Psychologie: Základní poznávací procesy
ZÁKLADNÍ POZNÁVACÍ PROCESY – čití, vnímání, představivost, 
                                                                                                        myšlení, řeč
 vnímání – psychický proces, kterým poznáváme to, co v daném okamžiku působí na naše
                       smyslové orgány
 vjem - výsledek psychického procesu vnímání, skládá se z počitků; zobrazuje celý 
                   předmět nebo děj, např. jeho tvar, velikost, barvu, vůni a chuť
- skutečné, přichází z vnějšího prostoru
- nedají se ovlivnit
- mají všechny detaily
 pozornost – plánovité, cílevědomé vnímání  
 počitek - obraz některého jednotlivého znaku předmětu nebo děje (např. počitek černé
                       barvy, počitek tepla apod.)
 počitky – vnitřní – pohyby, viscerální (dělá se mi špatně)
                    - vnější – dálkové (zrak, sluch), dotykové (hmat)
 podnět - je přijímán receptory  centrální nervová soustava , kde dojde k vyhodnocení 
                     efektor, dojde k reakci
 představa – názorný obraz jevu nebo předmětu, které v daném okamžiku nevnímáme 
- umožňuje nám myslet
- v mozkové kůře se vytváří stopy
- ztrácí přesnost a detaily
- čím je starší, tím je mlhavější
 představy  –   jedinečné (konkrétní věc, např. můj pes Filip, můj dům)
- obecné (např. nějaký pes, nějaký dům)
 představy –    vizuální (obrazy)
- auditivní (zvuky)
- kinestetické (ostatní smysly)           
 asociování – sdružování představ
 asociační zákony 1) zákon kontrastu (světlo-tma)
                                    2) funkcionální spojení (slepice-vejce)
                                    3) specifikující asociace (země-Německo)
                                    4) kontignuita (auto-silnice)
                                    5) sdružování (veselý-šťastný)
                                    6) podobnost (jablko-hruška)
 fantazie – proces, který vytváří relativně nové představy
- základem zkušenost, vjem, vzpomínka
- rekonstrukční fantazie (oči vlevo) – vytváření představ podle slovního popisu nebo schematického znázornění
- konstrukční fantazie (oči vpravo) – vytváření nových představ
 halucinace – při patologickém stavu organismu vznikají představy, které považujeme za
                            realitu
 bdělé snění   –    vědomé budování představ, když je málo vnějších podnětů
- bývá pokračováním skutečných událostí
 sny  – ve spánku
- podobá se snění v bdělém stavu, ale je ještě více iracionální
 myšlení –  poznávací proces, kterým získáváme poznání skutečnosti
                    - řešíme jím také různé problémy
 pojem – vyabstrahovaná skutečnost, tvoří se z nich soud
 vzpomínky - spojené s emocemi
MYŠLENKOVÉ OPERACE
 třídění – rozdělování jevů, věcí a pojmů podle jakéhosi společného znaku do jednotlivých      
                      skupin ( např. podle barvy, druhu apod.)
 srovnávání - pozorování jednotlivých vlastností nějakých věcí
 abstrahování – vyjmutí jednoho znaku konkrétní věci, jeho zvětšení a potlačení ostatních znaků  vytvoření pojmu
 konkretizace – opak abstrakce, používání obecného poznatku na jednotlivost
 analýza – rozbor, rozčlenění na části
 syntéza – opak analýzy, sjednocení jednotl. částí v jeden celek
 kauzalita  – zákon příčiny a následku, souvislost
 zobecňování – hledání společného znaku
 indukce – jdeme od konkrétních příkladů k obecnému tvrzení, může být i neúplná
 dedukce – jdeme z obecného tvrzení ke konkrétním příkladům
 pojem – nositel významu (zobecnění,abstrahování)
 tautologie- výroky, které jsou vždy pravdivé a nezáleží na okolnostech (jmenuji se Jana)
 kontradikce – výroky, které jsou vždy nepravdivé (kruh je hranatý)
 konjunkce – např. nakreslím psa a kočku
 disjunkce – nakreslím psa nebo kočku
 implikace – pokud nakreslím psa, nakreslím kočku
 ekvivalence – psa nakreslím právě tehdy,pokud nakreslím li kočku
 negace – nakreslím psa; nenakreslím psa
 induktivní úsudek – např. v pondělí jsem snídala, v úterý jsem snídala, dnes jsem snídala, zítra budu snídat  každý den snídám
 deduktivní úsudek – každý den snídám  včera jsem snídala, zítra budu snídat
CITY = EMOCE – např. nenávist, radost, smutek, strach, láska
  city   – pozn. procesy, které hodnotí vztahy k něčemu a subjektivní prožitky 
                -subjektivní zážitky libosti a nelibosti
               - způsoby projevování: fyziologicky
                                                     motoricky
                                                     stavy pohotovosti a zaměřenosti
 tělesné city – sídlí v prodloužené míše
- uspokojujeme hlad, žízeň
                          - nedostatky – biolog. reakce (např. mám na něco chuť  slinění)
 citové reakce – rychlá, krátká reakce, ke vzniku potřebujeme podnět
                              - vášeň, hysterie, radost
                              - sídlí v limbickém systému
                              - nedostatek podnětů  nuda
 citové stavy – trvalé, dlouhodobé vyladění osobnosti – nálada
                            - souvisí s temperamentem
                            - např. smutek
 citové vztahy –     k sobě, k věcem, osobám apod.
- láska nenávist, úcta, ……
- krátkodobé x dlouhodobé
 vyšší city –  schopny potlačit všechny ostatní
- někdo je neprožívá vůbec, někdo jen výjimečně
- člověk je schopen vzdát se svých potřeb na úkor něčeho jiného
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT