HOUSLE Cizími jazyky: NĚMECKY Die Geige FRANCOUZSKY Violon ŠPANĚLSKY Vionlín ITALSKY Violino RUSKY Skrípká ANGLICKY Violin SRBOCHARVÁTSKY Violina Housle jsou hudební nástroj strunný smyčcový. Strunné smyčcové jsou hudební nástroje, u nichž jsou struny rozechvívány smyčcem. Nejznámější jsou housle, viola, violoncello a kontrabas (lidově "basa"). Liší se zejména velikostí a způsobem držení. Všechny mají 4 struny, ale v různém ladění. V evropské hudbě se housle objevují v sedmdesátých letech 17. století v Itálii – v severní části Apeninského poloostrova, kde na svazích Alp rostly nejušlechtilejší smrky, skvělý materiál pro potřebné rezonanční schopnosti ozvučných skříní, a od té doby se stává nejrozšířenějším hudebním nástrojem laiků a profesionálů. Jsou hudebním nástrojem orchestrálním, komorním a sólovým. Hrou na housle zpravidla začíná každá hudební výchova. Housle vznikly ze starších druhů viol a fidulí. K přeměně starší lyry braccio v dnes nejvýznamnější smyčcový nástroj došlo v první polovině šestnáctého století. Dnes mají housle široké využití v hudbě klasické i moderní, umělé i lidové, používají se pro sóla i doprovod. Jejich ozvučná skříňka se skládá z klenutého dna a víka spojených postrannými deskami, tzv. luby. Na krku houslí s hlavicí opatřené kolíčky je přiklížen hmatník potažený čtyřmi strunami.rozeznívanými smyčcem nebo drnkáním prsty (pizzicato). Tyto struny jsou laděny v kvintách (g – d1 – a1 – e2). Tónový rozsah houslí je od g do h4 . Housle jsou však především melodický nástroj. Připouštějí však vícehlasou (dvojhlas) a akordickou hru, provedení rychlých pasáží a jiných technických fines. Jejich zvuk se zjemňuje nasazením dusítka. Ve vyšší poloze mají sopránový zvuk, v nižší poloze altový. Pro housle vznikla početná literatura ze všech stylových období, sonátou a koncertem počínaje a fantazií a charakteristickým kusem konče. Řadu houslových sonát a koncertů napsali barokní mistři (Antonio Vivaldi, Josef Sebastian Bach), vídenští klasikové Joseph Haydn a Wolfgang Amadeus Mozart. Jediný Beethovenův Houslový koncert D Dur (1806) , stejně jako jeho deset houslových sonát (nejslavnější tzv. Jarní F Dur, 1801 a Kreuzova A Dur, 1803) patří k vrcholné kmenové literatuře nástroje. V tónině D Dur jsou psány i další dva slavné houslové koncerty, Brahmsův a Čajkovského (oba z roku 1878). K nim se řadí i Dvořákův houslový koncert a moll (1880). Z koncertů 20. století jsou nejvýznamnější Alexandra Glazunova, Jeana Sibelia, dva koncerty Prokopfjevovy (1917, 1935) a Albana Berga (1935), koncert Jaroslava Ježka (1931), Aloise Háby (1955) ad. Z didaktické literatury pro housle jsou významné práce Otakara Ševčíka. V současné době se objevují také elektrické housle. Nemusí mít klasický tvar, ale mohou vypadat i různě bizardně. U elektrických houslí ale nemá tvar vliv na zvuk nástroje. HOUSLAŘSTVÍ Houslařství je vysoce kvalifikované řemeslo zaměřené na rukodělnou výrobu houslí a jiných smyčcových nástrojů. Za jeho kolébku bývá považována Itálie, kde proslula zejména cremonská škola rodiny Amati, Guarneri a Stradivari. S nimi soupeřili i francouzští houslaři, ve střední Evropě německá rodina Stainerů, z houslařů v českých zemích rodiny Strnadů, Homolků, současně Špindlenů aj. ANTONIO STRADIVARI 1644 CREMONA (?) 18.12. 1737 CREMONA Původní jméno předků A. Stradivariho, jak tvrdí některé prameny, bylo Stradiverti, poté Stradivardi a nakonec vážená, bohatá patricijská rodina začala užívat příjmení Stradivari. Mistr sám žil a pracoval v Cremoně, ve městě jehož houslařskou tradici založil o sto let předtím Andrea Amati – nejspíš první výrobce houslí v podobě, jakou mají i dnes. Poprvé se houslař A. Stradivari oženil v červenci 1667 s Franceskou Feraboschiovou, mladou vdovou. Která mu do manželství přivedla čtyřletou dcerku. Narodili se jim ještě dvě dcery a čtyři synové. Druhé manželství uzavřel v srpnu 1669 s Antonií Marií, která mu dala dalších pět dětí. Znalci odhadují, že Stradivari během svého života postavil více, než tisíc hudebních nástrojů, z nichž se dochovalo asi pět set houslí, dvacet viol, padesát violoncell a několik jiných druhů strunných nástrojů. O STRADIVARIM ŘEKLI: Chopin: „Takové tóny jsme si mohli zatím představit jen ve snu.“ Paganini: „Mám krásné nástroje, mezi nimi jsou v Miláně housle od Straivariho, které bych neprodal ani za osm tisíc zlatých….“ Goethe: „Prostě jsem slyšel něco meteorického, co nedokážu pochopit.“

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1012