MÍCHA HŘBETNÍ, MEDULLA SPINALIS Mícha hřbetní, medulla spinalis (řec. myelos), tvoří provazec 40 až 50 cm dlouhý, válcovitý lehce ventrodorsárlně oploštělý a vážící asi 30 až 35 g. V krční části má v nejširším místě v horním oddílu bederním průřez asi 12x8,5 mm. Je obalena měkkou plenou (pia mater spinalis et arachnoidea spinalis) a uzavřena v trubicovitém vaku (saccus durae matris spinalis), v němž je obsažen mozkomíšní mok (liquor cerebrospinalis). Kraniálně pokračuje mícha plynule v prodlouženou míchu; jako hranice mezi nimi se udává buď výstup prvního krčního obratle, anebo místo, kde je přerušena přední podélná brázda míšní šikmými snopci; toto místo se označuje decussatio pyramidum. Kaudálně se mícha kuželovitě zužuje v tzv. conus medullaris, jenž pokračuje v nitkovitý provazec, filum terminale, asi 20 cm dlouhý. Filum terminale dá se stopovat uvnitř saccus durae matris spinalis až do periostu 2. krčního obratle, s nímž srůstá. Jenom v časné embryonální době sahá mícha až do canalis sacralis. Již od začátku 4. fetálního měsíce roste však páteř rychleji než mícha, takže se mícha v páteřním kanále posunuje kraniálně. Již u novorozence je kaudální konec míchy ve výši třetího bederního obratle a brzo po narození nabývá definitivní podoby skletotopické polohy. Poněvadž mícha nevyplňuje celou délku páteřního kanálu a končí již u druhého bederního obratle, probíhají z míchy vystupující míšní kořeny čím díl tím šikměji a kořeny lumbální a sakrální tvoří chvost (cauda equina). Mícha má dvě vřetenovitá ztluštění: krční a bederní (intumescentia cervalis et lumbalis). Krční ztluštění se promítá na páteř od třetího krčního obratle do druhého hrudního obratle s maximem šířky při pátém obratli krčním, ztluštění bederní od devátého obratle hrudního k prvnímu obratli bedernímu při dvanáctém obratli hrudním. Po přední i zadní straně jsou na míše ve střední rovině podélné rýhy: hluboká štěrbina přední (fissura mediana anteriror) a mělký zářez zadní (sulcus medianus posterior). Na ventrolaterálním a dorsolaterálním obvodu míchy jsou podélné boční rýhy (sulcus lateralis anterior a sulcus lateralis posterior). V těchto rýhách vystupují z míchy nervová vlákna (fila radicularia), jež se spojují v kořeny míšní přední a zadní (radices ventrales s. anterior et radices dorsales s posteriores). Podélnými rýhami přední a zadní a výstupy nervových vláken je každá polorovina míchy rozdělena ve tři provazce míšní: přední, boční, zadní (funiculi anterior, lateralis, posterior). Zadní provazec je v hrudní míše a krční je rozdělen ještě podélnou rýhou ve dvě části: mediální-funiculus gracilis (Golli) a laterální-funiculus cuneatus (Burdachi). Zadními míšními kořeny přicházejí do míchy aferentní vlákna ze spinálních ganglií. Ganglia spinalia, vřetenovitého tvaru, jsou uložena ve foramina intervertbralia, až na první dvě ganglia krční, jež jsou na obloucích obratlových, a na ganglia sakrální a ganglion kokcygické, jež jsou obsažena ještě v canalis sacralis. Ve spinálních gangliích jsou obsaženy velké gangliové buňky, podle tvaru jsou to buňky pseudounipolární, poněvadž jeden jejich výběžek přichází z periferie (od exteroreceptorů nebo interoreceptorů), zatímco druhý výběžek vstupuje zadním míšním kořenem v sulcus lateralis posterior do míchy. Buňka spinálního ganglia je k těmto výběžkům připojena jakoby na sopce. Ve vývojové době jsou buňky spinálních ganglíích bipolární, tj. oba výběžky vystupují na protilehlých pólech buňky. Ale již za vývoje vysunuje se buňka ke straně a mění se postupně v buňku pseudounipolární. Ojediněle mohou bipolární