Je nejvšestrannější básnickou osobností 90. let, neboť v jeho dílech jsou zastoupeny všechny básnické směry, jak u nás byly postupně rozvíjeny. S Macharem má společné:

- ani v nejintimnější a přírodní lyrice není isolován od ostatního světa

- odpor proti měšťácké společnosti a její morálce

Pro hlubší poznání jeho díla je důležitá znalost jeho osobního života. Narodil se v Pacově v jižních Čechách. S literaturou se seznámil prostřednictvím sester Jaroslava Vrchlického. Eva byla jeho první velkou láskou. Při studiích na v Písku na něj působil básník Adolf Heyduk. V 15-i letech mu zemřela matka, což mu způsobilo těžkou ránu. Po maturitě studoval v Praze práva, tento obor mu ale nevyhovoval. Vrchlický mu našel zaměstnání v redakci Ottova slovníku naučného. V jeho životě na něj silně zapůsobilo zaměstnání v nemocenském oddělení Pražského magistrátu. Zde totiž jeho rukama procházely zprávy o nehodách, sebevraždách a příčinách nemocí. Finanční zabezpečení mu přineslo až místo ředitele Pražských městských knihoven, kde nalezl prostředí, odpovídající jeho zájmům. Tuto práci však musel opustit pro těžkou míšní chorobu, která ho upoutala na pojízdné křeslo. Konec svého života prožil osamoceně v Pacově.

Dílo:
1. Dílo v duchu realismu
1.1. Realistické sloky – výsměch prázdnému životu boháčů vyplněného nudou.

2. Zklamání, které mu přinesly sociální a politické problémy v Praze probudily touhu vrátit se k přírodě a rodnému kraji – píše v duchu impresionismu:
2.1. Květy intimních nálad
2.2. Z mého kraje – opěvuje jihočeskou krajinu

3. Brzy si však uvědomuje, že útěk do přírody z nespravedlnosti a bolesti společnosti není pravým východiskem. Ostrou obžalobou společnosti je sbírka:
3.1. Zlomená duše – V první části vzpomíná na bolest z mládí při úmrtí matky, v druhé části je rozčarování nad sociálními křivdami, které poznal v Praze. Vrchol sbírky tvoří oddíl
3.1.1. Z mého života – Vypráví zde o návratu z koncertu Smetanového díla Z mého života, které provedlo Smetanovo kvarteto. Uvědomuje si, že na koncert přišla společnost jen předvádět své obleky a chlubit se zájmem o kulturu

4. Tyto dvě předcházející sbírky jsou přechodem básníka k symbolismu. V duchu tohoto směru napsal tři sbírky
4.1. Vybouřené smutky – vystupuje v symbolu poutníka, který zklamán a rozčarován společností utíká „na hory snů“, aby se uzavřel do své samoty. Zde si vytváří fantastické představy lidského štěstí, vzdáleného od reality. Ani zde se však necítí spokojen, touží opět po sblížení s lidmi. Proto se ve sbírce:
4.2. Ještě jednou se vrátím, vrací k lidu. V oddíle této sbírky s názvem
4.2.1. Údolí nového království jsou jeho vize reálnější. Jsou zde představy o spravedlivém světě
4.3. Dobrodružství odvahy – Je zde patrný vliv revoluce v roce 1905, kde básník vyslovuje přesvědčení, že tzv. nové království bude možné uskutečnit.


Závěr : Všechny tyto tři sbírky jsou psány bohatým básnickým jazykem, plný nezvyklých obrazů a symbolů a proto pro čtenáře těžko pochopitelných

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4024