Finanční analýza
Finanční analýza
= rozbor, zpracovává se proto, abychom získali představu o současném a budoucím stavu podniku. Předmětem finanční analýzy je komplexní hodnocení úspěšnosti podnikání z finančně-ekonomických hledisek. Základním přístupem je srovnání údajů a ukazatelů.
u = _A_ údaje, jejíž vzájemný poměr u chceme ukazatelem vyjádřit.
B
- vypočtený ukazatel je číslo, které má charakter koeficientu. Vynásobením stem jej můžeme vyjádřit v procentech. Každý ukazatel nám o podniku něco říká, má tzv. vypovídací schopnost, výsledné hodnoty ukazatelů srovnáváme. Při srovnávání musíme mít předem zvolenou srovnávací základnu.
Způsoby srovnání:
1) mezipodnikové – vypovídací schopnost je zde částečně zkreslená, protože podniky nejsou nikdy úplně stejné (mají různé způsoby účtování, daňové zatížení atd.)
2) časové – využívá se údajů, které tvoří časovou řadu, sleduje se vývoj ukazatelů, lze z toho vyvodit závěry o podniku (o růstu, stagnaci, poklesu)
Vstupní údaje a výsledky sestavujeme do tabulek, vývoj ukazatelů v delší časové řadě vyjadřujeme i graficky. Výsledky doplňujeme komentářem.
Finanční analýza dat z výsledovky
Výsledovka = rekapitulace výnosů, nákladů a výsledků hospodaření.
Výsledovka hodnotí hospodaření podniku, alternativní pojem k oficiálnímu výkazu zisků a ztrát, je typem stupňovité výsledovky. Charakterizuje přínosy z různých možných činností, sestavuje se za dané období, nejméně 1krát za rok.
Přidaná hodnota = kolik hodnoty jsme přidali prodejem nakoupeného zboží a zpracováním materiálových vstupů a následným prodejem zboží.
1) přidaná hodnota z prodeje zboží:
tržby z prodeje zboží
- náklady na nákup prodaného zboží
= obchodní marže (přidaná hodnota)
2) přidaná hodnota u výrobního podniku
výroba
- výrobní spotřeba
= přidaná hodnota
Výrobní spotřeba zahrnuje:
- vstupy materiálové povahy (materiál, energie)
- vstupy související s obchodní činností
- služby (to v případě, pokud potřebujeme zajistit výrobu cizími výkony např. poštovné, nájemné, cestovní náklady, opravy)
Vyjádření hosp. výsledku:
1) provozní hospodářský výsledek
přidaná hodnota
- osobní náklady
- daně, poplatky a jiné náklady
- odpisy DM
= provozní HV
Osobní náklady = mzdové náklady (hrubé mzdy) + soc. a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem (35 %)
Daně a poplatky = daň silniční, daň z nemovitostí, daň z převodu nemovitostí, pojištění podniku, úrazové pojištění zaměstnanců, místní poplatky
2) HV z finančních operací
finanční výnosy
- finanční náklady
Finanční výnosy:
– úroky z BÚ u peněžních ústavů, úroky z půjček poskytnutých jiným podnikem nebo FO
– výnosy z cenných papírů (vkladové certifikáty, obligace, akcie)
– úroky z úvěrů
Hospodářský výsledek z běžné činnosti:
HV provozní
+HV finanční
- daň z příjmů
= HV z běžné činnosti, který nám charakterizuje úspěšnost podnikání
Mimořádný HV:
Mimořádné výnosy
- mimořádné náklady
-daň z příjmů z mimořádného HV
Úprava výsledovky pro finanční analýzu
- pro finanční analýzu výsledovka zcela nevyhovuje. Při stupňovité výsledovce je pojednáno o přínosech v různé úrovni ne však např. o souhrnných nákladech, a proto je nutno výsledovku upravit (to je sestavit jiným způsobem a doplnit o některé údaje). Minimálně je třeba informace rozšířit o přehled výnosů, nákladů a hospodářského výsledku.
Základní analýza dat z výsledovky
Podstata finanční analýzy je ve srovnání jednotlivých údajů za určité období (roky). Ke srovnání musí být tedy informace získané z výsledovek nejméně za 2 období. Jednotlivá období rozlišíme indexem. Při srovnání dvou hodnot za různá období můžeme vypočítat jejich:
1) rozdíl, tedy změnu (přírůstek nebo úbytek)
H1-Ho
Rozdíl charakterizuje faktor kvantity, to je o kolik Kč se změnily tržby, náklady atd.
