JAROSLAV HAŠEK
Spisovatel, novinář, voják, politik, mystifikátor, ale především humorista Jaroslav Hašek je bezesporu jednou z největších literárních postav u nás i ve světě. Velmi mě zaujal nejen pro svůj osobitý humor, jenž se uplatňuje v jeho tvorbě, nýbrž i pro svůj životní styl a vytrvalost v boji proti habsburské monarchii.
Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze na Novém Městě č.1325. Jeho otec Josef Hašek navzdory velké inteligenci a odborné vzdělanosti dosáhl většího úspěchu až na sklonku života, kdy pracoval jako pojistný matematik banky Slávie. Tento neprůbojný, tichý muž s nepříliš velkým sebevědomím nebyl schopen zajistit své rodině více než životní minimum, a proto když ještě k malému Jaroslavovi přibyla starší osiřelá sestřenice Marie a později mladší bratr Bohuslav, byla na tom Haškova rodina finančně velmi špatně. Jeho matka Kateřina Hašková, rozená Jarešová pracovala v domácnosti a manžel na ní dokonce ponechal i většinu vyřizování a rozhodování praktického života, a tak neměla na děti příliš čas. Když se ještě později k tomu přidalo to, že otec Josef začal své deprese a pocity méněcennosti řešit alkoholem a v rodině plnil pouze funkci jakéhosi „vykonavatele trestů,” můžeme si lehce představit v jakém prostředí Jaroslav Hašek vyrůstal. V základní škole vynikal jako zakřiknutý, inteligentní chlapec s mimořádnou pamětí, a proto později navzdory rodinným poměrům nastupuje na gymnázium v Žitné ulici. Mezi spolužáky, ktěří pocházejí z dobře situovaných buržoazních či maloměšťáckých rodin si však připadá jako méněcenný. To se stává později důvodem divokých nápadů a lumpáren, kterými chce Jaroslav dokázat svou převahu. V primě a v sekundě prospívá ještě s vyznamenáním, ale v tercii se najednou stává postrachem profesorů a postoupí do vyšší třídy jen s odřenými lokty a reparátem z matematiky. V kvartě už propadá a později je pro účast na politické demonstraci vyloučen z gymnázia. A právě již v tomto období Haškova života se začína v jeho duši vytvářet odpor proti habsburské monarchii. Po delším hledání vhodného místa se dostává do učení k drogistovi Kokoškovi na Perštýně. V těchto letech se uklidňuje a později nastupuje opět na střední školu, tentokrát na obchodní akademii, kdy se ve svém volném čase kromě četby začíná zabývat vlastními literárními pokusy. V pomaturitních letech začíná Jaroslav Hašek pravidelně publikovat povídky a črty, tehdy převážně v denním tisku, a přiklání se k anarchistickému hnutí, při svých toulkách se dostává do sporu se zákonem a dokonce někdy do jisté míry propadá alkoholismu. V roce 1903 vzplane povstání makedonských a srbských rolníků proti turecké nadvládě a Jaroslav Hašek se vydává na pomoc povstaleckým oddílům. Tato výprava se však nezdaří, Jaroslav se pokusí ilegálně překročit ruské hranice a je zatčen. Po návratu do vlasti se seznámí s Jarmilou Mayerovou, s níž se později ožení. V roce 1911 se Hašek projevuje jako politický satirik a zakládá Stranu mírného pokroku v mezích zákona.
1. světová válka se stala bezpochyby důležitým mezníkem v životě a tvorbě Jaroslava Haška. Narukoval do služeb rakousko-uherské armády, kde poznal určitý idiotismus systému, ovládajícího c. k. vojenskou mašinerii, ale také hrůzu a krutost války. Jak dokonale to Hašek zažil, dosvědčuje i skutečnost, že ke konci července 1915, ztratila v Haliči jednotka nadporučíka Lukáše v níž Hašek sloužil více než polovinu mužů. Během těchto dnů se Jaroslav Hašek odhodlal přeběhnout na ruskou stranu - a také to 24. září 1915 v bitvě u Chorupan udělal, nechal se zajmout Rusy a prokázal tak velkou osobní statečnost. V ruském zajetí ho čekají další tvrdé zkoušky v jeho životě. Když v roce 1916 přichází do zajateckého tábora, kde je Jaroslav uvězněn, skupina agitátorů Svazu československých spolků na Rusi, kteří mají získávat zajatce české národnosti ke vstupu do tzv. České družiny, jež se pak stane zárodkem československých legií, je Hašek jedním z prvních kdo projeví zájem o vstup do této české vojenské formace. Následně pobývá Hašek v Kyjevě a publikuje do časopisu Čechoslovan. Po neshodách vystupuje později z legií, stěhuje se do Moskvy a 12. 3. 1918 si vyslechne Leninův projev v jízdárně Alexejevského vojenského účiliště a zapojí se do práce na přípravách časopisu českých komunistů Průkopník. 25. 7. 1918 je vydán na Haška zatykač, v němž je obviněn z opakovaného zločinu velezrady na českém národě. Je to už druhý zatykač podobného druhu, když první vydala v roce 1917 na základě jeho satirického črtu o Franci Josefovi, uveřejněném v Čechoslovanu, rakouská c. k. policie. Později cestuje po Rusku a stává se pracovníkem politického oddělení tzv. 5. armády, která se mimo jiné podílela na osvobozování Sibiře. Když je Jaroslav v roce 1920 povolán svými druhy do Československa na pomoc marxistické levici, odjíždí do staré vlasti. Později se zde shledává se svou láskou Jarmilou a synem Ríšou. Od roku 1921 je Jaroslav čím dál tím více slabší, neboť se mu začínají vracet příznaky těžkého tyfu, který prodělal v ruském zajateckém táboře. Stále však publikuje v časopisech a během toho ještě píše své nejlepší dílo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Rok a půl před svou smrtí se odstěhuje z Prahy do Lipnice, kde už však bohužel velkolepé dílo, vyprávějící o vojáku Švejkovi dokončit nestihne. Umírá 3. ledna 1923, ve věku 40 let ve své vlastním domku v Lipnici u Havlíčkova Brodu.
Tvorba, kterou nám tento český velikán zanechal je velmi rozmanitá. Jeho prvotinou je zřejmě sbírka básní Májové výkřiky, publikovaná v roce 1903 spolu s jeho přítelem Ladislavem Hájkem-Domažlickým. Pak soubory historek, jež předtím vycházely většinou v časopisech: Trampoty pana Tenkráta, Průvodčí cizinců, Můj obchod se psy, Dva tucty povídek, Tři muži se žralokem, Pepíček Nový, Mírová konference, Paměti úctyhodné rodiny, Šťastný domov, Za války i za sovětů v Rusku, Zpověď starého mládence, Ze staré drogerie, Všivá historie, Podivuhodná dobrodružství kocoura Markuse, Když kvetou třešně a Můj přítel Hanuška. Domácí kritikou byl však Hašek po léta potlačován, a zprvu byl oceněn jen v lidových vrstvách. Po návratu z Ruska zkomponoval z knížky předválečných humoristických povídek velké dílo: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, které je výrazem lidového odporu proti válce. V tomto díle čerpal Hašek ze svých životních zjušeností a vytvořil tak vyjímečnou postavu „chytrého hlupáka” Švejka. Toto dílo se stalo velmi proslulým po celém světě, bylo přeloženo do 18 jazyků, zdramatizováno a v různých verzích zfilmováno. Mimo tuto tvorbu publikoval Jaroslav Hašek také do velkého množství časopisů, kde uplatňoval svůj humor, názory a politická přesvědčení.
Jaroslav Hašek je autorem, který je, byl a bude jením z nejuznávanějších. Byl to člověk, který vynikal svou satirou, a všeobecným humorem, který dovedl použít za každé situace. Téměř po většinu svého krátkého života se toulal po světě, mnohdy neměl kde přespat a čím platit tučný účet v hostinci, ale přesto ho neopuštěla vrozená veselost a přímost, kvůli které se nejedenkrát dostal do vězení. Je bezesporu přínosem české literatuře, už jenom tím, že stvořil tak významné dílo, které je proslulé po celém světě.

Seznam použité literatury:
Hájek, Jiří: Jaroslav Hašek, Melantrich, v Praze roku 1983
Buriánek, František: Česká literatura první poloviny XX. století, Český spisovatel, v Praze roku 1981, první vydání

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4601