Toxikomanie
 Toxikomanií se nazývá  požití určité látky za účelem  vyvolání příjemných pocitů, které vede k návyku. Stupnice  příjemnosti po  požití je  velmi rozsáhlá  od malé‚  příjemnosti  denního  života,  kterou někomu poskytne třeba  sklenice  vína  až  k  umělým  rájům  a pozoruhodným zážitkům.  Jsou to  útěky od  šedivosti života  do sebe, do umělého, vnitřního ráje. Toxikomanie se dá  pozorovat i u zvířat. Látky , které  vedou  k toxikomanii se jmenují návykové‚ jedy. Návykem  se rozumí stav,  v němž člověk  není schopen bez cizí pomoci zanechat požívání drogy.
      	1.  návykové‚ jedy:  alkohol, tabák, kofeinové‚ drogy, opium a látky příbuzné, betel, kokain atp.
      	2.  vyjímečné  návykové‚  jedy:  ether, marihuana, chloroform, benzin, kafr, chemické‚ látky
      	3. naprosto nenávykové‚ látky: strychnin, digitoxin aj.
všechny návykové‚ látky mají odvykací  příznaky, některé‚ jako například. tabák k nebo alkohol  tak nepatrné‚ že je možno je zanedbat,  ale některé‚  velmi  silný‚  např. morfin. Problém  toxikomanie je  světový. Na  celém světě jsou stovky milionů lidí toxikomany různých drog.
     	Toxikomany se stávají někteří   psychopati s insuficietním   vnitřním   životem,  kteří nezdrženlivě   mají vrozenou  dispozici  pro  různé‚  toxikomanie,  jiní  vlivem společnosti, životních osudů,  duševních traumat, bolestivých tělesných nemocí, ze špatných příkladů nebo svedením tuto dispozici získávají. Někteří lidé jsou naproti tomu  velmi odolní a ač žijí v neutěšených   poměrech,  toxikomany se nestávají.
Popis jednotlivých drog
Heroin 
 Heroin je klasická tvrdá droga. Funguje podobně jako morfin, stačí však pětkrát až desetkrát menší dávka. Při podání má náhlý nárazový účinek („kick“, „flash“).  Proniká do mozku lépe než morfin, působí prudčeji, ale jeho účinek je kratší. Asi jednu až sedm hodin působí příjemný pocit uspokojení, nazývaný „high“.
 	    Chemické složení: Acetylováním se z morfinové báze se získává heroin (diacetylmorfin). Z 1kg morfinu se získá asi 100g heroinu. Avšak často je ředěn a proto výsledná koncentrace dost kolísá (obvyklý obsah účinné látky býval v 70. letech asi 5%, dnes okolo 40%, u nás však až 80%). Z jednoho gramu heroinu se udělá asi 10 až 20 balíčků. Když je na černém trhu heroinu více, je směs bohatší a cena stejná. V opačném případě je prášek slabý a cena vyšší. Toto kolísání často zapříčiňuje požití smrtelné dávky, většinou nechtěně. Heroin vypadá jako hnědý, někdy bílý prášek se slabou octovou vůní.
 
