Brontëová, Charlotte - Jana Eyrová
Charlotte Brontëová
Jana Eyrová
Přeložila Jarmila Fastrová
Ve spolupráci s časopisem Vlasta vydalo nakladatelství Český spisovatel v Praze roku 1994
Vydání první
Hlavní postavy: Jana Eyrová, paní Reedová, Jan, Jiřina a Eliška Reedovi, Bětuška, Helena Burnsová, slečna Templová, pan Brocklehurst, paní Fairfaxová, Adélka Varensová, Edvard Rochester, Celina Varensová, Blanka Ingramová, Lada Poolová, Berta Masonová, Jana Elliotová, Hana, Diana Riversová, Marie Riversová, Rosamonda Oliverová, Jan Křtitel Rivers, Briggs, kapitán Fitzjames, Wharton,
Zeměpisné názvy: Gateshead, Lowoodský ústav, Thornfield, Whitcross, Millcote, Ferndean, Spanish Town na Jamajce
Osnova:
1. Dětství v rodině Reedových
2. Loowodský sirotčinec
Helena Burnsová
3. Inzerát
4. Vychovatelka
5. Nehoda na cestě
6. Pan Rochester
7. Adélčina matka
8. Oheň v pokoji
9. Blanka Ingramová
10. Velká společnost
11. Stará cikánka
12. Pan Mason
Noční dobrodružství
13. Gateshead
14. Návrat do Thornfieldu
15. Nabídka k sňatku
16. Roztržený závoj
17. Svatba
18. Berta Masonová
19. Útěk
20. Whitcross
21. Dům Na Blatech
22. Učitelka
23. Rodina
24. Jan Křtitel
25. Zpět do Thornfieldu
26. Mrzák
27. Svatba
28. Závěr
Obsah: Jana Eyrová byla dcera chudého kněze a dívky z bohaté rodiny. Oba její rodiče brzy po Janině narození zemřeli. Janu si k sobě vzal její strýc, soudce Reed, který byl bratem její matky. Zde v Gatesheadu vyrůstala Jana spolu s třemi dětmi manželů Reedových, s umíněnou a sobeckou Eliškou, zhýčkanou a uštěpačnou Jiřinou a rozmazleným, zlým Janem Reedem. Žila zde v poklidu až do smrti pana Reeda, po jeho smrti se jí život velmi změnil. Byla odloučena od ostatních dětí, musela snášet tvrdé výtky paní Reedové, nadávky od obou dívek, ale nejvíce se bála svého bratrance. Jan ji nejen nadával, ale také ji bil. Nikdo mu za to nikdo nevynadal, nikdy za to nebyl potrestán. Všichni byli hluší k Janině pláči a slepý k jejím zraněním. Jednoho dne, když se Jana posadila na své oblíbené místo v okenním výklenku, kde byla chráněna těžkými závěsy, našel ji zde Jan. Nejdříve ji jen nadával, ale pak ji i uhodil.To si však ponížená Jana, povzbuzena velkým odporem a zlostí k malému tyranovi, nenechala líbit a rány mu oplatila. Hned přiběhly služky a rváče od sebe odehnaly. Paní Reedová nakázala, aby Janu zavřely do červeného pokoje, ve kterém před časem zemřel pan Reed, dokud se neuklidní. Služky Bětuška i paní Abbotová úkol hned splnily. Tohoto pokoje se Jana bála, nikdy do něj nevkročila a teď zde měla být uvězněna. Vzpouzela se, nechtěla se podřídit tomuto tvrdému trestu. Proto ji Bětuška chtěla přivázat k taburetu. To však Janu uklidnilo. Nechala se zamknout v pokoji a doufala, že bude brzo propuštěna. Po chvíli se Janě zdálo, že spatřila divné světlo. Myslela, že je to duch pana Reeda, strachy omdlela. Když se probudila, zjistila, že leží v posteli a ošetřuje ji lékárník. Lékárník se jí ptal, co se stalo. Jana mu odpověděla, že jí Jan začal mlátit, tak ho uhodila také, a proto byla za trest zavřena v červeném pokoji.
