Hliník
         HLINÍK         ALUMINIUM  
                                                                          (aluminium)
 1. Je to prvek III.A skupiny periodické tabulky. Hliník má oxidační číslo 0, má   
     3 valenční elektrony 3s2   3p 1     Nachází se ve III skupině (jsou to sloučeniny      
     hlinité a hlinitany) 
 2.   Je to tvrdý stříbřitošedý, lehký kov. Je dobrým vodičem tepla, el. 
     proudu a má dobré mechanické vlastnosti. Je to dobrý kujný kov 
     k tvoření za tepla i za studena. Bod tání hliníku je 659 oC, bod varu 
     je 2500 oC.
 3.  Jeho měrný el. odpor je 0,02778   . mm2/m. V Beketovově řadě napětí 
je nalevo od vodíku, proto je hliník velmi elektropozitivní kov.
Jeho hustota je 2.7 g/cm3.
       
 4.   Hliník se vyrábí z bauxitu.
     Přímá výroba hliníku z rud není možná, a proto se vyrábí ve dvou etapách :
     Začíná výrobou čistého Al203  , který se elektrolýzou zpracovává na 
     kovový hliník.
     Hlavní surovinou na výrobu hliníku je bauxit, obsahuje 55 až 65% Al203 ,
     lze ho vyrobit i z jiných druhů surovin jako např. kaolin, syenitu, leucitu,        
     nefelinu atd., ale nevyplatí se ho vyrábět z těchto surovin, protože výroba 
     je velice nákladná.
     Někdy jde o kombinovanou výrobu Al203 a alkálií, popř. cementu. 
     Pochody výroby Al 203  se dělí na pochody kyselé a zásadité.
     Kyselých metod se používá ke zpracování nebouxitických surovin.
     Bayerův zásaditý pochod se zakládá na principu rozkladu bauxitu 
     sodným louhem za vyšších teplot a tlaků v autoklávech. Tím vzniká 
     hlinitan sodný a nerozpustný zbytek. Od roztoku se oddělí usazováním a 
     filtrováním. Roztok hlinitanu se vymícháváním, očkováním, hydroxidem    
     hlinitým a následným ředěním rozloží na Al(OH)3 a NaOH. Hydroxid 
     hlinitý se při 1200 oC kalcinuje na Al2O3  , to je konečná surovina pro    
     elektrolýzu hliníku Bayernovým pochodem, hodící se pro zpracování 
     bauxitu s vysokým křemičitým modulem, který se převede na Al2O3 . 
     Tyto postupy jsou velice nákladné, proto nejsou zavedeny v průmyslu.
     Kovový hliník se vyrábí tavnou elektrolýzou, tímto způsobem vyrobený  
     hliník má čistotu od 99,5% Al více. 
     Hlavní nečistotou v hliníku je železo a křemík.
     Hliník, který se vyčerpává z elektrolýzních van, do udržovacích pecí se    
     převáží v pánvích, z kterých se odlévají buď kousky nazývané ingoty, 
     nebo i polotovary (drát, cihly atd.) Na odstranění nekovových nečistot a     
     plynů se používá rafinačních postupů pomocí rafinačních solí, chlórování atd. 
     Velmi čistý hliník se používá na výrobu speciálních slitin hliníku            
     používaných v elektrotechnice, chemii, v motorech automobilů.
     
5.   Sloučeniny prvku jsou : 
                Al2O3  - oxid hlinitý (rubín, smirek, korund)
                Na3AlF6  - kexafluorohlinitan sodný (kryolit)
                AlCl3  - chlorid hlinitý
                Al2(SO4)3  - síran hlinitý 
                Al(CH3COO)3  - octan hlinitý
                K Al (OH)4     - tetrahydroxohliniton draselný
                Al (OH)  -  hydroxid hlinitý
                Al2 (HPO4 )3    -   hydroyevfosforečnan hlihitý
 6.   Je druhým nejpoužívanějším prvkem po železe. Hliník se používá hlavně v 
     elektrotechnice jako vodič, v chemii jako přísada do sloučenin. Dále se   
     používá k vedení vysokého napětí, protože je levnější a hlavně lehčí 
     než měď. Dále se používá v potravinářství jako obalová technika 
     (alobal, hliníková fólie). Velice často se setkáváme s pojmem dural, 
     což je slitina manganu, hořčíku a mědi. Stále častěji se používá jako 
     stavební materiál díky své pevnosti.
7.   Nedávno bylo v novinách, že Češi vyrobí přenosnou tavící pec, která 
     bude sloužit astronautům na mezinárodní stanici ISS.
     Ta se před nedávném začala budovat. Tam bude sloužit tavící pec, k 
     tavení prvků, třeba i hliníku.
     Právě vědci doufají, že se jim podaří vyrobit nějakou novou a hlavně 
     slitinu s lepšími vlastnostmi.
 8.                        POUŽITÁ  LITERATURA                      
1. Čipera J.    Chemie A                   SPN      Praha  1984
2. Technický naučný slovník 2 díl  E – I    Praha    1982
3. ABC   číslo čas. 9.  ročník   11.  Rok  1989      J. Kukla       Význam hliníku           
4. J.Lauš       Elektrotechnické materiály        INCOTEX            Brno      1991
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT