Úvod
Denis Diderot byl jedním z největších osvíceneckých filozofů své doby. Podobná myšlenka asi napadne každého, kdo se zabývá francouzskou literaturou 18. století. V Diderotově díle se odráží vysoká vzdělanost a inteligence, ale nikdo z nás se nenarodil vzdělaný a s utvořeným názorem na svět. Ten si vytváříme až postupem času z prožitých situací od nejútlejšího dětství až do stáří. Po celý život člověka ovlivňuje velké množství nejrůznějších vlivů a i sebemenší událost v nás může zanechat hluboké následky, jak negativní, tak pozitivní. Ráda bych se pokusila trochu nahlédnout právě do života Diderotova a odhalila alespoň některé události,jež se později otiskly do jeho tvorby v podobě opravdu vyhraněných názorů.
Rodina a vzdělání
Nejprve několik slov o poměrech v rodině. Denis Diderot se narodil roku 1713 v malém městě severovýchodní Francie. Jeho otec patřil k takzvanému ,,třetímu stavu“ tehdy, za vlády Ludvíka XIV. , sužovanému velkým množstvím daní. V Devíti letech odešel Diderot do jezuitské koleje a dále pokračoval ve studiu v církevní škole v Paříži. 1) Přestože do školy odešel především na nátlak svého otce, získal zde mimo základního vzdělání zkušenosti, které ho v ovlivňovaly už po celý život. V tomto případě se, bohužel pro Diderota, a bohudík pro všechny jeho budoucí čtenáře jedná o zkušenosti negativní. Měl možnost zblízka vidět poměry vládnoucí v církvi. Studium náboženských textů, místo aby z něj vychovalo další poslušnou ovečku, slepě jdoucí za diktátem církve,ho přesvědčilo o nesmyslné církevní dogmatice. Diderotův silně nábožensky založený otec si představoval, že ze syna bude kněz, ale překvapivě díky jím placeným církevním studiem získal Diderot nechuť a odpor ke všemu, co s náboženstvím souvisí.
Nachází se zde ale jedna věc, kterou je třeba podotknout. Díla ze začátků jeho tvorby ještě nejsou tak názorově vyhraněná jako ta z pozdějších údobí života. Klíčový okamžik teprve přijde. Okamžik…. Poněkud nadnesené, jedná se zhruba o následujících 30 let života souvisejících s prací na Encyklopedii. Ze začátku měl Diderot možnost čerpat spousty informací od mnoha literárních velikánů své doby a později se jím stal sám.
Práce na Encyklopedii
Jednou z příležitostných zakázek po opuštění školy se staly překlady anglických slovníků. Když je přijímal mohlo se zdát, že se jedná pouze o rutinní práci na několik týdnů pro vydělání trochy peněz, ale není tomu tak. Diderota neuspokojoval ,,strojový“ překlad, zamýšlel se nad smyslem díla, opatřoval jej svými poznámkami a v místech, se kterými nesouhlasil klidně oponoval autorovi. Překladatelská práce na slovnících ho očividně tolik inspirovala, až dospěl k závěru o potřebnosti vytvořit ucelené objektivní dílo, kde by se objevil soupis všech doposud známých objevů, pracovních postupů, historických faktů a mnoha dalšího z kulturního dědictví lidstva. To vše neovlivněné náboženskou ideologií a cenzurou. Na mnohasvazkové Encyklopedii čili Výkladovém slovníku věd, umění a řemesel pracoval spolu s dalšími desítkami autorů, ale právě na Diderotovi ležely všechny starosti s obstaráváním tisku a organizováním práce. Touhu odstranit všechny omyly, vznikající pod vlivem církevní cenzury dokazuje nepřerušení práce na encyklopedii i ve velmi těžkých chvílích, často bez finančních prostředků a přízně přátel. Tato touha po zjednání nápravy se ostatně vyskytuje ve všech jeho dílech. A jako snad v každé době, měl Diderot s bez okolků vyjádřenou pravdou, kritizující vládnoucí stav, problémy. Dokonce strávil nějaký čas ve vězení. Na takové ponížení nikdy nezapomněl, zde nalézáme snad odpověď na otázku proč neuveřejnil díla, která tvoří jeho posmrtnou slávu. Odpověď se nachází alespoň z části v těchto zkušenostech, jež ho dohnaly na pokraj šílenství a málem přiměly, aby zradil přátele a spolupracovníky. 2)
Díla vznikající po Encyklopedii
V posledních letech práce na Encyklopedii a po jejím dokončení vznikala krátká, ale to neznamená špatná, díla. Je v nich koncentrovaně vyjádřené Diderotovo filozofické smýšlení. V počátcích jeho literární tvorby nelze ještě zachytit tak obrovskou důvěru v sílu přírody a vůli člověka, jako v těchto krátkých textech. Zde dospěl k nejradikálnějšímu vyjádření materialismu a ateismu, jaké vůbec u Diderota najdeme.
Nyní také vznikly v dnešní době jeho nejslavnější romány s výrazným filozofickým podtextem. Tento charakter měl rovněž velmi známý román Jeptiška3), kde je nevinná dívka v podstatě dodržující všechny křesťanské zásady, mučena a trýzněna jen kvůli nechuti podrobit se nesmyslným církevním příkazům. Diderot opět ,,staví na pranýř“ církev a náboženský fanatismus.
Jeptišku se spolu s ostatními romány z téže doby ani nepokoušel vydat. Za jeho života se dostaly k přečtení jen několika vyvoleným lidem.
Závěr
Diderot byl zcela oddán své literární práci, byl ochoten pokračovat v psaní a stát si za svými názory, i když mu vládnoucí kruhy rozhodně nebyly nakloněny. Přestože jsou jeho nejcennější myšlenky ztvárněny v nepříliš rozsáhlých pracích a v některých statích psaných pro Encyklopedii,4) Diderota to nijak nezbavuje místa mezi předními francouzskými i světovými klasiky.
První české gymnázium v Karlových Varech
Vývoj osobnosti Denise Diderota v jeho životě a díle
Školní rok 2000/2001 Kateřina Králová 1.b
poznámky:
1) Diderot, D.: Výbor z díla. Svoboda, Praha 1990; předmluva: Čechák,V. str.13
2) Codr, M. a kol.: Přemožitelé času. Svoboda, Praha 1989; str.37
3) viz 1) str.18
4) viz 1) str.20
použitá literatura:
1) Diderot, D.: Jeptiška, Jakub Fatalista a jeho pán, Rameauúv synovec. Odeon, Praha 1967
2) Codr, M. a kol.: Přemožitelé času. Svoboda, Praha 1989
3) Diderot, D.: Výbor z díla. Svoboda, Praha 1990
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4810