Systém práva a jeho charakteristické znaky
Právní řád státu není tvořen souhrnem právních norem platných v určité době, ale tyto právní normy musí vždy vytvářet určitý vnitřně skloubený celek, systém práva.
Systém práva je charakterizován dvěmi základními skutečnostmi – jednotou celé soustavy a její vnitřní difererenciací.
Jednota právního řádu je objektivně dána třídní podstatou práva, které musí vytvářet komplexní systém ochrany důležitých zájmů vládnoucí třídy. Zároveň je však bezpochybné, že právní normy upravují společenské vztahy vzájemně se od sebe odlišující, např. společenské vztahy vznikající při správní činnosti státních orgánů, vztahy majetkové, vztahy pracovní, vztahy vznikající při hospodářské činnosti, vztahy rodinné, finanční aj.
Tato specifika jednotlivých druhů společenských vztahů se pochopitelně promítají i v jejich právní úpravě a v závislosti na tom se v rámci právního řádu vytvářejí různé soubory právních norem, které mají vzájemně odlišné charakteristické rysy, podmíněné povahou jimi upravených společenských vztahů.
Mluvíme-li o systému práva, máme na mysli-při zachování jednotnosti právního řádu jako celku-vnitřní strukturu právního řádu, tj. vzájemné vazby mezi celkem a jeho jednotlivými částmi a mezi jeho částmi navzájem. Systém práva vyjadřuje vnitřní jednotu různorodých právních norem daného státu.
Jednota systému práva je určena skutečností, že právní normy – nezávisle na tom, jaké konkrétní společenské vztahy upravují-mají společný základ a jsou určovány podmínkami materiálního života společnosti. Právo jako celek vyjadřuje určité základní zásady, společné právním normám bez rozdílu jejich zařazení do jednotlivých právních odvětví, vyjadřuje vůli vládnoucí třídy a chrání její zájmy.
1. Právní odvětví
Právním odvětvím rozumíme souhrn právních norem tvořících relativně samostatnou část právního řádu, která má vlastní předmět úpravy.
V současné době zahrnujeme do rámce českého systému práva zpravidla tato právní odvětví:
- právo ústavní
- právo hospodářské
- právo pracovní
- právo správní
- právo finanční
- právo občanské (hmotné a procesní)
- právo pozemkové
- právo rodinné
- právo trestní
- právo soukromé
- právo mezinárodní
Systém práva odpovídá vždy danému typu práva, i když jeho konkrétní podobu však ovlivňují specifické třídní poměry a rozvoj společenských vztahů v té které zemi.
Jsou např. jisté rozdíly – které se však nedotýkají třídní podstaty práva- mezi evropským kontinentálním právem, jež se vyvíjelo na základě recepce římského práva a právem anglosaským, což má praktické důsledky např. pro oblast zahraničního obchodu.
Systém práva není tedy neměnným, ale vyvíjí se v závislosti na vývoji společenských vztahů.
2. Právo hmotné a procesní
Zvláštní postavení v soustavě právních norem má procesní právo. Procesní (formální) právo odlišujeme od tzv. práva hmotného. I když spolu oba druhy práva úzce souvisí, existují mezi nimi podstatné rozdíly.
Právní normy hmotného práva upravují společenské vztahy určitého druhu. Stanoví zejména, jakým způsobem vznikají, mění se nebo zanikají právní vztahy, jaké jsou právní skutečnosti podmiňující existenci těchto vztahů, jaká jsou práva a povinnosti účastníků vyplývající z právních vztahů a odpovědnost za porušení povinností.
Procesní právo na rozdíl od hmotného práva stanoví, jakým způsobem účastníci právních vztahů uplatňují svá práva, jakým způsobem musí postupovat příslušný orgán při zjišťování, zda určité právo nebo právní povinnost anebo právní vztah existují či nikoliv. Stanoví, za jakých podmínek a jakým způsobem je možno zajistit výkon rozhodnutí tehdy, jestliže účastník nesplní své právní povinnosti.
Procesní právo upravuje tedy postup příslušného státního orgánu, jehož cílem je ochrana subjektivních práv v daných právních vztazích. Vzhledem k těmto skutečnostem je procesní právo významnou právní zárukou zákonnosti.
Vztah mezi právem hmotným a procesním je charakterizován jejich úzkou souvislostí a vzájemnou návazností. Procesní právo bez práva hmotného postrádá společenský smysl, jeho existence je sama o sobě, bez příslušného hmotného práva by neměla společenský význam. Na druhé straně však je třeba vidět, že hmotné právo bez práva procesního by bylo neživotné a nezajišťovalo by dostatečnou ochranu subjektivních práv účastníků, protože v řadě případů pouze procesní právo umožňuje, aby normy hmotného práva byly uplatněny v plném rozsahu.
Procesní právní normy ve svém celku netvoří tedy právní odvětví, ale zpravidla se v systému práva přimykají k příslušným normám hmotného práva. Přitom není nezbytné, aby každé právní odvětví mělo vlastní samostatný soubor procesních norem. V některých případech lze použít jednoho řízení
k zabezpečení subjektivních práv různé odvětvové příslušnosti.Na druhé straně však může jedno právní odvětví používat k ochraně subjektivních práv i několik odlišných typů procesních norem, např. pracovní právo kromě ustanovení o řízení při rozhodování pracovních sporů na pracovišti, využívá i občanské soudní řízení.
Mezi hlavní skupiny procesních norem patří:
1) občanské soudní řízení (civilní proces), jako řízení, v němž soudy rozhodují věci z oblasti práva občanského, pracovního, rodinného;souhrn právních norem, upravující toto řízení, se zahrnuje do samostatného právního odvětví – občanského práva procesního
2) arbitrážní řízení v němž se před orgány hospodářské arbitráže rozhodují spory z hospodářskoprávních vztahů; právní úprava arbitrážního řízení je zařazena do práva hospodářského
3) správní řízení v němž rozhodují orgány státní správy o věcech spadajících do jejich kompetence; právní normy, upravující správní řízení, jsou součástí práva správního
4) trestní právo procesní, jakou souhrn právních norem, které upravují řízení před soudem ve věcech trestních, zahrnujeme ho do práva trestního
5) rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku je zařazováno do mezinárodního práva soukromého
6) řízení o pracovních sporech před rozhodčími komisemi je upraveno zákoníkem práce a tvoří součást práva pracovního (pokud rozhodují pracovní spory soudy, rozhodují je v rámci občanského soudního řízení
3. Mezinárodní právo
Zvláštní problematiku systému práva tvoří ty otázky práva, které přesahují rámec jednoho státu. Netvoří jednotný celek, protože se týkají vztahů různého druhu a nejsou tedy součástí jednoho právního odvětví.
Jsou to především vztahy mezi státy jako takovými. K překročení rámce vnitrostátního práva však nutně dochází při zahraničním obchodu. Závažný okruh těchto otázek vzniká s rozvojem spolupráce evropských zemí v rámci Evropské unie.
Z hlediska systému práva a potřeb praxe je účelné zdůraznit zejména tyto komplexy právní úpravy:
a) Mezinárodní právo veřejné, které lze vymezit jako souhrn právních pravidel, upravujících chování států v jejich vzájemných vztazích. Předmětem úpravy mezinárodního práva veřejného jsou tedy především vztahy mezi státy, což dodává jeho normám zvláštní povahu, kterou se odlišují od vnitrostátního práva. Subjekty mezinárodního práva veřejného jsou kromě států zejména mezinárodní organizace. Plnou mezinárodně právní způsobilost mají ovšem pouze státy. Jsou na sobě nezávislé a vzájemně si rovné. Na rozdíl od vnitrostátního práva nezná mezinárodní právo orgán nadřazený subjektům mezinárodněprávních vztahů. V mezinárodních, přesněji řečeno-mezistátních stycích, není zvlášť organizována zákonodárná nebo výkonná moc, která by byla nadřazená subjektům mezinárodněprávních vztahů a oddělena od nich. Tato skutečnost se mimo jiné promítá i v otázce tvorby právních norem mezinárodního práva, které mohou vznikat zejména na základě smlouvy zúčastněných subjektů. Mezinárodní právo se na rozdíl od práva vnitrostátního neopírá o centralizovaný donucovací aparát. Zachovávání norem mezinárodního práva si zajišťují a vynucují státy samy. Mezinárodní právo veřejné není tedy součástí českého systému práva, ani systémů práva jiných států.