    	  Dávkování: „Normální dávka“  je cca 10 mg čistého heroinu, u nezvyklého je však 60 mg smrtelná dávka. Když je čistý, stačí 2,5 mg, po 10 mg se „lítá“.
Chemický název: (5α,6α)-7,8-Didehydro-4,5-epoxy-17-methylmorfinan-3,6-diol diacetát
.                                                                                                                    
Aplikace: Heroin se užívá  inhalací, šňupáním nebo intravenózně.  Méně obvyklá je podkožní aplikace, protože vyvolává zápal s těžkým poškozením kůže. Inhaluje se dým buď kouření heroinu s tabákem, nebo zahříváním heroinu v alobale
     	Návyk: Bylo zjištěno, že stačí deset heroinových injekcí, aby došlo ke kompletní závislosti. Heroinismus se pokládá za nejtěžší toxikomanii. 
Pervitin 
Pervitin   je látka, která není nikterak nová - byla objevena na začátku století a k jejímu využití sáhlo lidstvo masově v průběhu druhé světové války. V nižších dávkách lze tuto látku totiž využívat jako doping. Měli jí proto k dispozici noční piloti většiny válčících stran druhé světové války. Brali jí jako prostředek zahánějící únavu, ospalost, zvyšující výkonnost a koncentaraci pozornosti, která vlivem únavy za dlouhých nočních letů povážlivě klesala.
Chemické složení: Metamfetamin,   pervitin je zástupcem širší skupiny amfetaminových drog, resp. derivátů základní stimulační látky - amfetaminu. Výroba této drogy není příliš složitá. Jako vstupní produkt slouží jiná stimulační látka, efedrin, který lze získat z různých kompozitních léků. Po extrakci jej pak lze pomoci louhu, červeného fosforu a dalších chemikálií změnit na metamfetamin.  
                                                         Molekula pervitinu
Účinek: Psychotropní efekt pervitinu a ostatních amfetaminových derivátů je výrazný, příjemný a proto velice žádaný.   Na jedné straně tedy dochází k celkovému povzbuzení, odstranění únavy, pocitu zvýšení psychické i fyzické výkonnosti , celkovému zrychlení psychiky a nabídky představ, euforizaci, zvýšené empatii (tedy schopnosti vcítit se do problému ostatních) - ale na druhé straně i k uvolnění zábran - což může být např. v oblasti sexu i kýženým efektem. Je neobyčejně svůdné , zvláště pro člověka osobnostně uzavřenějšího, s problematickými schopnostmi navázat vztah zejména s opačným pohlavím, s problematickým sebehodnocením, často plného hlubokých a zraňující komplexů - stát se, i když jen na chvíli,   plným energie, nápadů a vtipu.   Po určité, individuálně různě dlouhé době, dochází prakticky u každého užívače pervitinu k zásadním proměnám psychiky. Toxikomancké kruhy tento stav dobře znají a ve slangu má svůj výraz - "stíha". Situace vypadá tak, že jedinec původně fascinovaný soudržností a důvěryhodností drogové party získává postupně pocit, že se v jeho okolí děje cosi divného. Začíná si všímat, že ostatní se k němu chovají jinak, všímá si pokusů ho nejrůznějším způsobem "podrazit", stává se nedůvěřivý a ostražitý. Jak dochází k prohlubování psychické poruchy, příznaky se zvýrazňují. Pervitinový zoufalec vidí později všude kolem sebe úklady a snaží se jim utéci. Později se mohou přidružovat i zrakové a sluchové halucinace, tedy  vjemy tajemných výhružných stínů, zvuků atd. Při pocitu akutního intenzivního ohrožení pak jedná toxikoman podle  své povahy - panickým útěkem či zdánlivě sebeobranným útokem. "Stíha" tedy není žádná legrace. Jde o rozvoj závažné duševní poruchy způsobené právě stimulační drogou - o rozvoj paranoidního či paranoidně-halucinatorního syndromu v rámci vznikající toxické psychózy. Toxická psychóza je stav velice závažný, nicméně poměrně dobře reaguje na adekvátní léčbu.
          
   Marihuana, hašiš
     	Marihuana je hojně ilegálně pěstovaná rostlina často zneužívaná zejména mladými lidmi.
     	Chemické složení: Nejdůležitější účinnou látkou v marihuaně i v hašiši je delta-9-tetrahydrokanabinol (zkráceně THC). Kromě THC se v marihuaně nachází kolem 400 dalších sloučenin. Marihuanová cigareta obsahuje přes 10 mg THC, v některých cigaretách dosahuje množství THC až 100 mg.  Vysoký obsah THC v marihuaně může být způsoben nejen surovinou, ale i tím, že je cigareta “vylepšena” hašišovým olejem. 
                                                                                                          Molekula THC
     	Účinek: THC a metabolity jsou rozpustné v tucích, mají tedy značnou afinitu k mozkové tkáni. Poločas vylučování THC je pomalý, po jediné marihuanové cigaretě lze prokázat příslušné látky v organismu týdny a měsíce po požití. Při častém požívání drogy dochází k jejímu hromadění v tukové tkáni.
Zvláště nebezpečná je kombinace marihuany a alkoholu. Zhoršená duševní výkonnost přetrvává i v období kocoviny. Marihuana vede ke zhoršenému přesunu materiálu z krátkodobé do dlouhodobé paměti, zhoršuje se i odhad času. Vzácné nejsou ani úzkostné stavy a deprese. K dalším rizikům patří toxické psychózy přetrvávající i po intoxikaci. U dlouhodobého zneužívání přicházejí amotivační syndromy, tedy ztráta zájmu o jiné věci nežli o drogu.
 
       Kokain
 	Kokain  byl dlouho používán jako lék, dnes je však nahrazen syntetickými látkami. 
Historie: Už Indiáni v Peru a Bolívii žvýkali listy Erythroxylonu  coca  a snášeli  dlouhé pochody  v horku  bez jídla a pití.  Z těchto listů byl extrahován kokain.
             
Účinek: Kokain intenzifikuje působení chemických látek, jež umožňují předávání vzruchů mezi nervovými buňkami. Je to tedy mohutný stimulant ústřední nervové soustavy; pokud jde o fyziologickou stránku věci, zornice se roztahují, hladina glukózy v krvi stoupá, srdeční tep se zrychluje a dochází k perifernímu stahování cév, čímž se zlepšuje zásobování mozku a svalů krví. 
Prvním viditelným účinkem kokainu jsou důsledky jeho působení na mozkovou kůru: euforie, zvýšená hovornost, pohyblivost a vzrušivost. Zaznamenává se také vzrůst pracovní kapacity, daný v podstatě snížením pocitu únavy. Akutní  otrava -  Kdo  není  na  kokain navyklý, zřídka  pocítí euforii,  a pocítí ji  spíše žena než  muž. Spíše se  dostaví nepříjemně stav, nausea, úzkost, zblednutí zrychlený  tep,  rozšířené  zornice.  Po  této  nevůli může nastat stupňování energie a  velká  výkonnost.Chronická  otrava -  Je podobná  jako  u alkoholiků.  Při deliriu kokainisté  vidí stejně  jako  alkoholici  drobné  předměty  a  zvířata,  liliputy  atp. člověk  užívající  delší  čas kokain  v sobě   vypěstuje    schopnost   mít    příjemné   vise,    sensace a pseudohalucinace.
Chemické složení: Kokain je alkaloid z Erythroxylon coca a jiných rostlin čeledi Erythroxylaceae.   
                                                                                       
                                                                                  Molekula kokainu
Zážitek: Jeden pacient si denně vstřikoval společně s 1g  kokainu tak‚ 1g morfia. Své  zážitky líčí takto: "v opojení po injekcích jsem viděl, jak se zdi mého pokoje přesunují  a prodlužují v krásné krajiny.  S bujnou  květenou,  jež  se  po  chvíli  zase  proměňovaly v jednotlivé předměty  mého bytu. Někdy  se na stěnách,  na   stropě, na podlaze nebo ve vzduchu objevily černé a barevné     body,  jindy lesklé  krystalky, jež  jsem se  snažil rukama zachytit,  ale marně  jsem po  nich lapal.  Na podlaze jsem  viděl  zářící  hvězdice,  nebo   se  mi  objevilo  množství šedivých brouků podivných stavů. Štítil jsem se jich, přece však cítil nutkání chytit je.  Pamatuji se na podivně pocit      překvapení, když  jsem čekal nepříjemně  pocit brouka a  mé  prsty se srazily, nic neuchopivše.
           Velmi  často  jsem  vídal  drobné  postavičky lidí, ne větších než  0.10 až 0.50m.  Postavičky zpravidla vyrůstali z ozdob  nábytku,  z  vázy  s  květinami,  nebo vystupovali z výstupků zdí,  často se však pohybovali  hojně po pokoji,  poskakovaly, sedaly  si, zaujímali bizartní  pózy. Poznával jsem v nich známé, nebo to bývali lidé cizí z doby souźasné  i osoby  historické z  dob minulých.  úbory měli  přiměné‚  svým hodnostem. Jednou se mi  objevil můj přítel v kukaččích      hodinách ve výklenku, kde  zpravidla vyskakuje kukaźka. Byl veliký pouze  asi 10 cm.  Vrtěl se v  hodinách, poskakoval,  dělal na  mne posunky a  §ertoval, §e tu  nalezl teprve své  pravé  zaměstnání,  nemám proč se  divit. Odpověděl  jsem  mu, že se mi to  zdá zcela přirozeným. Postaviźky zpravidla  ke  mně mluvily,  nebo se  bavily mezi  sebou o  tématu buď velmi  zajímavém, nebo  o  věcech  žertovných, které se mi   líbily a  při nichž jsem se  dobře bavíval. Ve společnosti   těchto,  možno  říct  liliputů,  bývalo  mi  vždy příjemně,     cítíval jsem se mezi nimi spokojen a šťasten."
           Jeden  pacient  závislý  na   kokainu  se  na  klinice zotavoval z tetanu.   Tento nemocný, viděl 3 cm  velikého  zeleného  čertíka,  který  mu  sdělil:  "You  are finished" (je s tebou konec)          Viděl ďábla,  odháněl ho, viděl Mojžíše  s holí, který  jej chce  zachránit. Píše na papírky anglicky (s chybami):   Alahova  zahrada,  zeleně  ďábel, Mojžíš, pán Rudého moře, Gabriel, Ježíš Kristus. Pacient procestoval zeměkouli, tropy, subtropy, a uměl  řadu jazyků..
				          (převzato z  Fantastické  a magické  z hlediska  psychiatrie -  Vladimír Vondráček)
           HALUCINOGENY
          Slovem  halucinogeny  jsou  míněny  látky vyvolávající halucinace,  ale většinou  to nejsou  jen halucinace, nýbrž  i bludy,  depersonilazace,   alterace  celkového  duševního      stavu, které‚  se blíží deriliosním stavům  někdy více někdy  méně.
           Některé  halucinogeny  byly  známi  od pradávna, např. hašiš,  muchomůrka...  Užívalo  se  jich  jak    k účelům    kultickým,   tak  toxikomanickým. 
        Některé   byly  vyrobeny   v  posledních  desetiletích  a užívá  se jich k účelům experimentálním.
          
EXTÁZE
Extáze: Byla patentována 1913 německou firmou MERCK, a dokud nebyla zakázána (v Anglii 1977, v USA 1985), běžně se prodávala v barech a klubech. MDMA má široké spektrum použití. Je to stimulant, spojený dnes hlavně s tancem na "rave parties", používá se jako náhrada za Speed (koncentrace, motivace, kreativita, energie). Ne méně důležitý je však její vliv na psychiku, díky němuž byla léta používána k psychoterapii, který spočívá v produkování stavů entaktogeneze a empatogeneze.
Účinek: MDMA známa jako droga objímání. Jsou zažívány pocity emocionální blízkosti k druhým   spolu se zhroucením komunikačních bariér je potom snadné otevřít se, hovořit s ostatními. Mnoho lidí vyhledává MDMA právě k tomuto účelu.   MDMA zřetelně zesiluje smyslové vnímání - chuť, hmat, čich, zrak. Intoxikovaní se často dotýkají různých povrchů (kůže, navzájem), ochutnávají jídla a nápoje. Dotyk a osobní kontakt (sexuální i jiný) se díky emocionální blízkosti subjektů může stát intenzivně příjemným  ). Smrt nastává v kombinaci s MAO inhibitory. Obvyklá dávka je 80 - 160 mg perorálně (přibl. 2 mg/kg). Efekty se dostaví po 30 až 45 minutách, dosahují maxima po 1 - 1.5 h. Zde se pro prodloužení „tripu“ bere 1/3 až 1/2 původní dávky. Po dalších 2 hodinách se jinak začínají vytrácet.Po mnoha dávkách může MDMA pro někoho "ztratit svoje kouzlo", nepomáhá ani dlouhodobá přestávka. Příčiny jsou pravděpodobně spíše psychologické než neurofyziologické. 
Zvyšuje krevní tlak a puls, sucho v ústech, skřípání zubů, nystagmus, nausea. Ve vyšších dávkách (předávkování) jsou příznaky podobné jako u amfetaminů: závratě, hyperkardie, nervozita. Ve vyvolané euforii lze snadno ignorovat příznaky nebezpečné dehydratace nebo přehřátí, vedoucí ke ztrátě vědomí, hospitalizaci, v horších případech k smrti. Postiženého je nutné zchladit, podávat vodu a ovocné nápoje, nikoli alkohol.MDMA též patrně způsobuje snížení hladiny serotoninů v mozku (udává se až o 30%), což by možná mohlo být příčinou objevujících se depresivních stavů.  Neurotoxické změny i přes masové používání nejsou prokázány (výzkumy se prováděly pouze na laboratorních zvířatech).
Chemické složení: MDMA (3,4-methylendioxymetamfetamin) je polosyntetický bílý krystalický prášek, chemicky blízký metamfetaminům.
                                                                      Molekula MDMA
  
Zážitek: Cítil jsem se skvěle, jakoby mě někdo polil od hlavy až k patě neuvěřitelným štěstím. Díval jsem se na své prsty ... byly strašně lehké, mával jsem rukama a vychutnával ten pohyb. Čas plynul rychle snažil jsem ho chytit, ale byl rychlejší, podřídil jsem se mu a plynul na jeho vlnách s ním. Uvědomoval jsem si jak je na tom světě krásně, své dva nejlepší kámoše jsem miloval jako nikdy. Mé prsty se jich chtěli dotýkat-nebránil jsem jim...proč taky...teď se může všechno. Cítil jsem, že ze mě vyzařuje teplo a bezpečí ... každý se mohl pod tuto auru schovat a cítit se tak jako já. Byl jsem anděl s křídly...díval jsem se na sebe ze shora a řídil svůj osud. Každý pro mě představoval něco víc než si normální člověk dokáže vůbec představit. Byl jsem pán sám sebe. Byl jsem pán všeho. Kroutil jsem hlavou a pořád si opakoval jestli tohle může být vůbec možné. Bylo to trochu nad moje chápání, ale nestaral jsem se o to a frčeeeeel. Všechno ve mě se dalo do pohybu a jelo to se mnou. Stál jsem na místě a cítil tu rychlost. Díval jsem se do blikajícího světla a obdivoval jsem ho. Bylo krásné a dívat se na něj se vyrovnalo orgasmu ;). Byl jsem vděčný oboum nejkámošům, že tu jsou se mnou a ne někde jinde. Obdivoval a miloval jsem snad všechno." 
                                                                                                                  (převzato z http://drogy.jinak.cz/zazitky)
         
LSD
LSD je metabolický produkt houby Claviceps purpurea, která roste na žitě, ječmeni a která je příčinou onemocnění způsobeného námelem (Paličkovice nachová - pozn.př.). Během středověku byl námel příčinou neštěstí zvaných "Oheň sv. Antonína," která se periodicky objevovala ve středověkých vesnicích, ve kterých jmenované obiloviny tvořily základní součást stravy.  
 Chemické složení: LSD pochází z  molekul nazývaných indolalkylaminy a úzce se vztahuje k látce pojmenované LSD-25 (diethylamid kyseliny d-lysergové). LSD sdílí podobnou základní strukturu, která je běžná u krátce účinkujících tryptaminů jako je ibogain a psilocybin. Struktura LSD nese známky nesmírně velké podobnosti a blízkosti chemické struktury neurotransmiterů serotoninu a dopaminu. Chemická manipulace s LSD a jeho analogy není tak jednoduchá, jako s některými jinými drogami popsanými v této zprávě (jako například ze skupiny stimulancií), následkem čehož se tyto látky obtížně syntetizují a nesnadněji se mění. 
							Molekula LSD
 
Účinek: Fyziologický efekt je na interindividuální rovině velice různorodý. Může zahrnovat: dilataci pupil, zvýšení srdeční frekvence, zvýšení tlaku krve, tělesné teploty a hladiny cukru v krvi, pocení, riziko prochladnutí, třes, slabost, ataxie, strnulost nebo svalové záškuby.
většina zpráv týkajících se fyziologických poškození jev případě LSD spojována s nehodami způsobenými zmateností, dezorientací a halucinacemi, jako je například skok s vysoké budovy v halucinačním přesvědčení, že může létat apod. Ačkoli jsou tyto případy dokumentovány, jedná se o velice vzácné případy. 
               Optickými  poruchami jsou  změna perspektivy, porušený odhad  vzdálenosti, mikropsie,  makropsie,  metamorfopsie,   změny  barev  a  jejich  jasnosti.  Vidění blesků barevných ploch. orientálních vzorů sytě zbarvených,  plameny,  rozžaté  lampióny,   květiny,   točící  se   terče,   celé  barevné  kaleidoskopy,  někdy zvířata. Vidí  samé oči, samé hodinkové péra,  vše vyplňuje  celou místnost,  vidí groteskní  sochy které‚ stojí jedna na druhé.
               Předávkování je velmi vzácné. Zaznamenán je pouze jediný případ uživatele, který si injekčně aplikoval nesmírně vysokou dávku drogu. LSD se ve světle výsledků posledních studií nejeví jako neurotoxické a substancí způsobené chromozomální aberace nejsou v těchto pracích prokazatelné
 	
Zážitek: Pak jsou moje vzpomínky značně neuspořádané, ale vítězí hlavně opojení z toho, jak bohaté a zábavné halucinace 2CB způsobuje. Screensavery za zavřenýma očima byly ještě řádově lepší než softwarová nabídka. Svět okolo se trochu roztekl, přišlo mi, že vzduch je aspikové povahy. Fraktálové vidění; což je něco, co se velmi špatně popisuje -- snad jakoby věci a tvary okolo sebe měly svoje menší napodobeniny a ty ještě menší a zatočené do mandelbrotek, nebo se automaticky seskládavající do nějakých zkroucených tvarů. Vidět tohle však vyžadovalo určité úsilí; nejlepší kino se mi odehrávalo mimo střed zorného pole a pokud člověk na něco pohled zaměřil, halušky se spíše klidily pryč. Pokud se pamatuju, střídavě jsme různě leželi se zavřenýma očima, nebo zkoumali krásy vnějšího světa: hned tak asi nezapomenu na nádhernou noční oblohu s měsícem a barevnými mraky. Po nějaké době začalo prudce pršet; nová estetika tvořená pohledem na svět přes mokré okno a na síť, kterou tvoří padající kapky, když prší, které vidíte zmnoženě a provázaně. 
                                                                                       (převzato z http://drogy.jinak.cz/zazitky)
 
Mezkalin
           Mezkalin  je  psychicky  téměř  nejúčinnější.  Mateřskou  rostlinou mezkezkalinu  je  kaktus  nazývaný  peyotl,  peyot nebo pelot, botanicky Anhalonium Lewinii, Horní část kaktusu obsahuje nejvíce učinné látky, které  se  podávájí  v sušeném stavu jako "mescal buttons".
 Účinek drogy, jejíž doba působení je asi 5 až 6 hodin, probíhá ve dvou fázích. Po požití drogy se velmi brzy dostavuje pocit nevolnosti, provázený bolestí hlavy, závratí a zvracením. Po jedné až dvou hodinách tyto příznaky mizí a nastupuje zvláštní euforické opojení spojené s vidinami a halucinacemi.  Příznaky trvají asi 5 - 10 hodin a začnou se dostavovat asi půl hodiny  po injekci, ale  vrcholí asi až  za dvě hodiny. Tendence k  zrakovým iluzím se zvětšuje  v tmavé místnosti.      Nastává   změněné vnímání,  zejména zrakové,  změněné vědomí a anomální emoce, kromě vegetativních příznaků. Intoxikovaný má zbystřené vnímání, zvláště sluch, ztrácí schopnost přesně lokalizovat polohu svého těla, čas mu probíhá buď pomalu, nebo naopak velmi rychle. Dlouhodobé užívání způsobuje vážné zdravotní poruchy, projevující se především chorobnými změnami na játrech.
                                                                      Molekula mezkalinu
 
