Můj nejoblíbenější spisovatel

Mezi mé nejoblíbenější spisovatele patří Erich Maria Remarque, kterého se Vám dnes budu snažit přiblížit. Jeho veškeré dílo je poznamenáno válkou. Myslím, že letos kdy slavíme 55 let od konce II. světové války jsou jeho knihy aktuální, i když se jejich děj neodehrává jen za II. světové války, ale i za I. světové války a v poválečném Německu.

Erich Maria Remarque byl německý dramatik, vlastním jménem Erich Paul Remark se narodil v Osnambrůcku, v rodině knihovazače. V osmnácti letech (ihned po skončení školy v roce 1816) se přihlásil jako dobrovolník do armády, kde byl v roce 1818 zraněn. Nejen kvůli tomu je jeho dílo poznamenáno odporem k válce. Vystřídal řadu povolání, působil jako redaktor, učitel, či agent firmy obchodující s náhrobními kameny. V neposlední řadě se stal uznávaným spisovatelem. V roce 1925 se oženil s Janne Zambovou. Jeho manželství však trvalo jen do roku 1932. V roce 1933 byly jeho knihy veřejně páleny a on byl zbaven německého občanství. V roce 1939 emigroval do USA. Po druhé světové válce odjel do Švýcarska a tam se oženil s filmovou hvězdou Panlette Goddard.

Jeho díla zachycující I. světovou válku jsou Na západní frontě klid a Cesta zpátky (volné pokračovaní románu Na západní frontě klid). Období inflace v poválečném Německu zachytil v románu Černý obelisk. Dále napsal Brána vítězství, Čas žít, čas umírat, Tři kamarádi.

Nejvíce mě zaujal román Na západní frontě klid a to především tím, jak je zde válka líčena realisticky, Ne jako romantický, vlastenecký, nadšený podnik, ale jako brutální ničitel nadějí mladých lidí. Některé dialogy a situace v nichž jde o válku, znějí pravdivě dodneška. Jedna z mála vět, které jsou v románu pronášeny vojáky je toho důkazem: Jeden iluzí zbavený voják říká “V příští válce ať všichni císaři, prezidenti, generálové a diplomati sejdou se na velkém poli a nejdřív si to vybojují mezi sebou. My budeme spokojení a budeme moci zůstat doma“.

Tento román je vyprávěný z německé strany I. světové války, výmluvně
a nesentimentálně líčí válku se všemi jejími hrůzami z pohledu sedmi mladých Němců. Těchto sedm kamarádů ovlivněno svým vychovatelem, který je inspiruje k boji, narukuje za zvuků válečného pochodu s pohledem na vlající vlajku a jásající davy lidí. Ale tvrdý výcvik, kde musí podstoupit mnoho šikanování a později
i samotná bitva jim nepřináší žádnou slávu, žádné hrdinství, jak jim líčil jejich vychovatel, ale jen zranění, smrt a všeobecnou zkázu. Mladý voják – (hlavní hrdina) Paul Bauer, který je zdrcen smrtí svých kamarádů a vyčerpán hrůzou války se vrací na dovolenou domů, kde zjišťuje, že lidé v jeho rodném městě stále ještě žijí v nereálných představách „slavného boje za vlast“ a tak svého bývalého vychovatele a jeho nezralé studenty uvádí do reality líčením, jaká je válka doopravdy. Po dovolené se vrací zpět do zákopů, kde je v době kdy je na západní frontě klid (konec války) zasažen zbloudilou kulkou a zabit.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4839