Za několik si Janu zavolala paní Reedová do salonu. Byl zde také jeden vysoký a velmi hubený muž. Ten muž se dívky vyptával, zda věří v Boha, zda se modlí atp. Paní Reedová dívku představila jako velkou ateistku, která mlátí děti a nemá úctu ani k dospělým.Pan Blockehurst, se kterým Jana mluvila byl ředitelem Loowodského sirotčince. Do tohoto ústavu Jana brzy odjela.
Loowodský klášter měl nejhorší pověst široko daleko. Chovanky spaly i po třech na jedné posteli, bylo jich dvanáct v jednom pokoji, šest jich muselo používat jedno umyvadlo. Jídla dostávaly velmi málo a většinou bylo nepoživatelné. Pan Brocklehust, ředitel tohoto ústavu, byl až chorobně spořivý.
Janě velmi obdivovala ředitelku, paní Templovou. Jednou ráno, když byla snídaně obzvlášť nepoživa-telná, nechala dát chovankám chléb se sýrem na vlastní zodpovědnost. Hned, jak se to pan Brocklehurst dověděl, přišel do sirotčince udělat inspekci. Všem dívkám dal ostříhat vlasy, měly dostávat ještě menší porce jídla atd.
Jana zde našla přítelkyni. Stala se jí starší dívka Helena Burnsová. Helena byla pro Janu velmi zvláštní. Nechala si od učitelek líbit vše. V hodinách jí dělalo velké problémy udržet pozornost. Měla ráda pouze hodiny slečny Templové. Slečna Templová obě dívky jednou pozvala na čaj, rozdělila se s nimi o nevelkou svačinu a ještě jim dala svůj chléb i sušenky.
Na jaře zachvátil Lowoodský ústav tyfus. Zdravé chovanky byly poslány k příbuzným, nemocné izolovány od těch, které zde musely zůstat, neboť neměli kam jít, jen Helena byl izolována od všech. Janě bylo divné, že Helena leží v pokoji paní Templové, která se o ní stará. Jednoho dne zaslechla lékaře, který mluvil o tom, že Helena brzy zemře. Měla totiž tuberkulózu. Ve dne ji učitelky nechtěly za Helenou pustit, proto se za ní vydala v noci. Lehla si k ní do postele a povídala si s ní. Do rána však Helena zemřela.
V Lowoodském ústavu byla Jana osm let. Tyfová epidemie ústav velmi zviditelnila. Přišlo se na otřesné podmínky života chovanek i učitelek. Nejdříve zde Jana pobývala jako žákyně, poslední dva roky jako učitelka. Brzy ale zatoužila po změně. Vždyť celých osm let ze sirotčince ani nevyšla. Trávila zde školní rok i prázdniny. Proto jednoho dne odeslala do noviny inzerát, že mladá žena s učitelskou praxí hledá místo vychovatelky. Zanedlouho jí přišla odpověď. Jakási paní Fairfaxová jí nabídla místo vychovatelky jedné osmileté holčičky za vyšší plat než měla v sirotčinci. Jana nabídku přijala.
Ihned se vydala na cestu. Po čase dorazila do Millcote, odkud bylo její nové působiště vzdáleno jen hodinu a půl cesty. Do Thornfieldu, jak se dům jmenoval, dorazila už k večeru. Paní Fairfaxová ji mile přijala. Celou dobu si Jana myslela, že paní Fairfaxová je matkou onoho děvčátka a majitelkou domu. Paní ji hned vysvětlila, že Janina žačka se jmenuje Adélka Varensová,že je původem Francouzska a je schovanka pana Rochestra, majitele panství.
Jana vyučovala Adélku ráda. Sice to bylo hodné děvčátko, ale v hodinách nedávala pozor. Měla se zdokonalit hlavně v angličtině, protože tento jazyk ovládala velmi špatně. Jednoho dne po vyučování se Jana šla projít. Paní Fairfaxová jí poprosila, jestli by nedonesla dopis na poštu. Jana svolila a vydala se na cestu. Asi v půli cesty se Jana posadila na schůdky a pozorovala zapadající Měsíc. V tom uslyšela rány. To klapaly podkovy o led na cestě. Najednou se za dívkou objevil černý kůň s jezdcem v sedle a psem pobíhajícím okolo koně . Kůň uklouzl na ledovém povrchu a shodil jezdce. Jana utíkala jezdci pomoci, ten s ní však jednal velmi hrubě. Vyptával se jí na Thornfield, na pana Rochestra a jakou práci zde Jana zastává. Když opět usedl na koně, pobídl Janu, aby si s dopisem pospíšila, že se brzy setmí.
