Pojem Antika se netýká pouze starověkého Řecka, jak je většina lidí mylně přesvědčena. Neméně důležitými články v antické kultuře jsou totiž bezpochyby též starověký Řím a mnoho dalších států a národů tehdy žijících na území, které dnes nazýváme Přední východ. Máme li tedy popsat vliv této kultury na myšlení a činy renesančních lidí, musíme uvážit všechny činitele.

Na úvod si položme otázku: Proč byla antika tak úspěšná a převratná?
Odpověď je jednoduchá: Lidé se nespokojili s bohem jakožto s jediným zdrojem informací a inspirace. Je sice pravda, že bůh zaujímal jisté místo ve starověké kultuře, ale už ji nedokázal ovlivňovat celou. Antičtí lidé nebyli první, kteří vzhlédli k přírodě, matematice, poesii, divadlu, chemii a obloze. Ale jako první dovedli popisovat věci přesně, systematicky a hlavně zcela nezávisle na náboženství, jen podle vysledovaných a potvrzených výsledků. Dokázali si vybudovat funkční a prosperující státy, tudíž se mohli více zajímat o kulturu, společenské vědy a technické disciplíny. Měli čas na jejich zdokonalování a vývoj.

Rozvoj literatury, divadla i celkové vzdělanosti můžeme rozdělit na několik období. V Řecku mluvíme o době archaické, atické a helénistické. Ve starověkém Římě se poté hovoří o obdobích klasickém, zlatém a době úpadku.

Řecko bylo zakladatelem moderního divadla, lidé se obklopovali pozemskou krásou, zabývali se filosofií a snažili se najít vyrovnaný a dobrý život. Chtěli žít svobodně a v radosti. Řekové byli mistři v oblastech týkajících se kultury a vzdělanosti, ale později se začali věnovat těmto oborům až příliš náruživě a zapomínali na stále nejdůležitější prostředek míru - armádu. Tak se stalo, že Řeky vystřídali na evropském trůnu Římané (národ žijící převážně na území dnešní Itálie). Nezmasakrovali však řeckou kulturu, ale naopak si z ní hodně vzali, sami přidali a vytvořili ji tak dokonalejší. Hlavně ji však dokázali skloubit s vojskem a rozvinutým systémem státnictví. Tak vznikla téměř ideální říše: kulturně vyspělá, s početnou armádou a schopnou organizací. Stala se tedy právem vyvrcholením antiky.
Dokázala dlouho vévodit téměř celé Evropě, avšak udržet tak ohromnou říši bylo nemožné a tak po pozvolném úpadku přišel r. 395 pád. Vzdělanou, kulturní a pokrokovou kulturu nahradila hrubá síla germánských kmenů.

Nadlouho poté zůstalo antické myšlení a pohled na svět kdesi pod rouškou středověku, který ji pevně svíral více než 750 let. Svět byl závislý na náboženství, náboženství byla různá, každé prosazovalo svou pravdu, každá pravda potřebovala být dokázána a důkazem byly války…
Antická literatura a divadlo zmizely úplně. Zůstal pouze jazyk a písmo.


Kolébkou antiky byla Itálie a tamější lidé se nikdy nesmířili s šedivým a ponurým životním stylem středověku. Napětí stoupalo a na prahu třináctého stoletím již nebylo možné ho zadržovat. Bylo jasné, že nastanou velké změny. Na Apeninském poloostrově měl vždy velikou důležitost obchod a to obchod po moři. Ti, kteří ho v této době ovládli, patřili k sortě lidí nazývaných měšťané. Byli to oni, kteří nejvíce ovlivňovali směr ekonomiky a vývoje vůbec. Začali úchvatně bohatnout a převyšovat šlechtu a církev, čerpajících své zdroje pouze z půdy. Zde nastal v jejich myšlení zlom. Život lidí řídila církev, ale oni řídili ji. Mohli tak zvolit způsob života podle svého uvážení. Proč se tedy stále modlit, když máme peníze a můžeme si život užívat, obklopovat se radovánkami, zapomenout na šedý život a bádat pouze po svých cílech ? Již nebylo důvodu. A tak se začala obnovovat myšlenka antických ideálů a touhy po vzdělání. Už tu církev nerozkazovala v jakým oborům se věnovat a čím se zabývat. Lidé začali poslouchat sami sebe a toužili poznat vlastní dobro a smysl života. Přáli si poznat vše a přiblížit se tím ideálu antického člověka. Čerpání moudrostí od starých předků nebylo jen ve filosofii a vzdělání, ale svým způsobem též v architektuře a umění. Teď už nepřevládalo pouze církevní stavitelství, ale stavěli se lázně, knihovny, galerie a mnoho dalších společenských objektů, tak jako tomu bylo za dávných časů.

K největším vzdělancům renesance (toto slovo znamená v překladu znovuzrození, v našem případě znovuzrození antických ideálů) patřili bezesporu Martin Luther - církevní reformátor z Německa, Mikoláš Koperník - polský astronom, Galileo Galilei – italský hvězdář, Michelangelo Buonarrotti – malíř, který vymaloval Sixtinskou kapli, Leonardo da Vinchi - zakladatel lombardské malířské školy- a autor děl:Poslední večeře, Mona Lisa.

Jak je vidět, renesance se z Itálie rozšířila po celé Evropě a učinila mnoho změn, které z dnešního hlediska znamenaly pokrok. V této době se objevuje i humanismus, což je pouze myšlenkový proud a projevuje se jen v literatuře (narozdíl od renesance), která se prolíná veškerým uměním.

Je tedy zřejmé, že antika ovlivnila renesanční lidi a jejich myšlení. Touha po harmonii a porozumění v ní vyznívá stejně jako v antice.

Ačkoli po renesanci ještě přišlo mnoho uměleckých a filosofických období, byla právě ona velmi důležitým mezníkem v pohledu na svět, dokázala vzdorovat církvi a čerpat z minulosti. Je proto nesporně významným článkem lidské historie.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4812