buňky ve spinálních gangliích dochovat. Výběžek, který jde z buňky spinálního ganglia zadním míšním kořenem do míchy představuje neurit, jenž po vstupu do míchy se dělí v kolaterálu vzestupnou a sestupnou, jež probíhají pak v zadních míšních provazcích a od místa k místu vysílají větvičky) sekundární kolaterály) do šedé míšní hmoty. Přední kořeny míšní obsahují vlákna eferentní, pocházející z velkých buněk předních míšních rohů. Jsou to především motorická vlákna určená ke svalům příčně pruhovaným, vedle toho vlákna pro hladké svalstvo a žlázy (tj. tzv. vlákna vegetativní). Každý přední a jemu odpovídající zadní kořen se spojuje ve spinální nerv; poněvadž zadní kořeny jsou převážně sensitivní, kořeny přední spíše motorické, znamená to, že míšní nerv má vlákna smíšená. Okrsek míchy, z něhož se sbírají filla radicullaria v jeden kořen, se nazývá míšní segment. Jen v embryonální době odpovídají míšní segmenty meziobratlovým rovinám. Poněvadž mícha zůstává v růstu za páteří, kořeny míšní vystupující z míšních segmentů probíhají šikmo sestupně. Míšní nervy, nervi spinalis, vznikají spojením příslušných předních a zadních kořenů, vystupují ve foramina entervertebralia, resp. v jim odpovídajích foramina sacralis. Je 8 nervů krčních, 12 nervů hrudních, 5 nervů bederních, 5 nervů křížových a 1 nerv kostrční. Průřez míchou Na průřezu míchou je uprostřed patrný uzoučký canalis centralis a okolo něho šedá hmota tvarem připomínající písmeno H a nebo motýla: substantia grisea centralis. Prostupuje celou délkou míchy a vybíhá ventrálně širší sloupce (columnae anteriores), dorsálně (columnae posteriores). Ta část šedé hmoty, kde přecházejí sloupce přední v sloupce zadní, se nazývá zona intermedia. V míše hrudní je tu nepatrně vyznačen sloupec postranní (columna lateralis). V krční míše je v těchto místech šedá hmota protsoupena bílými (myelinovými) vlákny, takže má síťovitý vzhled a nazývá se formatio reticularis. Sloupce míšní se na průřezu jeví jako rohy, a proto bývají označovány: cornu anterius, cornu posterior. Zúžený okraj zadních sloupců míří proti povrchovému sulcus lateralis posterior a je od něho oddělen jen úzkým páskem bílé hmoty, zvaným okrajová zóna Lissauerova. Vrcholek zadního rohu se jmenuje crista columnae posteroris seu apex. Střední část zadního rohu je rozšířen v caput columnae posterioris, base je opět zúžena v isthmus (basis) columnae posterioris. Na hranici cristae je čepičkový pás šedé hmoty, méně se barvící a při malém zvětšení homogenního vzhledu: tzv. substtia gelatinosa Rolandi. Její zevní obvod, tvořený z roztroušených buněk a spleti vláken, je tzv. zona spongiosa. Okolo centrálního kanálu je vrstvička glie, která při slabém zvětšení má gelatinosní vzhled. Šedá hmota se skládá především z nervových buněk různé velikosti a různého uspořádání, z drobných nervových výběžků těchto buněk ze spleti aferentních vláken. Bílá hmota, substantia alba, tvoří plášť okolo hmoty šedé a představuje míšní provazce. Skládá se z nervových vláken opatřených větším nebo menším množstvím myelinu a vložených do řídké plasmodiální sítě, která je tvořena astrocyty. Většina vláken probíhá longitudinálně, ascendentně nebo descendentně, takže na řezu míchou jsou tato vlákna proťata napříč. Poměr mezi množstvím šedé a bílé hmoty, jakož i konfigurace šedé hmoty, jsou na průřezu v různé výši míchy různé a tak charakteristické, že je možno podle toho makroskopicky rozeznat, z kterého oddílu je ten který průřez. Zdroj informací: Soustavná anatomie člověka III., Borovský

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1048