Jana se do domu vracela velmi nerada, neboť zde na ni čekal zase jednotvárný život. Jakmile vstoupila do dveří, přiběhl k ní stejný pes, jaký běžel okolo onoho jezdce na cestě. Paní Fairfaxová ihned přiběhla dívce oznámit, že pan Rochester se právě vrátil domů. Druhý den večer měla Jana přijít i s Adélkou do knihovny, kde pan Rochester přijímal návštěvy. Od první chvíle byl tento muž Janě nesympatický. Byl nevrlý a nepříjemný. Dalších několik dnů ho Jana vídala jen zřídka, ale trápila jí zvědavost, jak je Adélka spřízněna s Rochesterem.
Jednou ráno se Adélka i se svou vychovatelkou procházely v parku, kde potkaly pana Rochestera. Jana se chtěla dovědět, kdo je Adélčinou matkou. Pan Rochester jí vyprávěl o jisté Francouzské herečce Celině Varensové, kterou velice miloval. Když na ní čekal u ní v bytě, který jí pronajal, objevila se s jiným mužem, se kterým Rochestera pomlouvali. Rochester se s Varensovou rozešel, ale za čas se dověděl, že Celina čeká jeho dítě. Nevěřil tomu, ale Adélky se ujal.
Tento rozhovor Janě odkryl trochu z pánovi minulosti. Večer se dívka pokoušela usnout, ale zaslechla nějaké zvuky. Myslela si, že je to pes Hektor, který se v noci často procházel po galerii. Po chvíli zvuky ustaly, rozhostilo se ticho. Najednou toto ticho prořízl strašidelný, démonický smích. Něco stálo přímo za Janinými dveřmi. Za okamžik bylo slyšet zvuky vzdalujících se kroků. Teprve potom Jana vyšla ze svého pokoje. Uviděla tmavý dým valící se ze dveří pokoje pana Rochestera. Ihned se rozeběhla pána probudit. Pan Rochester spal velmi tvrdým spánkem, pomohla až voda, kterou se Jana pokoušela uhasit hořící postel. Když se pan Rochester probudil, poručil Janě zůstat v jeho pokoji, zakázal ji vzbudit služebnictvo, a odešel. Za chvíli se vrátil bledý a velmi zachmuřený. Jana si myslela, že strůjcem požáru je podle ní trochu bláznivá služebná Lada Poolová, která žije na půdě pod střechou. Pan Rochester jí to nevymlouval, ale poslal ji spát. Druhý den ráno spatřila Jana Ladu Poolovou, jak v ložnici pana Rochestera přišívá záclony. Bylo jí divné, kdo vlastně Lada je, a jak to, že jí pán neudal.
Ukázka str. 157
Uplynulo pár dní a pan Rochester odjel. Paní Fairfaxová myslela, že k nedalekým přátelům, kde se schází velká společnost, do níž patří i paní Ingramová s oběma dcerami. Starší, Blanka, měla být Rochesterovou nevěstou. Jana na ní začínala žárlit, i když si to nechtěla připustit. Aby se Jana vyléčila ze své žárlivosti, namalovala svoji podobiznu pastelkami a Blančinu podobiznu barvami podle popisu paní Fairfaxové.
Zanedlouho se společnost přesunula do Thornfieldu. Nastal zde shon a zábavné večery, ne však pro Janu, která tyto večery sice trávila se společností v salonu, ale seděla ukryta v okenním výklenku. Bylo vidět, že hlavní postavy této společnosti jsou pan Rochester a Blanka. Chovali se jako pár, všichni je brali jako pár a právě oni dva udávali tón celé společnosti.
Jednoho dne musel pan Rochester odjet do Millcote. Dlouho se nevracel, v domě zavládla nuda. Najednou do domu vstoupil cizí muž, který se představil jako přítel pana Rochestera. Chvíli po něm zaklepala u dveří stará cikánka, která si přála vyložit budoucnost všem dívkám v domě. Dívky se nejdříve bály k ní jít, ale pak na slovo věřily její předpovědi. Jen Jana ve staré cikánce poznala pana Rochestera.
Když pana Rochestera informovala, že přijel jeho starý přítel pan Mason ze Spanish Town na Jamajce, přestal být pan Rochester veselý jako dřív. Poprosil Janu, aby ho k němu uvedla, ona vyhověla. Až pozdě v noci slyšela pana Rochestera, jak ukazuje Masonovi jeho pokoj.
Výkřik, opět se ozval ten strašný výkřik. Po výkřiku následovali rány, jako kdyby se nad Janiným pokojem někdo pral. Byly slyšet i prosby o pomoc. Vždyť přímo nad jejím pokojem je pokoj Lady Poolové. Jana se rychle oblékla a vyběhla na chodbu,kde už byli všichni obyvatelé celého domu. Pan Rochester je brzy uklidnil a poslal zpět do postelí, jen Janu poprosil, aby mu pomohla. Zavedl ji v poraněnému Masonovi na půdu, do pokoje Poolové, aby mu ošetřila rány. Ona nesměla mluvit s Masonem a Mason nesměl mluvit s ní. To byl rozkaz, který udělil Rochester než odešel pro lékaře. Jana měla obrovský strach zůstat v pokoji šílené Poolové s raněným mužem, který každou chvíli omdléval. Pan Rochester se vrátil za velmi dlouhou dobu. Pomohl lékaři ošetřit a obléct Masona. Společně ho museli dovést tajně dolů před dům, kde čekal poštovní kočár, který ho měl odvézt pryč.
Druhý den ráno přišla návštěva pro Janu. Byl to kočí z Gatesheadu. Paní Reedová poslala pro Janu, protože byla těžce nemocná. Jana se také dověděla, že Jan Reed zemřel před pár dny v Londýně. Spáchal sebevraždu, protože byl velice zadlužený. Dělal dluhy, chodil si domů pro peníze, až přivedl rodinu na mizinu. Proto spáchal sebevraždu, paní Reedovou z toho ranila mrtvice a teď umírá. Jana se dlouho nerozmýšlela a odjela do Gatesheadu. Našla paní Reedovou ve velmi špatném stavu. Dcery se o ni nestaraly, měly jiné starosti. Eliška se celý den jen modlila a hledala si vhodný klášter, kam by se uchýlila po matčině smrti. Jiřina zase přemýšlela, jak by se mohla dostat do londýnské společnosti. Doufala, že jí příbuzní z Londýna pozvou, aby u nich po matčině smrti žila. Jana se od umírající paní Reedové dověděla, že jí psal bohatý strýc z Madeiry, bratr jejího otce. Tento strýc umírá a chce všechen majetek odkázat Janě, ale neví, kde ji hledat. Po smrti paní Reedové se Jana zdržela jen krátkou dobu, dokud Jiřina neodjela do Londýna a Eliška do Francie do kláštera. Původně chtěla v Gatesheadu zůstat jen týden, ale zdržela se zde celý měsíc.
Ještě před návratem se od paní Fairfaxové dověděla, že pan Rochester koupil pro svou nevěstu nový kočár. Jana se chtěla cestou z města do Thornfieldu projít, nechala kufr u podomka, který ho měl donést domů a šla pěšky. Najednou před sebou uviděla sedět na schůdcích pana Rochestera. Pospíchal k domu, aby ji nedohonil. Zde se jí dostala přátelského uvítání.
Následující večer se procházela zahradou, když si ji zavolal pan Rochester. Zeptal se jí, jestli si ho vezme a ona souhlasila. Další den s ní jel pan Rochester nakoupit nové šaty v novém kočáře. Janě se to nelíbilo, ale on si to nenechal rozmluvit.