b) Mezinárodní právo soukromé, které bývá zpravidla definováno jako odvětí práva, které upravuje občanskoprávní, pracovněprávní, rodinněprávní a jiné obdobné vztahy v nichž je obsažen cizí nebo mezinárodní prvek. Cizí prvek obvykle spočívá v tom, že skutečnosti, které vedou ke vzniku, změně, nebo zániku právního vztahu, nastaly v zahraničí, popř. že předmět právního vztahu se nalézá v zahraničí. U mezinárodního práva soukromého nejde tedy o mezinárodní právo ve vlastním slova smyslu. Nejde totiž o úpravu vztahů mezi státy, ale o úpravu vtahů do nich vstupují vnitrostátní subjekty za té zvláštní situace, že se na tomto vztahu podílí cizí neboli mezinárodní prvek. Při účasti cizího prvku v právním vztahu však vzniká otázka, jakým právním řádem se daný právní vztah má řídit, spravovat, protože každý z účastníků podléhá jinému právnímu řádu. Dojde-li např. při dodávce zboží na základě smlouvy mezi českou a belgickou firmou při jeho přepravě k poškození na území Německa, vzniká otázka, zda náhrada škody bude posuzována podle českého, belgického nebo německého práva, popř. podle jakých ustanovení. Mezi českou a belgickou stranou může vzniknout spor o platnosti uzavřené smlouvy, o výši pohledávky, reklamační spor aj. K podobným situacím může dojít i v osobních vztazích zejména mezi manžely, rodiči a dětmi. Vždy v těchto případ vzniká otázka, kdo a podle jakého právního řádu má daný případ rozhodnout. Na tuto otázku by mělo dát odpověď mezinárodní právo soukromé. Zpravidla však neobsahuje vlastní úpravu problematiky, ale odpovídá na otázku, jaký právní řád má příslušný orgán daného státu použít při rozhodování daného sporu v jednotlivých druzích právního vztahu s účastí cizího prvku.
c) Úzkou souvislost s problematikou mezinárodního práva soukromého má tzv. právo mezinárodního obchodu. Mezinárodní hospodářské vztahy, včetně vztahů obchodních, mají stále větší význam v ekonomice jednotlivých států a v souvislosti s tím stoupá význam příslušných vnitrostátních i mezinárodních právních norem, upravujících jednotlivé stránky mezinárodního obchodního styku.
Nejvýznamnějším souborem právních norem tohoto druhu je zákoník mezinárodního obchodu. Neupravuje však právo mezinárodního obchodu ve výše uvedeném širokém smyslu, ale obsahuje pouze právní úpravu majetkových vztahů, vznikajících při uskutečňování mezinárodního obchodu, pokud se podle dohody stran nebo kolizních norem mezinárodního práva soukromého tyto vtahy řídí českým právem.
Zákoník mezinárodního obchodu je součástí českého právního řádu, platnou pro oblast mezinárodního obchodního styku a použitelnou podle zásad mezinárodního práva soukromého.
Systém práva a systém právních disciplín
Systém práva (tj. soustava právních odvětví) není totožný se systémem vědních oborů, zkoumajících problematiku státu a práva. Není totožný ani se systémem příslušných pedagogických disciplín.
V soustavě právních věd mají význam nejen vědní obory, zabývající se problematikou práva vnitrostátního, ale i vědní obory, které se zabývají právem mezinárodním nebo právem jiných států a jejich srovnáváním (mezinárodní právo veřejné , srovnávací právní věda aj.). Znalost těchto disciplín má nejen teoretický význam, ale je často nezbytná pro práci na úseku mezinárodních vztahů a zahraničního obchodu, tyto disciplíny mohou ovlivnit i vývoj vnitrostátního práva. Zvláštní postavení má srovnávací právověda (právní komparistika), která srovnávací metodou zkoumá systémy práva různých zemí nebo jejich částí, popř. jednotlivé právní instituty. Její poznatky jsou důležité jak pro vývoj vlastního právního řádu, tak i pro právní úpravu mezinárodních vztahů.
Pro uplatnění práva ve společenském životě mají značný význam pomocné vědní disciplíny. Jsou to např. kriminalistika, soudní psychiatrie, soudní lékařství aj., které úzce souvisí s vlastními právními obory, zejména s trestním a procesním právem.
Od právních odvětví v systému konstituovaných disciplín se liší účelové disciplíny. Setkáváme se s nimi z důvodů pedagogických, popř. z důvodů legislativních apod., jestliže je třeba se zabývat jednotlivými právními instituty nebo souborem norem, které v daném systému práva netvoří sice právní odvětví (dopravní právo aj.), ale vzhledem k jejich významu nebo existujícím legislativním souvislostem vyžadují samostatný pedagogický, popř. vědecký výzkum.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát