Reformace
- konec 14. století a přelom 15. Století
- sílí kritika církve a snahy o její nápravu (reformace církve)
- roste zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy) – úplný překlad do češtiny
- začaly se projevovat třídní rozpory (chudí x bohatí), snahy o nápravu společnosti
- vznikala nábožensko-vzdělávací literatura – kázání, traktáty
- vrcholí procesy počešťování literatury

Traktát
- učené pojednání, úvaha
- z počátku náboženské, později estetické, nebo filozofické otázky
- patrný osobní vztah autora, bojovně naladěný

- vymizeli typičtí středověcí hrdinové, duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika
- v popředí je satirické básnictví, duchovní písně (i modlitby), traktát a kronika


Husovi předchůdci
- většinou kazatelé, usilující o nápravu společnosti na podkladě náboženství.

Matěj z Janova – myslitel, působil na vysoké škole, psal latinsky – neměl ohlas mezi lidmi.
„Pravidla Starého a Nového zákona“ – spis

Konrád Waldhauser – kazatel, kázal latinsky nebo německy. Nabádal bohaté vrstvy k nápravě společenských poměrů. Společně s Matějem propagoval chudou církev. Kázal na univerzitě, pozván Karlem IV. Svým kázáním vzbudil nelibost některých mnišských řádů.

Jan Milíč z Kroměříže – český kazatel, kázal především k chudině, jeho žáci vytvořili středisko českého kazatelství v kapli Betlémské, byl několikrát vězněn.

Tomáš Štítný ze Štítného (1333 – 1401)

- nejvýznamnější předchůdce Husa. Studoval v Praze na univerzitě, nedosáhl hodnosti – odjel zpět do jižních Čech, kde se narodil, oženil se a hospodařil tam. Do Prahy jezdil poslouchat Milíče. Původně začal psát pro své děti, později pro všechny lidi na venkově s kterými přicházel do styku jeho dílo plnilo úlohu kostela i školy, promlouvalo ke všem obyvatelům venkova, bylo srozumitelné, názorné a působivé. Byl ovlivněn J. Milíčem a K. Waldhauserem. Zakladatel traktátu, byl považován za klasika naučné literatury.

Dílo:
1. „Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“ – první sborník traktátů. Promyšlený celek, poučné dílo o věcech důležitých ke křesťansky dokonalému životu. Snaha o nápravu šlechty. Poprvé píše o náboženských otázkách česky, omlouvá se za to a říká: „aby byl bůh milován musí být poznán“.

2. „Knihy naučení křesťanského“

3. „Řeči besední“ – psáno formou rozmluvy mezi otcem a dětmi, vyložil celou křesťanskou věrouku.

4. „Řeči sváteční a nedělní“ – psal o základech věrouky, filozofická literatura – české termíny. Pomocí příkladů vykládá pasáže z evangelia.

5. „Knížky o Šašiech“ – vztahy mezi společenskými vrstvami přirovnává k šachové hře, alegorie.

6. „Sedlák pěšec“ – estetické otázky



Mistr Jan Hus (1371 – 1415)

- narodil se v Husinci u Prachatic. Vystudoval Karlovu univerzitu – obor teologie, byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor, děkan a rektor KU. Měl vliv na krále Václava IV., takže král vydal v roce 1409 tzv. Dekret Kutnohorský (počeštění KU). 3 hlasy české proti 1 německému. Kázal v kapli Betlémské. Měl velké zásluhy o český jazyk. Byl vyhlášen interdikt (kladba) – zákaz náboženských procesů dokud Hus zůstane v Praze. Byl prohlášen za kacíře a pozván do Kostnice na koncil (církevní sněm, měl zde obhajovat své učení). Zikmund mu dal tzv. „Glejt“, který zabezpečoval bezpečný návrat. Byl předán světské moci a 6. 7. 1415 byl upálen jako kacíř.

Dílo:
1. „De ecclesia“ (O církvi) – hlavou církve není papež, ale Kristus, papež je člověk a tudíž je omylný. Zdrojem všech neřestí v církvi je její bohatství, církev by se měla vrátit k prvokřesťanské chudobě. Pokud se příkazy pána neshodují s učením kristovým není nutné je uposlechnout.

2. „Knížky o svatokupectví“ – kritizuje prodávání propustků a církevních úřadů, kritizuje bohatství církve a nemravný život církevních představitelů. Vyčítá přepychový život kněží. Vybírají peníze za své služby, kostely přes dostatek peněz stejně neopravují.

3. „Postila“ – výklad evangelia formou kázání nebo traktátu. Psána česky. Výklad je určený prostým lidem prokládaný citáty a oživovaný otázkami a příslovími.

4. „Výklad Viery, Desatero o Páteře“ – výklad 3 modliteb, úvahy o mravném životě a kritika společnosti, psaná česky.

5. „Dcerka“ – učí dívky a ženy správnému a mravnému životu.

6. „O pravopise českém“ – odstranil spřežkový pravopis a nahradil ho diakritickými znaménky. Německá slova nahrazoval slovy českými. Odstranil některé minulé časy a dvojné číslo tzv. duál.

7. „Listy (dopisy) z Kostnice“ – 1. Dopis – Přátelům v Čechách – prosí o ochranu kaple Betlémské, vyzývá k lásce, aby nenechali dobrým lidem ubližovat, aby každý mohl svobodně říkat pravdu. 2. Dopis – Univerzitě pražské – sděluje že žádné ze svého učení neodvolal. Hus v kapli Betlémské obnovil sborný zpěv.

Literární památky doby husitské

1. „Jistebnický kancionál“ – zpěvník, jsou tam všechny písně (ty nejstarší a písně které se zpívaly v kapli Betlémské).
Např.:
a) „Kdož sú boží bojovníci“ – nejen náboženská píseň, ale i píseň vojenská a bojová, která má dodat odvahu, statečnost, sjednotit k boji a povznést sebevědomí.
b) „Povstaň, povstaň veliké město pražské“ – píseň která vyzývá k boji proti Zikmundovi.

2. „Žižkův vojenský řád“ – obsahuje zásady boje, kázeňský řád a morální požadavky.

3. „Budyšínský rukopis“ – má 3 části, 3 delší básně
a) „Hádání Prahy s Kutnou Horou“ – spor mezi husity a katolíky
b) „Žaloba koruny české“ – zaměření proti Zikmundovi
c) „Porok“ – (výtka) koruny české – zaměření proti Zikmundovi


Vavřinec z Březové – napsal Husitskou kroniku, je psána latinsky. Báseň „Píseň o vítězství u Domažlic“.

„Husitská kronika“ – latinská kronika popisuje léta 1414 – 1422 z pohledu umírněného pražského husity.


Literatura doby husitských válek

- po Husově smrti dochází k sjednocení národa. Době se přizpůsobují i literární žánry. Mizí legendy, rytířské eposy i dramata, naopak se rozvíjí satiry, historické zpěvy, kroniky (se zaměřením na současné události), traktáty, polemiky, postily a v neposlední řadě i duchovní písně. Duchovní písně se často zaobíraly aktuálními událostmi. Z období husitského hnutí také pochází několik překladů Bible, či některých jejích částí. První takovýto překlad pochází z počátku 15. století.


Doba po bitvě u Lipan

Petr Chelčický (1390 – 1460)

- pocházel z Chelčice u Vodňan. Byl to zeman, kritik nedostatků v církvi. Ovlivněn díly Štítného i okruhu Betlémské kaple, ale nepřijímá je bez kritiky. Jeho tvorba je známá až od roku 1420.

Dílo:
1. „Sieť viery pravé“ – je to alegorické dílo, síť představuje křesťanské učení, má napravovat hříšníky. Největšími hříšníky jsou 2 velké ryby (císař a papež). I ti níže postavení jsou hříšníky – duchovní šlechta, měšťané (roty šibalské).

2. „O trojím lidu“ – odsuzuje rozdělení společnosti na stavy (kněžský, vojenský a robotný) lidé jsou si před tváří boží rovni.

3. „O boji duchovním“ – traktát, zavrhl husitské války. Opíral se o bibli – křesťan nesmí zabíjet. Jediný možný boj – duchovní x ďábelskému pokušení (hříchu), aktuální po porážce revolučního hnutí.

4. „Postila“ – obsahuje psané úvahy ve formě kázání, velmi ostře napadá církev za svatokupectví.

Za vlády Jiřího z Poděbrad (1458 – 1471) došlo díky jeho politice k rozvoji cestopisů „Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa“ – autorem je Václav Šašek z Bířkova. Originál se nedochoval. Tento cestopis se stal podkladem pro knížku Aloise Jiráska „Z Čech až na konec světa“.


Podle jeho zásad vznikla Jednota Bratrská v Kunvaldu u Žamberka v roce 1457. Později se členové jednoty rozdělili na konzervativní část na pokrok. Vzdělanou část. ti zdůrazňovali vzdělání – školy, tiskárny. JB se stala centrem české vzdělanosti až do roku 1620.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4074