Jednou uprostřed noci se Jana probudila a zjistila, že je někdo u ní v pokoji. Byla to velká statná žena, příšerná a strašidelná. Měla krví podlité oči, odulý a promodralý obličej. Vyndala ze skříně Janin svatební závoj a roztrhla ho. Pan Rochester ji uklidnil, že to byl jen výplod jejího předrážděného mozku.
Další den měla být Janina svatba. Hned po svatbě měli novomanželé odjet na svatební cestu do Londýna. Ráno pomohly služebné Janě, aby se oblékla a pak šli všichni do kostela. Začal obřad, který byl záhy přerušen. Advokát Briggs a Mason obřad přerušili, protože Edvard Rochester je už ženatý. Před patnácti lety se oženil s Bertou Masonovou, sestrou pana Masona.
Rochester nezapíral, jen oba muže i Janu odvedl na půdu, do malého pokoje, kde Jana nedávno ošetřovala Masona. Lada Poolová jim odemkla dveře do dalšího pokoje, kde se v rohu krčila hrůzná postava šílené manželky Edvarda Rochestra. Najednou šílená Berta skočila na Rochestra a začala ho škrtit, pral se s ní dlouho, než ji přemohl. Svázal jí ruce a přivázal ji k židli. Potom odvedl všechny pryč. Jana chtěla ihned opustit tento šílený dům, ale pan Rochester jí vyprávěl vše, co se přihodilo před patnácti lety. Jeho otec byl lakomý, nesnesl pomyšlení, aby musel majetek rozdělit mezi dva syny. Proto ho odkázal nejstaršímu Rolandovi. Potom musel najít bohatou nevěstu pro Edvarda. Tu viděl v dceři majitele plantáží na Jamajce a obchodníka pana Masona. Berta byla velmi krásná a bohatá, trpěla však zpočátku dobře utajovaným šílenstvím, které zdědila po své matce kreolského původu. Po svatbě začala Berta pít, proto u ní šílenství propuklo předčasně. Pan Rochester jí nechal zavřít nahoře v pokoji, najal Ladu Poolovou, aby ji hlídala a odcestoval do Evropy, aby na vše zapomněl. Pak potkal Janu, nařídil všemu personálu v domě, aby jí o Bertě neříkali. Zamiloval se do ní, chtěl si ji vzít a odcestovat hodně daleko, jenže jeho plán nevyšel.
Další den brzo ráno Jana utekla z Thornfieldu. Vzala si s sebou jen pár liber a malý uzlík nejnutnějších věcí. Dala kočímu všechny peníze. Ten ji pak odvezl až na křižovatku Whitcross, protože na další cestu peníze nestačily.
Když Jana vystoupila z kočáru a on odjel, zjistila, že si v něm zapomněla uzlík s věcmi. Už se nedalo nic dělat. Jana se vydala do nejbližší vesnice, která byla vzdálena přes dvě míle. Trápil ji hlad. Vždyť naposledy jedla večer před útěkem. Neměla ani peníze na zaplacení. Spala v lesa, sem tam se nad ní někdo slitoval a dal jí trochu kaše či chleba.
Tři dny byla na cestě, když za deště dorazila k menšímu domku. Uvnitř viděla tři ženy. Dvě mladší si četly a třetí pletla. Zaklepala a otevřela jí starší žena, hospodyně Hana. Jana chtěla jen přespat pod střechou, kde neprší a trochu jídla. Hana ji odmítla i přes Janiny prosby. Ty však zaslechl jeden muž, který se jmenoval Jan Křtitel. Byl to kněz, majitel onoho domu. Vzal ji dovnitř. Jana se jim představila jako Jana Elliotová. Poručil svým dvěma sestrám, Dianě a Marii, aby Janu uložily do postele a daly jí jen trochu jídla. Jana prospala dva dny a jen pomalu se zotavovala.
Jednoho dne si dovolila i vstát z postele. Sešla dolů, kde seděla Hana. Po chvíli přišli i obě sestry s Janem. Vyptávali se na Jany na její minulost, ale ta téměř nic neprozradila. Sestry se Janě brzy staly výbornými společnicemi, naučily jí německy a on je zase naučila malovat.
Po pár dnech Jan Křtitel Janě nabídl, aby dělala učitelku na zdejší škole. Jana místo přijala. Zpočátku nebyla šťastná, nerozuměla svým žačkám stejně jako ony jí. Později si však zvykla.
Jednou se ve škole objevil i Jan Křtitel s bohatou dívkou. Tou dívkou byla Rosamonda Oliverová, dcera zdejšího bohatého výrobce jehel, který podporoval zdejší školu. Jan Křtitel se Janě později přiznal, že Rosamondu miluje.
Když byla jednou v noci sněhová bouře, přišel za Janou. Začal jí vyprávět příběh. Byl o chudém knězi, který si vzal bohatou dívku proti vůli jejích rodičů. Narodila se jim dcera, ale oni do dvou let zemřeli. Děvčátka se ujala rodina její matky. Jmenovali se Reedovi. Paní Reedová to děvče vychovávala po osm let, pak jej poslala do Lowoodského sirotčince. Zde bylo děvče deset let, jako žákyně a učitelka. Pak pracovala u pana Rochestera jako vychovatelka jeho svěřenkyně. Měla si ho vzít, ale ukázalo se, že on je už ženatý. Od té doby se o tom děvčeti nevědělo. Jana se Janu Křtiteli přiznala, že ona je to děvče - Jana Eyrová. Jan Křtitel Janě řekl, že on je její bratranec, Diana s Marií jsou její sestřenice. Jana právě zdědila dvacet tisíc liber od zemřelého strýce na Madeiře. Jana tyto peníze rozdělila rovným dílem mezi své nové příbuzné.
Jana přestala učit na venkovské škole a vrhla se do oprav domu Na Blatech, domu, kam ji Hana nechtěla přijmout. Pozvala sem obě sestřenice i Jana Křtitele. Žili zde nějaký čas společně. Po čase Jan poprosil Janu, zda by jí mohl učit hindustánsky. Janě to bylo divné, ale svolila.
Za pár dní se šla projít ke skalám, Jan Křtitel ji následoval. Požádal ji o ruku, aby s ním mohla odjet na misii do Indie. Jana nabídku nepřijala. Manželství si představovala jinak. Nechtěla být jen misionářova pomocnice. Nemilovala Jana Křtitele, ale Edvarda Rochestera. Jan Křtitel na Janu naléhal, ale ona si ho vzít nechtěla. Jan Křtitel miloval Rosamondu, byl ale smířený s tím, že Rosamonda by s ním do Indie nejela. Proto si chtěl vzít Janu.
Chtěla se vrátit zpět do Thornfieldu. Hned další den se vydala na cestu. Když byla jen pár kroků od Thornfieldu, těšila se jak uvidí tento majestátní dům. Místo toho však viděla jen staré ohořelé trosky. Vydala se tedy do hostince, aby zjistila, co se stalo.
Pár dní po jejím útěku ji pan Rochester hledal. Pak propustil všechno služebnictvo, zůstal ve velikém domě jen s Ladou Poolovou a svou šílenou ženou. Lada ráda popíjela, když byla opilá, vzala jí šílená Berta klíč od pokoje a utekla. Podařilo se jí podpálit dům. Pan Rochester se probudil, rychle vynesl opilou Ladu Poolovou. Nikde však nemohl najít Bertu. V tom okamžiku se hlavy všech lidí obrátily nahoru. Ze střechy se k nim nesl Bertin šílený smích. Pan Rochester vběhl do hořícího domu, aby Bertu zachránil. Když doběhl až na střechu, Berta skočila ze střechy dolů a zabila se. Potom se pan Rochester přestěhoval do svého druhého domu, do Ferdeanu.
Jana se druhý den vydala na cestu za svým Edvardem. Když dorazila k domu uviděla pana Rochestera, slepého a zmrzačeného. Při požáru přišel o oči a o ruku. Jana pokračoval v cestě až do domu. Večer se opět setkala s panem Rochesterem. Musela mu vyprávět o svém útěku, kde a u koho byla. Zmínila se i svém dědictví.
Za tři dny se vzali. ( ukázka str. 455)
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát