Jiří Orten - V nazlátlém vidění – Čítanka jaro (výklad básně)
Jiří Orten
V nazlátlém vidění – Čítanka jaro
V nazlátlém vidění jsou všechny věci třmínky
tma jemně prosvítá a pije noci dech
kdo spí je zcela sám stýská si bez maminky
a malé stýskání mu šeptá na ústech
Bylo to oblačné poslouchej kamaráde
a měkká vláha rtů mne omamovala
byl jsem jak andílek jenž zlaté chvilky krade
a schovává si je aby mu zůstala
alespoň jediná Dej pozor příliš dýchá
a vzduchu ubývá a je ho stále míň
v nazlátlém vidění jež končit nepospíchá
a mísí štěstí mé se smutkem dávnějším
Jiří Orten byl básník, který umřel za 2. světové války ve věku pouhých 22let. A i když byl takto mladý, napsal mnoho krásných básní. Já jsem si vybrala báseň se zajímavým názvem – V nazlátlém vidění.
Nejdříve si ji budu snažit všímat z pohledu literárního teoretika. Jiří Orten žil ve 40. letech 20. století. V této době v naší republice vznikalo velké množství básnických skupin. Např.: Skupina 42. Ale Orten patřil ke skupině K. Bednáře a byl nejsvrchovanějším básníkem této skupiny. Z jejich společného díla uvedu Jarní almanach básní (1940). A jaké jsou typické znaky této skupiny, které najdeme i ve vybrané básni?
Systém pravidelných a přísně dodržovaných meter (norma řídící rozložení přízvuku na jednotlivých slabikách) má v této době jádro ze dvou jambických rozměrů, alexandrínu a čtyřstopého jambu. V básni V nazlátlém vidění se jedná o pravidelný alexandrín, v němž se střídají třináctislabičné ženské verše a dvanáctislabičné mužské verše. Nenajdeme zde ani jednu nepravidelnost. Typické pro alexandrín je mezislovní předěl (césura) po šesté slabice. V této básni Orten vytvořil předěl velkým písmenem uprostřed verše /alespoň jediná Dej pozor/. Zajímavé také je, že v básni nenajdeme ani jedno interpunkční znaménko. Moderní básnické texty se objevují částečně nebo úplně bez interpunkčních znamének. Básníci je vypouštějí hlavně proto, aby byla zdůrazněna plynulost verše. To si ale trošku odporuje s césurou.
Rým je střídavý a až na jednu výjimku (kamaráde – krade) také gramatický. Na začátku veršů často opakuje a, aby dodržel rytmus (jamb). V Ortenově básni se nejčastěji objevují souhlásky n a m. Tomuto jevu se říká aliterace.
Písmena m a n podle mě znázorňují maminku. A teď už se dostávám k obsahu básničky. Orten žil sám v podnájmu v Praze a často si stýskal po mamince, kterou nade vše miloval, a podle mého názoru o tom píše ve vybrané básni. A jak si vykládám název V nazlátlém vidění? Je to možná snění. Když člověk přivře oči, vše se mu rozmaže, věci vypadají možná jako třmínky podle Ortena. Když se díváme do světla, vše vidíme nazlátlé a kolem jemně prosvítá tma. V první sloce si básník stýská po mamince. Nejsmutněji mu je před spaním (kdo spí je zcela sám stýská si bez maminky...). Ve druhé sloce vzpomíná na dětství, kdy ho maminka líbala (měkká vláha rtů) a on se snažil maminku okrást o každou chvilku, aby byla s ním, a snaží se si chvilky štěstí vrýt do paměti (byl jsem jak andílek jenž zlaté chvilky krade a schovává si je...). Ve třetí sloce se už zase nacházíme v přítomnosti. Vzpomínky jsou sice už staré a je jich méně, (a vzduchu ubývá a je ho stále míň) ale ne zase tak málo, aby Orten nemohl dále vzpomínat v nazlátlém vidění. Když sní, cítí se šťastný a zapomíná na smutek, který ho před tím trápil.
A proč jsem si tuto báseň vlastně vybrala? Líbí se mi, že se odehrává na hranici snu a reality. Někdy je daleko příjemnější vzpomínat na hezké chvilky strávené s maminkou v jejím obětí, než se trápit obtížnými situacemi v přítomnosti.
Použitá literatura: Žíhaná kniha – Jiří Orten, Český spisovatel 1994
Dějiny českého volného verše – Miroslav Červenka, Host 2001
Zamyšlení nad Ortenovými knihami – M. R. Křížová
Česká literatura od počátků k dnešku - encyklopedie
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát