Kosmovo latinsky psané dílo vznikalo od roku 1119 až do roku 1125, do Kosmovy smrti. Kosmas jej rozdělil do tří knih. Pojal ji jako dějiny celého národa od pravěku až po současnost.
Obsah
Kosmas žil v době, kdy už definitivně zvítězilo křesťanství na pohanstvím a kdy latinská kultura úplně vytlačila vzdělanost staroslověnskou. Jako odchovanec západní kultury, vzdělaný v zahraničí a značně na svou dobu zastaralý, neklade proto do své kroniky zmínku o slovanské liturgii a vzdělanosti. Kosmas založil tradici našeho dějepisectví. Jeho kronika má základní důležitost jako historický pramen, ale je třeba je cenit i jako dílo umělecké. Kosmas se pro jevuje jako vynikající vypravěč. Píše a přejímá však koncepci kristiánovu, podle níž je přemyslovský stát dědicem Velké Moravy. Líčil české dějiny od nejstarších dob až do současnosti. Svým dílem sledoval totiž politický cíl, chtěl jím přispět k upevnění českého feudálního státu. Svá díla psal na počátku 12.st. Lidé tehdejší doby neměli závor, neznali slova mé, tvé, nezavírali dobytek na noc, protože nabylo loupežníků. A jak šel čas, lidem se zachtělo více jmění, začali prudší ohně. Mezi nimi povstal jeden muž jménem Krok, podle něhož je znám hrad u vsi Ztečna. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými, rozvážný, důmyslný. K němu se sbíhali jak k úlům lidé nejen vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl mužské potomky, nýbrž tři dcery. Nejstařší se jmenovala Kazi, znala byliny. Ctihodná Teta byla z dcer Krokových druhá, žena jemného citu a bez muže svobodně žila. Ta vystavěla hrad na vrcholu strmé skály u řeky Mže a nazvala jej Tetín. Třetí, věkem nejmladší, byla Libuše, ta vystavěla též hrad u vsi Ztečna a nazvala jej Libušín. Kosmas píše v tomto díle hlavně o Přemyslovcích a feudálech. Nejstarší díla rozdělujeme časově. První období je období 9. století, kam patří Konstantin a Metoděj, zavedli hlaholici, cyrilici. Další období je období staroslověnštiny Konsatntin: proglas, žáci KaM: panonské legendy, život metodějův, život konstantinův, a legenda: Život sv. Vácalva od neznámého autora. Další období je zánik velké moravy: nejstarší česká duchovní píseň: Hospodine, pomiluj ny. Dále latinské písemnictví: Vyšehradský kodex (přejatý), Křišťanova legenda, poslední Kosmas: kronika česká. Další období jsou počátky českého písemnictví: glosy, Svatý Václave vévodo české země. Následuje období 13. a 14. století. Neznámý šlechtic napsal alexandreis, další neznámý autor: kronika takřečeného dalimila. Další období 14. století: legendy: o sv. kateřině, o sv. prokopu. Rytířská poezie: závišova píseň, trojanská kronika. První známky satiry: podkoní a žák, hradecký rukopis a mastičkář. Další období je husitská literatura: jistebnický kancionál, budyšínský rukopis a Vavřinec z Březové: husitská kronika.
Autor
Děkan kapituly u sv. Víta v Praze, autor první české latinsky psané kroniky, zakladatel českého dějepisectví a první význačný český spisovatel. Svou kroniku českou psal od roku 1119. Pojal ji jako dějiny celého národa soustředěného kolem vládnoucího Přemyslovského rodu, od pravěku až po současnost. Kriticky využil starších pramenů, převyprávěl i staré kmenové pověsti.
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1722