OPIÁTY
Kodein
Kodein je nejpoužívanější v přírodě se vyskytující narkotikum. Je dnes součástí mnoha léků. Výhodou kodeinu je orální použití, protože se rychle vstřebává z trávícího traktu a není tak snadno odbouráván játry jako morfin. Kromě podkožní a orální aplikace je možná i intramuskulární, nikoli však nitrožilní (může vést ke komplikacím - otok plic 
apod.). V organismu se mění v morfin, test na opiáty tedy nemůže odhalit, jestli došlo k aplikaci kodeinu, morfinu, nebo heroinu. Efekty se dostaví okolo deseti minut (na prázdný žaludek), vrcholí asi po jedné hodině a odeznívají po 3 - 4 hod. (u vyšších dávek po 4 - 6 hod.). 
Může se objevit tolerance i návyk, abstinenční příznaky jsou minimální. 
                                                                                     Molekula kodeinu
Morfin
Morfin se  vyskytuje v makovicích Máku setého.  Získává se z opia. Je to silné narkotikum. 
Díky svému působení v páteřním kanále, narušuje přenos signálu bolesti. Zpráva o tom, že vás třeba bolí noha, prostě nedorazí do mozku. To předurčuje jeho lékařské užití proti bolesti. 
Morfin má po heroinu druhou nejvyšší návykovost mezi používanými narkotickými analgetiky. 
Aplikovat se dá různě (injekčně, kouřením, perorálně), ale pro vyvolání intenzivní euforie a uvolněnosti je nejvýhodnější aplikace přímo do žíly. 
Opakované užití vede k rychlému nárustu tolerance. Zároveň rychle vzniká silná fyzická a psychická závislost. Odvykací příznaky po náhlém přerušení připomínají silnější chřipku. 
Díky snadné dostupnosti v medicínském prostředí je známo mnoho případů zneužívání lidmi z medicínského oboru. Jako pouliční droga není morfin příliš rozšířen. 
Je známo kombinované užití morfinu spolu s kokainem, nebo s metamfetaminem. Ale jsou to spíše ojedinělé případy. 
Morfin bývá dostupný ve formě ve vodě rozpustných solí. Nejobvyklejší je sulfát a hydrochlorid. Oba jsou to bíle krystalické prášky rozpustné ve vodě. 
V medicíně se proti bolesti používá dávka 10 mg na 70kg tělesné váhy každé čtyři hodiny injekčně do svalu. Dávka může kolísat od 5 do 20mg v závislosti na intenzitě bolesti. Perorálně se používá dávkování 8 až 20 mg. 
Při perorálním užití má morfin až desetkrát menší analgetický účinek (méně potlačuje bolest). Je to proto, že je rychle rozložen při průchodu játry. 
Nitrožilní injekce se využívá spíše při silných pooperačních bolestech, nebo v ohrožení života. Pak je dávkování 4 až 10 mg a analgetický efekt je okamžitý. "neoficiální" uživatelé začínají na stejném dávkování jako v nemocnicích. Tedy do 20 mg. Diky rychle se vyvíjející toleranci to můžou dotáhnout až na 5 gramů! denně. 
Smrtelná dávka pro člověka, který nemá vypěstovánu toleranci je asi 100 mg Morfin tlumí dráždivost dýchacího centra. Ve vysokých dávkách může dojít k zástavě dechu. 
Morfin je základním alkaloidem opia (z Papaver somniferum, Papaveraceae).
 
					Molekula morfinu
Alkohol
     
             Alkohol je většinou čirá   kapalina. Do organismu se dostává požitím. Poškozuje nejen ústřední nervové systémy, cévy, ale  i činnost  srdečního  svalu, nebo  játra.  Akutní intoxikace      hrozí  již  při  požití   6-8g  na  1kg  tělesné  hmotnosti dospělého člověka, dětem  do 15  let, hrozí akutní  otrava  již při  dávce 3g  na 1  kg tělesn‚ hmotnosti.
Účinky: Zvyšuje aktivitu některých částí mozku. Jakmile alkohol přejde do krve, nelze jeho účinky změnit žádnou potravinou, či nápojem. Pouze ovocný cukr může někdy zkrátit dobu účinkování, protože zrychluje jeho odbourávání z krve. Průměrný metabolismus dospělého člověka odbourá cca 8.5g alkoholu za hodinu. To je asi třetina piva, nebo půl skleničky tvrdého chlastu. Rychlost odbourávání se výrazně liší případ  d případu. Závisí například na pohlaví, hmotnosti, velikosti žaludku, frekvenci pití. 
 
 
 
           DELIRIUM TREMENS
       Delirium  tremens  je  psychoza  bohatá  smyslovými klamy. Vyvíjí  se u  pijáků hlavně  koncentrátů po  mnoha letech  opilectví zvláště když se nemocný  ocitl v situaci na jeho      organismus velmi  neuročné (psychické  trauma,  tělesná  nemoc apod).  Příznaky deliria  tremens  jsou:   neklid, nespavost, noční  úzkost, bolesti hlavy.  Příznaky  se objevují  hlavně v  noci. Mohou  se vyskytovat  i epileptické   záchvaty.
       Halucinace jsou typické, hlavně zrakové, které‚ převládají.  Vyskytují   se  ovšem   i  halucinace   taktilní,  sluchové‚ a komplexní.  Sugestibilita  pacienta  je  značně zvětšená.       Obvyklá    je   časová    i  místní dezorientace. Nemocný se třese.  Zrakové halucinace jsou  typické. Nemocný vidí nitě, drátky, penízky,  špendlíky,  listí,  láhve,  drobný  hmyz,  šváby  rybičky, pavouky, tradiční bílé myšky jsou však vzácné.
       Někdy nemocní  vidí i větší zvířata  jako jsou kočky, psy,  zajíci, slepice nebo opice.       Nemocní mívají  mnohotné halucinace:   vidí spousty lidí, pochody vojska,  slavnostní průvody přehlídky, veliké  pohřby apod.  Sluchové halucinace a iluze jsou méně časté. Jsou-li, jsou to velmi nepřjemné, děsivé, vyhrožují pacientům a pacienti se bojí. Strach  se může stupňovat  v agresi, nebo  sebevraždu. Celý stav  je proměnlivý chvíli smrtelná   hrůza a za chvíli  dobrá  pohoda a smích nad směšnými halucinacemi.
      Delirium  končí po  2-5 dnech  klidným spánkem.  Pacient se  probouzí  s  pocitem  duševního  zdraví.  Amnesie  na  dobu  deliria  je značný .  Po kritickém  ukončení deliria nastává  spánek trvající asi 24-36  hodin.  
      
Tabák
           Historie: Tabák    nevyvolává    extatické  stavy,   ale  u původních,  Indiánů, hrál  tabák určitou  magickou úlohu.  U některých    kmenů   kouřili    pravidelně   na  úsvitu  náčelníci dýmku míru.
           Kouření  uklidňuje ve  všech situacích,  protože nejde  jen  o  účinek  tabáku,  ale  zaměstnává   i  prsty a  orální   činnost.  Orální  projevy slouží   i erotice i agresi. Akutní  intoxikace  se   projevuje  celkovou  slabostí malátností, duševní    zemdlelostí,    bolestmi    hlavy  migrenosního charakteru, pocity  "návalů" do hlavy společné      s lehkou  závratí,  tlak  až bolest  v  srdeční  krajině, doprovázené pocitem tísně, úzkosti  až strachu, stavy brzké  únavy  dolních  končetin  při  chůzy.  Velmi  trpí smyslové ústrojí a potence. Kouření cigaret je  chápáno jako projev závislosti na nikotinu.  Kuřáci si tento návyk zpravidla osvojí v dětském věku a jsou v dospělosti na nikotinu již plně závislí, a představa, že se v této době mohou svobodně rozhodnout přestat kouřit, je zcela iluzorní. S tím souvisí to, že i když dvě třetiny kuřáků chtějí přestat kouřit, a asi jedna třetina to zkouší každý rok, podaří se to pouze 2 %. 
 
