předem na začátku mé povídky,bych chtěla napsat,že je to poprvý co píšu na net-a to ještě nemám ani promyšlenou.Prostě blesk z čistého nebe.Já píšu amatérsky už asi rok (sama pro sebe).Je fakt,že když má člověk melancholickoua smutnou náladu,honí se mu hlavou daleko víc myšlenek než jindy,a mají i větší hodnotu.Já píšu na stroji,protože se trochu bojím své myšlenky svěřovat stroji.taky na papíře se to neztratí./


Povídka o stracené duši / když mám tento název podtržen k opravě napadají mně další možné názvy povídku/-nemůžu vám zaručit,že se vám bude líbit a že ji budete chtít číst(ale zkusit to můžete,ne?) jak říkám,vymýšlím jí právě teď 22.5.2001 19:50:15/


Povídka o stracené duši

Čí je ta duše stracená? Je má? Je tvá? Je nás všech? Všichni jsme něco ztratili.A ztrácíme pořád? Na co otázky. Na co lítost. Na co slzy a vzpomínky,když už je to pryč.
Já to nechtěla.nechtěla jsem abyse to stalo.Žádala jsem Boha,aby to nechal být.Nechal být jak to je.V jednu chvíli jsem mu i věřila! Co to povídám. Věřila jsem mu stále a vroucně ho prosila o smilování.Třeba mě přeslechl.Vždyť je na světě tolik lidí,tolik bolesti,nespravedlnosti a křivd.Ne.Ale on je tu se mnou stále.Slyší mně a naslouchá co mu říkám.Každý den,každou hodinu,kažnou minutu a vteřinu.Je vždy se mnou.Doufám v to.Doufám v něj.
Kolik slz jsem proplakala? Moc.Strašně moc.Je mi zle a cítím,že mi dochází ty poslední síly.

Jo a ta duše? Všude klem nás.Mně. Tebe a Vás.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1537