarší dochovanými památkami jsou eposy Ilias a Odyssea z 8. stol. Před n. l., připisované básníku Homérovi.
Ilias – líčí závěrečné boje Řeků proti města Trója. Desátého roku bylo dobyto lstí – Řekové postavili obrovského dřevěného koně, ukrylo se v něm několik bojovníků, ostatní předstírali útěk. Trójané vtáhli koně do města, slavili vítězství, ukrytí bojovníci otevřeli hradby a Řekové Tróju dobyli.
Odyssea – líčí návrat krále Odysea z Trojské války domů, bloudil po moři 10 let, zažil různá dobrodružství.
7. stol. př. n. l. – rozpadá se rodové zřízení mění se názory na svět, lidé se vymaňují ze závislosti na bozích.
Vznikají lyrické básně, milostnou poezii psala básnířka Sapfó a básník Anakreón – oslavoval životní radovánky a tento typ poezie se později označoval jako tzv. anakreónská poezie.
6. stol. př. n. l. – rozvíjí se satirická poezie – hl. předst. Ezop, psal bajky.
5. stol. př. n. l. – tzv. střední období ve vývoji řecké liter. Kultur. centrem jsou Atény, rozvíjí se drama a próza. Divadlo bylo veřejnou záležitostí, mělo nábožen. funkci, později změna v zábavnou. Hl. jednající postavou byl sbor, později náčelník sboru. Zpočátku byli v oblibě tragédie.
Aischilos – zaměřil se na mravní problémy, hrdinové měli osud předurčen bohy. Hry Peršané a Oresteia - tragédie, syn pomstil smrt svého otce tak, že zabil svou matku a jejího milence. Veřejnost s činem souhlasí, ale on má výčitky.
Sofoklés – nej. Hra Král Oidipús – podle věštby má syn krále Láia zavraždit svého otce a oženit se se svou matkou. Láia tedy syna nechá pohodit v lese, ale otrok ho donese pastýři krále Polyba – ten se ho ujme a vychová ho jako vlastního. Když Oidipus dospěje vyslechne tu samou věštbu a od Polyba odchází. Cestou se dostane do konfliktu s Láiem a zabije ho. Théby v té době sužuje nestvůra. Oidipus ji porazí( uhodne její hádanku) a Thébané si ho zvolí za krále a ten se ožení s Iokastou, svou matkou. Nakonec se ukáže pravda a Oidipús, aby neviděl svou bídu, sám sebe oslepí.
Hra Antigona – příběh Oidipovi dcery.
Euripides – uvedl do svých her postavy otroků, všímal si společenských nedostatků. Dochovalo se asi 17 her- nejlepší je tragédie Medeia.
Komedie - původně neměli děj, tvořily je různé scénky spojené s postavou šprýmaře. Hl. osobností řecké komedie byl Aristofanés , který byl vnímavým pozorovatelem života kolem sebe a vysmíval se společnosti. Nejznámější hry- Žáby, Ptáci.
Próza - je zastoupena hist. Řečnickými a filosofickými spisy. Nejzněmější osobnosti:
Platón - věnoval se od 20 let filosofii, založil v Athénách školu Akademii, kde se žáci učili i přírodním vědám. Pro své spisy vovlil formu ddialogu tj. rozhovor učitele a žáka. Nejlepší díla: Ústava, Obrana Sókratova.
Aristoteles - Platónův žák. Ve svém díle shrnul veškeré vědění starověku. K umění se vztahuje spis Poetika, kde stanovil zákl. pravidla umělecké tvorby. Působil jako vychovatel Alexandra Velikého.
Od 3. Stol p. n. l. byla řečtina jazykem vzdělanců v celém středomoří, ale kvalita liter. Památek postupně upadala.
Římská literatura:
- mluvíme o ní ve 3. stol. př. n. l., je psána jazykem latinským, přebírá z řeské literatury témata i celé útvary. Největší rozmach nastává v 1. stol. př. n. l.
Drama - komedie:
Plautus - čerpal náměty z běžného života, psal hovorovým jazykem, hry byli oblíbené. Např. Komedie o hrnci, Vychloubačný voják.
Poezie:
Cicero - tento řečník a autor soudních spisů se proslavil dokonalým latinským jazykem a jeho latina byla v době renesance vzorem pro tehdejší básníky.
Gaius Valerius Catullus - psal lyrickou poezii, ve které se vyznává z lásce k dívce jménem Lesbie.
Publius Vergilius Maro - ve své době byl považován za nejlepšího básníka, např Zpěvy pastýřské a Zpěvy rolnické - obdivoval v něm krásu venkova a zamýšlel se nad významem práce. Proslavil se hl. eposem Aeneis - vztahuje se k minulosti řím. národa, vypráví životní osudy jednoho z obránců Tróje Aenea. hl. hrdina uprchl z hořící Tróje, odplul dvaceti loďmi, aby z příkazu bohů založil v Itálii nové město. Po 7 letech bloudění a nesnází se mu podaří příkaz splnit. .Zásluhou bohů stanul u břehů Itálie Zákádá město Lasinium a jeho potomci následně Řím, jádro budoucí Říše Římské.
Publius Ovidius Naso - i v dnešní době překvapuje jeho poezie bohatou fantazií a svěžestí. Napsal několik bás. sbírek (Unešení milovat, Lásky atd.). Je autorem knihy, která obsahuje 150 řeckých a římských bájí, v nichž dochází k nějaké proměně - Metamorfoses (Proměny).
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát