Povodně 2002 - vypravování
Vypravování:
I. Úvod /seznámení s časem příběhu, proč se příběh vypráví/
II. Vlastní vypravování l.) Expozice
2.) Kolise /zápletka/
3.) Konflikt
4.) Katastrofa /vyvrcholení/
5.) Periferice /rozuzlení/
III. Závěr /poučení z příběhu/
Velkým lidským nepřítelem nejsou v současné době jen zbraně, válka, nenávist a zrada, ale také počasí, živelné pohromy a katastrofy. Obklopují náš svět čím dál čaastěji, opky, voda a vichřice si s námi pohrávají, ničí naše životy, ale i přírodu kolem nás. Slýcháváme z médií o katastrofách v přírodních oblastech, kdy moře, rozbouřené a nebezpečné, ničí obydlí a hlavně jejich obyvatele. Obrovské vichřice lámou stromy, unášejí doslova "střechu nad hlavou",chrlící se láva polyká vše, co jí přijde do cesty. Nikdo si však tuto situaci nedovede představit, dokud to sám na vlastní kůži nezažije.
Téma povodně jsem si vybral, protože v uplynulém roce 2002 to byla největší katastrofa na území České republiky. Nikdo s nimi v takovém rozsahu nepočítal. O střechu nad hlavou, či o úplně všechen majetek a cennosti připravila tisíce a tisíce lidí. Bohužel při povodních i několik lidí zahynulo - např. při zachraňování toho nejcenejšího co měli, nebo když se snažili pomoci ostatním. Voda je živel s obrovskou silou. Nevybírá si co, nebo koho vezme s sebou. Byla to opravdová pohroma. Nejhorší za posledních 200 let ne-li více.
Toho času jsem byl s pár přáteli na dovolené v kempu Nový rybník nedaleko Nepomuka. Měli jsme tam prožít jeden týden. Stanovali jsme v obrovském stanu. Sami jsme si vařili a vše bylo fain. Počasí bylo proměnlivé. Jeden den bylo krásně a chodili jsme se společně slunit na pláž rybníka, nebojezdilina lodích. Další den bylo zase pod mrakem a tak jsme hráli různé společenské hry ve stanu, což nás moc nenadchlo, ale co se dalo dělat. Uprostřed naší dovolené však začalo pršet. Stan nebyl kvalitně postaven, tudíž nám do něj začalo místy zatékat. Museli jsme si vypomáhat kastroly, abychom v předsíňce neměli vodu a bláto. Celý den jsme nemohli dělat nic jiného, než doufat, že déšť ustane. To se však po dvou dnech čekání nestalo. "Co budeme dělat?!, zeptal jsem se znuděně. "Asi to sbalíme a pojedeme, souhlasíte?" Všichni přikývli: "Nemá to cenu". Náš stan byl promočen a v předsíňce bylo brouzdaliště. Byli jsme na tom však ještě dobře. Naši holandští sousedé měli stan postavený na špatném místě a měli jej úplně vytopený, což jsem jim opravdu nezáviděli. My jsme vše zbalili, naložili na vlek a jeli domů.
Cestou zpátky jsme se v rádiu dozvídali více informací o stavu říčních toků v okolí našeho města a na plzeňsku. Nikdo nevěřil svým uším: "Je to vůbec možné?" Všichni byli zvědaví, až uvidí, jak to u nás vypadá." Myslíte, že je to opravdu tak hrozné?" Jakbyné, vždyť prší již několik dní, zdůraznil jsem v obavách. Přijížděli jsme k našemu městečku a řeka byla opravdu hodně z břehů vylitá. Všechny louky v okolí Přeštic byl pod vodu. Voda nám dokazovala, že tu vládne ona. Příjezd do města byl již značně stížen, jelikož některé silnice byly zaplaveny. To ještě nebylo nic, oproti tomu, co nás čekalo v dalších dnech.
Večer jsem sledoval zprávy o Českých Budějovicích a jižních Čechách celkově. To si opravdu nikdo z občanů nepamatoval. I na náměstí, kam se voda nikdy nedostala, byl jeden metr vody! Dost neklidný jsem šel spát. Další dny měly být o poznání horší. Ráno, přibližně v osm hodin, mě probudil rozhlas v našem městě: "Evakuace rodin ohrožených povodní je v plném proudu." To mě vážně probralo. Ihned jsem se tedy oblékl, umyl se a šel se podívat, jak to opravdu vypadá v okolí řeky. Cestou jsem potkal několik kamarádů: "Jdete se podívat k řece," zeptal jsem se. "Už jsme tam byli, ale jdeme s Tebou ještě jednou," odpověděli". "Budeš koukat, kam až se voda dostala," řekl Pavel. Měl pravdu, voda byla asi 400 metrů od řeky u naší nové školy. Přitom některé domy jsou od řeky vzdáleny pouze 10 metrů. Mezi nimi i domy mých dobrých přátek. Ti byli vzhůru celou noc., zachraňovali domácí zvířectvo a vynášeli vodu ze sklepů všemi způsoby. Pohámali jim i hasiči svými vodními čerpadly. Měli moc těžkou situaci. Hasiči však nemohli pomoci všem, proto každý dělal co mohl. To nejhorší však teprve bylo na řadě. Opět místní rozhlas hlásil ." Na naše město se žene povodňová vlna, hladina řeky má stoupnout ještě o jeden metr." To bylo způsobeno upouštěním nýrské přehrady. Lidé si takhle měli plné ruce práce a teď ještě toto. To spustilo další nervositu. Všichni čekali co bude dále. Za chvíli rozhlas svým hlášením všem ulevil.: "Předchozí hlášení se nepotvrdilo." Všichni si oddechli a asi jim padl obrovský kámen ze srdce. Později se však dozvídám, že tato vlna se vylila na obec Švihov. Toto malé městečko u Klatov, vše odneslo za nás! Ještě dnes, když přijedu do Švihova, nebo jím projíždím, vidím okopané zdivo do výše oken a lidí, kteří tohle zažili, je mi moc líto. Tuto obec navštívil po povodních i bývalý president - Václav Havel. Musela to
být hrůza. Povodně se u nás nevyhnuly ani naší "stověžaté" Praze, Ústí nad Labem či Děčínu. Obyvatelé Prahy měli snad jiskru naděje, když je odborníci ujišťovali, že jsou na velkou vodu připraveni. Avšak, nebylo tomu tak. Když se povodňová vlna dostala do Prahy, museli tisíce obyvatel opustit své domy a přečkávat situaci v evakuačních centrech. U sebe měli jen nejnutnější věci, které stihli narychlo sbalit. V Praze po povodni byla narušena statika budov na Karlíně. Ty se pak hroutily. Lidé se nemohli vrátit do svých domovů. I Karlův most odolával obrovské síle vodního živlu. V Ústí nad Labem zase ohrožovaly statiku mostů lodě, které se vymkly dozoru a nekontrolovatelně pluly po Labi. Při odstřelu jedné z nich zahynul přihlížející člověk. Neuposlechl výzvu hasičů a zemřel při zásahu střepinou do hlavy. Zbytečný lidský život. Voda také napáchala spoustu škod na sportovních a plaveckých stadionech, tenisových kurtech, ale v nějvětší míře na historických památkách naší země.
Potom se voda uklidnila a vrátila do říčních koryt, pak si teprve lidé začali uvědomovat, jaké obrovské škody živel napáchal. Naní čekalo všechny moc a moc práce. Odstraňování následků povodní trvá ještě dnes.
Bilancování škod stoupá do miliardových částek. Finanční prostředky však stejně nemohou zacelit trhliny na duších a srdcích našich spoluobčanů. Lidé musejí být trpělivý, neotáčet se zpět, ale kráčet svižnými kroky vstříc lepší budoucnosti.
Sledovat utrpení a bezmoc hlavně starých lidí, těch co jsou odkázání na pomoc dobrovolníků a hasičů, je stresující a ubíjející! Lidem voda v mnoha případech vzala úplně vše, co měli! Já sám nevím, co bych v podobné situaci dělal. Říká se:! Před ohněm utečeš, ale před vodou ne". A povodně v roce 2002 toho byly důkazem.
V posledních letech se však povodně objevují stále častěji. Příčinou je globální oteplování naší planety vlivem skleníkového efektu. V naší atmosféře stoupá hladina oxidu uhličitého (CO2) produkovaného hořením hlavně tepelnými elektrárnami. Naší republice zhoršily povodně dost razantně ekonomickou situaci. Od Evropské unie dostala naše republika příspěvek ve výši 1,7 miliardy korun. Jsou však tyto peníze lidem, kteří je opravdu potřebují? Zřizují se povodňová konta, ale opět vyvstává stejná otázka. Nakonec se musí stejně člověk spolehnout sám na sebe. Musíme jen doufat v to, že příroda se na dlouhou dobu vyřádila a tyto problémy nás minimálně
na dalších 100 či více let opustí.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát