Sýrie

Dnešní Sýrie

Oficiální název (český):	Arabská republika Sýrie
Oficiální název (originální):	Al-džumhúríja al-´Arabíja as-Súrija
Státní zřízení:	republika
Členství v mezinárodních organizacích:	OSN, Arabská liga
Hlavní město (počet obyvatel):	Dimašk aš-Šám [Damašek] (1,44 mil.)
Rozloha (pořadí ve světě):	185 180 km2 (86.)
Počet obyvatel (pořadí):	14 887 000 (56.)
Úřední, resp. užívané jazyky:	arabština (úř. j.), kurdština, arménština
Kontinent:	Asie
Měna:	syrská libra (lira)

Historie

Geograficky a etnograficky nejednotné označení pro území rozkládající se v Přední Asii, zhruba mezi Eufratem na východě Středozemním mořem na západě. Od 3. tisíciletí tu žilo semitské obyvatelstvo. Nejprve Amorité, pak Kanaánci (na pobřeží středozemního moře a v záp. Oblastech). Od sklonku 2. tis. à Aramejci. V první pol. 1. tis. př. n. l. existovala v Sýrii řada samostatných, často poměrně mocných aramejských království (Damašek, Hamát, Arpad). Sýrie byla střídavě pod nadvládou Chetitů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů. Za Kýra st. (559-530) byla proměněna v perskou satrapii. Po bitvě u Issu (333p.n.l.). jí dobyl Alexandros Veliký, po bitvě u Ipsu (301) se stala základem seleukovské říše. Foinikii, Koilé Sýrii (mezi pohořími Libanon a Antilibanon a na vých. Od nich) a Palestinu se podařilo Ptolemaiovcům za syrských válek udržet až do roku 195(?). Řekové pronikali do Sýrie ve větším počtu teprve od doby Alexandra Velikého. Sídlili zejména v nově zakládaných městech, z nichž vynikala zvláště Antiocheia nad Orontem, selukeia, Láodikeia, Apameia aj. Koncem helénistické doby se stala Sýrie cílem útoků Parthů a Arménů. Roku 64 před n.l. ji učinil Pompeius římskou provincií.

Římská Sýrie byla na západě ohraničena Středozemním mořem, na severu byla oddělena horstvem Aman od Kilikie a horským pásmem Nemrud Dag od Kappadokie, na východě tvořil hranici Eufrat a syrská poušť, stáčející se kolem Mrtvého moře k moři Středozemnímu, kde na jihu oddělovala Sýrii od Egypta. Jako součást této nově založené provincie připojil Pompeius později Judeu a helénistická města na pokraji východní Palestiny. Roku 27. před n.l. byla Sýrie prohlášena za císařskou provincii. Připojením Sýrie k řím. říši se dostali Římané do sousedství s Parthy, s nimiž vedli stálé boje se střídavým úspěchem.Za vlády Septimia Severa byla Sýrie roku 193 n.l. rozdělena na dvě provincie. Teprve ve 3. stol. Ji znovu sjednotil palmýrský vládce Odainathos (Zénobiá).

Syrská města byla hospodářsky velmi vyspělá. Syrští zlatníci a stříbrníci obchodovali s Východem i Západem. Vyhledávány byly vlněné i lněné textilie, v Sýrii vyráběné. Městy procházelo tranzitní zboží z Dálného východu: drahokamy, perly, čínské hedvábí atd. Za řím. vlády vzkvétala karavanní střediska Dura Európos a Palmýra. Syrské zemědělství bylo zaměřeno na speciální plodiny: vínem, ovocem i olejovým olejem zásobovalo též Itálii. Exportovalo se také cedrové a cypřišové dřevo.

Syrské války

Války vedené mezi Seleukovci a Ptolemaiovci ve 3. a 1. pol. 2. stol př.n.l. především o oblast jižní Sýrie (tzv. Koilesýrie). V poslední, šesté válce (170 – 168) zachránili Ptolemaiovce od porážky Římané.

Ve třetí válce pronikl egyptský král Ptolemaios III. Až k Babylonu, když jej povstání v Egyptě donutilo k návratu, podařilo se Seleukovi II. Dobýt zpět ztracená území kromě části pobřeží.

Literatura

Psaná starou syrštinou, která patří do východní větve aramejštiny. Rozkvět starosyrské literatury – 2. – 7. stol. př.n.l. Většina textů měla náboženský charakter, nebo šlo o různé překlady. Př. starosyrský překlad bible zvaný Pešita. Hl. literáty byli Bardesanes, Afrem, G. Barhebraues. Podstatný význam měly syrské věd. práce a syrské překlady z řečtiny, jejichž prostřednictvím se arabský svět seznamoval s filozofií a vědeckým odkazem antiky.