Kladná hodnota = přírůstek
Záporná hodnota = úbytek
2) podíl, tedy index růstu H1
Ho
Vyjadřuje faktor kvality a je-li větší než 1 vyjadřuje kolikrát se zvýšily tržby, náklady atd. proti srovnávací základně. Je-li menší než 1 vyjadřuje kolikrát se snížily tržby, náklady atd. proti srovnávací základně.
3) jejich zastoupení v celkovém součtu
H1 / ∑ H1
Ho / ∑ Ho
Vyjadřuje váhu příslušné položky v součtu, ale musí to mít určitou vypovídací schopnost např. podíl nákladu v tržbách, podíl mzdových nákladů v celkových nákladech.
4) ukazatele rentability, charakterizují úspěšnost podnikání A
B
a) rentabilita kapitálu, A – různé obměny zisku (před i po zdanění), B - kapitál
Rentabilita kapitálu před zdaněním = zisk před zdaněním
kapitál
Rentabilita kapitálu po zdanění = zisk po zdanění
kapitál
Rentabilita kapitálu cizího = zisk___
cizí kapitál
Rentabilita kapitálu vlastního = __ zisk___
vlastní kapitál
Rentabilita se vyjadřuje koeficientem, který znamená kolik korun ročně získáme z jedné koruny kapitálu
b) rentabilita tržeb = _ zisk_
tržby
Rentabilita tržeb charakterizuje úspěšnost prodeje.
c) rentabilita nákladů = _zisk_
náklady
5) Ukazatele produktivity
PP = _ tržby______
Počet pracovníků
Ukazatel produktivity vypovídá o vztahu výstupu z výrobního podniku a počtu pracovníků. Čitatelé nemusí být pouze tržby, ale např. objem výroby v měřících jednotkách (tuna, kus atd.) to lze jen pokud můžeme sečíst jednotlivé položky a výsledek má logický význam. Počet pracovníků lze zaměnit za počet výrobních dělníků, mzdy osobní náklady atd. ® produktivita výrobních dělníků, produktivita z mezd, produktivita z osobních nákladů. Produktivita se nejčastěji vyjadřuje v Kč ročních tržeb na jednoho pracovníka nebo na 1 Kč mezd.
6) Ukazatel účinnosti
- vyjadřuje vztah mezi výsledkem činnosti podniku (tržbami) a odpovídajícími vstupy (náklady) nebo kapitálem.
Účinnost kapitálu = tržby
kapitál
Nákladovost = náklady
tržby
Jmenovatele u účinnosti kapitálu lze obměňovat jako u rentability. Nákladovost lze počítat i z provozních nákladů. Účinnost kapitálu vyjadřuje kolik Kč ročně přinese podniku 1-,Kč kapitálu. Nákladovost znamená kolik nákladů spotřebujeme na 1,-Kč tržeb. Je to zrcadlový pohled na rentabilitu.
7) Ukazatele náročnosti (struktury)
- pokud vypočítáme podíly všech položek v jejich celkovém součtu získáváme údaje o jeho struktuře. Toto lze vypočítat i z údajů pro jedno období. Ukazatel náročnosti vyjadřuje poměr
nároky
základna
a) struktura tržeb
Základna = tržby
Nároky = jednotlivé nákladové druhy
Materiálová náročnost = spotřeba materiálu
tržby
Energetická náročnost = spotřeba energie
tržby
Náročnost na výrobní spotřebu = výrobní spotřeba
tržby
Mzdová náročnost = mzdy
tržby
b) struktura nákladů
Základna = celkové náklady
Nároky = jednotlivé nákladové položky
Rozvaha a analýza dat z rozvahy
- představuje rekapitulaci aktiv a pasiv tj. majetku a kapitálu
- sestavuje se pro zjištění stavu ke konci daného období
- údaje slouží pro hodnocení hospodaření podniku
- musí být sestavena pro účetní závěrku a daňové účely k 31.12
- lze z ní získat údaje o majetkové a kapitálové struktuře podniku
Ukazatelé finanční analýzy z rozvahy
Proto, aby podnik úspěšně podnikal potřebuje:
1) dosahovat zisku, a proto musí sledovat a hodnotit výnosovou situaci podniku
a) ke vztahu ke kapitálu:
rentabilita kapitálu = zisk (položky z výsledovky)
kapitál (položky z rozvahy)
Rentabilita kapitálu znamená kolik Kč získáme z jedné Kč vloženého kapitálu.
b) ve vztahu k prodeji:
rentabilita tržeb = zisk
tržby
K tržbám lze připočítat i přijaté úroky a dividendy.
2) Udržovat finanční stabilitu podniku, tj. zabezpečit schopnost placení a finanční nezávislost podniku.
a) likvidita – schopnost a rychlost podniku přeměnit majetek na peníze, podnik musí za každých okolností dostát svým závazkům.
Likviditu rozlišujeme:
1. stupeň likvidity – okamžitá = finanční majetek
krát. závazky
2. stupeň likvidity - běžná = finanční majetek + krát. pohledávky
krátkodobé závazky
3. stupeň likvidity – celková = oběžná aktiva – zásoby
krátkodobé závazky
Likviditu lze vypočítat i včetně zásob, ale pouze v případě, že zásoby jsou lehce prodejné za stanovenou cenu.
1. stupeň – podnik má dostatek volných finančních prostředků, měl by zvážit zda-li je nemůže vhodně investovat.
2. stupeň – je vyšší z toho důvodu, že podnik má dostatek volných finančních prostředků a vyšší krátkodobé pohledávky
3. stupeň – říká nám, že firma překročila objem dlouhodobých pohledávek, proto se musí snažit tyto pohledávky snížit, aby byla schopna dostát svých závazků
b) ve vztahu k zadluženosti
1) podíl cizího kapitálu = cizí zdroje
aktiva celkem
2) finanční nezávislost = vlastní jmění
aktiva celkem
- neměla by být nižší než 0,1. Úspěšný podnik by měl dosahovat minimálně 0,3.
3) doba splácení dluhů = cizí zdroje – finanční majetek
přírůstek fin. majetku
- poměr v letech udává za jakou dobu bychom naše závazky, které zbydou po odečtení rychle likvidních prostředků splatili ročním přírůstkem finančního majetku, který se označuje jako cash flow = tok hotovosti. Přiměřená doba splácení dluhu by měla být 3 – 5 let.
4) ukazatele zadluženosti – používají banky, aby zjistily zda mají podniku půjčit úvěr. Hodnotí se i z hlediska jeho úrokového zatížení. Vypočítá se:
zisk před zdaněním + úrokové náklady
úrokové náklady
Ukazatel ukazuje kolikrát je zisk včetně úroků vyšší než úroky. Hodnota by měla být asi kolem 8.
c) platební schopnost podniku
- podnik musí za každých okolností dostát svým závazkům. Pro plynulý chod finančních operací firmy je nejdůležitější to, aby podnik byl vždy schopen uhradit své krátkodobé závazky. Velikost našich prostředků, kterými jsme potenciálně schopni uhradit krátkodobé závazky podniku se označuje jako pracovní kapitál = oběžná aktiva – krátkodobé závazky.
Do oběžných aktiv zahrnujeme finanční majetek, krátkodobé a dlouhodobé pohledávky, zásoby. Velikost pracovního kapitálu je zajímavá pro věřitele čím více se pracovní kapitál zvětšuje tím větší mají jistotu, že jim náš podnik zaplatí to co dluží. Pracovní kapitál lze vypočítat i jako podíl = oběžná aktiva
krátkod. závazky
Z hlediska podniku se považuje za přijatelný podíl pracovního kapitálu na oběžných aktivech ve výši 0,3 – 0,5 = 30 % - 50%.
Cash flow
= tok hotovosti.
Aby byl provoz podniku plynulý musí být nejen dostatek potřebného materiálu, ale hlavně dostatek dostupného finančního majetku, tedy především peněz v pokladně a na BÚ. Životaschopnost podniku je založena na platební schopnosti, z toho důvodu je nutno udržovat objem hotovosti na přiměřené úrovni odpovídající výši závazků. Pokud účtujeme v jednoduchém účetnictví, zapisujeme v peněžním deníku vše co se týká pohybu peněz. Pak konečný stav hotovosti vypočítáme jako její počáteční stav zvýšený o rozdíl mezi peněžními příjmy a peněžními výdaji v daném období. Při správném finančním řízení podniku se chceme vyhnout problémům spojeným s obstaráváním krátkodobých úvěrů, prodejen finančního majetku např. vkladových certifikátů a jiným nákladným nevýhodným situacím. Aby bylo plánování hotovosti reálné musí být její stav vždy kladný, tzn. větší než 0. Stavem hotovosti přitom rozumíme její zůstatek k danému datu např. ke konci kalendářního měsíce, ke konci čtvrtletí nebo roku. Mezi jednotlivými předem vymezenými obdobími vzniká pohyb hotovosti to je, že hotovost se zvyšuje (kladný peněžní tok) nebo snižuje (záporný peněžní tok). Rozdíl příjmů a výdajů během daného období nám signalizuje zvýšení nebo snížení hotovosti.
Při déle trvajícím zvyšování hotovosti uvažujeme o výhodném způsobu použití, protože peníze v pokladně a na BÚ nepřinášejí žádný nebo příliš malý výnos, naopak soustavný pokles hotovosti nás upozorňuje na rostoucí riziko platební neschopnosti.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát