Většina absolventů středních škol končí buď na vojně (v případě mužů), nebo na pracovním úřadu. Zavadit o práci je v současnosti velmi těžké. A i když si mladý člověk práci najde, musí ji dělat za trapně málo.

Jelikož studuji obor obchodník, připadá u mne v úvahu práce v obchodě. O prázdninách jsem po dobu dvou týdnů pracoval v jedné samoobsluze - šlo o velkou prodejnu se smíšeným zbožím. Jedna z prodavaček, která tam byla zaměstnaná, mě šokovala sdělením, že její čistý měsíční plat činí 4200 Kč. Protočily se mi panenky a nemohl jsem tomu uvěřit. Ta paní mi řekla, že pracuje už nepřetržitě přs dva týdny. Co prý by ale pro firmu neudělala?! Když jsem se jí zeptal, proč s tím nepraští a nejde na pracovní úřad, odpověděla mi, že by nedostala vůbec žádnou státní podporu. Ptáte se, proč? Je to prosté: sečtením příjmů jejího manžela a dospělých dětí žijících ve společné domácnosti získá určitou částku, která rozpočítána na každého člena domácnosti o něco málo převyšuje životní minimum určené státem. A mimochodem: víte, že děti mohou mít podle zákona vůči svým rodičům vyživovací povinnost? To ale dodávám jen tak, pro zajímavost.

Mám-li uvažovat o svých konkrétních plánech do budoucna, musím říci, že si nevím rady. Samozřejmě chci mít práci, která by mě bavila a zároveň byla dobře placená. Ten, kdo ji sežene, může být opravdu šťastný. Na druhou stranu - které zaměstnání se po nějaké době nestane určitým stereotypem?

Přemýšlel jsem o tom, jestli je lepší sedět doma a brát podporu, nebo chodit do práce a pobírat nízký nástupní plat. Není daleko doba, kdy budu volit mezi těmito dvěma možnostmi. Rozhodující pro mě bude, o jakou práci půjde a kolik korun bude činit rozdíl mezi podporou v nezaměstnanosti a mzdou v zaměstnání. Budu zvažovat, za jakých podmínek se mi vyplatí pracovat. Je mi líto, že v našem státě nastala situace, kdy musím takto uvažovat.

Několika lidí jsem se zaptal na jejich názor. Každý mi řekl něco jako: "Je lepší, když člověk pracuje." Ano, v podstatě je to pravda. Po nějaké době je možné ucházet se o lukrativnější zaměstnání, protože při přijímacím řízení na volné místo přece jen lépe působí fakt, že už uchazeč pracoval. Ani tak ovšem nemohu opomenout finanční otázku a také stav vnitřního uspokojení. Nedokážu si představit, že bych měl každou chvíli myslet na to, jak málo peněz za odvedenou dřinu dostanu. Já nechci mít žádnou "blbou náladu", ale chci za svoji práci obdržet náležitou odměnu. Až si jednou založím rodinu, chci ji mít z čeho uživit.

Za špatné považuji, když nezaměstnaný rodič žije sám s dětmi, živoří a jeho děti se od něho "naučí", co to znamená být bez práce. Je to smutné. Z čeho si pak mladí lidé mají vzít vzor? Doufám, že tak nikdy nedopadnu.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4356