       
 Prevence a drogová problematika
Kontrola drog
Problematika kontroly drog není samozřejmě řešena pouze na úrovni jednotlivých států (i když tato úroveň je co do významu dominantní), ale též na úrovni mezinárodní. Zde existuje celá řada institucí, které se touto činností zabývají - nejdůležitější je v současné době OSN a v jeho rámci Komise pro omamné látky a INCB (Mezinárodní výbor pro kontrolu drog). Mezinárodní kontrola drog je založena na mezinárodním právu tvořeném tzv. "úmluvami". Chtěli bychom se stručně zmínit o těchto úmluvách, jejich historii, obsahu a fungování. 
Mezinárodní právo regulující kontrolu drog bylo od samého počátku právem smluvním. První mezinárodní úpravy kontroly drog spadají do období na začátku 20. století, kdy se problém s rostoucím pohybem drog z jedné země do druhé stal zřejmým. Fungování celého mezinárodního kontrolního systému, vybudovaného na těchto smlouvách, spočívá v podstatě na stejných výchozích principech. Jde o národní kontrolu vykonávanou jednotlivými státy v rámci jejich kompetence (převážně územní) a v souladu s mezinárodními smlouvami, jejichž jsou stranami. Každá smluvní strana musí přijmout odpovídající zákonodárství a nezbytná administrativní opatření, jakož i spolupracovat při realizaci mezinárodních závazků s ostatními státy a příslušnými mezinárodními orgány pro kontrolu drog, zřízenými k tomuto účelu smlouvami. 
Cesta k poznání nebezpečí drog a nezbytnosti mezinárodní spolupráce při jejich kontrole nebyla přímá a jednoduchá - svědčí o tom prehistorie mezinárodní kontroly drog poznamenaná několika "opiovými válkami" v polovině 19. století. Teprve na přelomu 19. a 20. století se začala utvářet snaha o regulaci drog, zejména opia, která vyvrcholila svoláním první konference v Šanghaji r. 1909. Tato konference se stala odrazovým můstkem pro vytvoření první mezinárodní úmluvy z r. 1912, na kterou pak navázaly úmluvy další až do dnešních dnů. 
Ani dnes ale není zdaleka vyhráno, protože za drogami se vždy skrýval obrovský byznys, a proti němu se bojuje velmi těžce. Odborníci z OSN jsou si toho vědomi, a proto vytvořili ve dnech 23. - 27. 9. 1996 ve Vídni Vzorový zákon o nezákonném obchodování drogami a o deliktech s tím souvisejících. Je zamýšlen výhradně jako vodítko pro země, které chtějí uzákonit nebo zmodernizovat své trestní právo týkající se drogové kontroly.  
Prevence užívání drog
Forem, kterými se provádí prevence je mnoho. Aby byly co nejefektivnější, je třeba definovat několik zásad. 
1. Všechny aktivity boje proti drogám musí být provázané. Ojedinělé a náhodně prováděné akce   mnohdy mohou uškodit a sloužit dokonce jako propagace drog. Aby byla prevence skutečně provázaná, musí dojít ke spolupráci institucí od orgánů státní spávy, přes školy a nadace a občanská sdružení až po soukromé organizace. Dobře navržený systém boje proti drogám je věc mezioborová. Nelze ji nahlížet pouze z hlediska sociologie, pedagogiky, psychologie, medicíny či práva. I tady musí jednotlivé instituce spolupracovat a navrhnout oprimální řešení z hlediska svého oboru, zároveň však musí respektovat pohled ostatních resortů. 
2. Prevence nesmí být vytržená z kontextu ostatních společensky nebezpečných jevů, které spolu mnohdy úzce souvisí. Problém alkoholismu a požívání alkoholu mladistvými velmi často navazuje na problematiku abúzu drog. Také problematika HIV/AIDS je často spojována s drogami a alkoholem, které nejen vedou přímo k oslabení imunitního systému, ale navozují rizikové způsoby sexuálního chování.  
3. Prevenci je nutné selektivně zaměřit na určitou cílovou skupinu. Tato skupina je charakterizvlána věkem, ale také dalšími sociálními charakteristikami, např. náboženským zaměřením, identifikací se sociální skupinou, vzděláním, politickou orientací apod. Prevence by rozhodně měla začínat co nejdříve. Samozřejmě pak musí být přizpůsobena mentální úrovni dané věkové skupiny. U těch nejmenších není nijak specifická, souvisí se základními hygienickými návyky. S narůstajícím věkem musí být prevnce specifičtější, může obsahovat více informací týkajících se konkrétního problému, ale i vhodné vzorce chování v konkrétních situacích. 
4. Velmi důležitá je také splupráce institucí s rodinou. A to nejen na úrovni informovanosti, ale na užší bázi výchovy. Při spolupráci s rodiči je role školy nezastupitelná. 
5. Neopominutelné je také vzdělávání učitelů a dalších pracovníků zapojených do systému protidrogové prevence. Je samozřejmé, že toto vzdělávání musí být systematické a koordinované 
 
Klasifikace drogové závislosti
Současná klasifikace (1996) zařazuje drogové závislosti do kategorie duševních poruch a poruch chování vyvolaných účinkem psychoaktivních látek (F10 až F19) - substance use disorders. Základní přehled této klasifikace je následující [1]:
F10    poruchy vyvolané užíváním alkoholu (etanol) 
F11    poruchy vyvolané účinkem opioidů (narkotika: opium, morfin, kodein, heroin, thebain, meperidin, methadon aj.) 
F12    poruchy vyvolané účinkem kanabinoidů (alkaloidy konopí Cannabis sativa, Cannabis indica: marihuana, hašiš) 
F13    poruchy vyvolané užíváním sedativ a hypnotik (různá psychofarmaka, barbituráty, benzodiazepiny, atd.) 
F14    poruchy vyvolané užíváním kokainu (alkaloid keře Erythroxylon Coca) 
F15    poruchy vyvolané užíváním jiných stimulancií (kofein, psychoanaleptika, efedrin, kathin, amfetamin, fenmetrazin, metamfetamin, aj.) 
F16    poruchy vyvolané užíváním halucinogenů (meskalin, psychedelické houby: muchomůrka, lysohlávka: psilocybin, psilocin, lilkovité rostliny: scopolamin, hyosciamin, atropin, meteloidon, muškátový oříšek, yohimbin, syntetické halucinogeny: LSD-25, DOM, DOB, PCP, ketamin, nootropní látky (piracetam, cholin, atd.), neuroleptika, trankvilizéry, silná analgetika atd.) 
F17    poruchy vyvolané užíváním tabáku (nikotin) 
F18    poruchy vyvolané užíváním organických rozpouštědel 
F19    poruchy vyvolané užíváním několika látek a používáním jiných psychoaktivních látek 
F1x.0    akutní intoxikace 
F1x.1    škodlivé užívání 
F1x.2    syndrom závislosti 
F1x.3    odvykací stav 
F1x.4    odvykací stav s deliriem 
F1x.5    psychotická porucha 
F1x.6    amnestický syndrom 
F1x.7    reziduální stav a psychotická porucha s pozdním začátkem 
F1x.8    jiné duševní poruchy a poruchy chování 
F1x.9    nespecifikovaná duševní porucha a porucha chování 
Čtvrtá číslice kódu upřesňuje aktuální klinický obraz, např. pro diagnózu F10.2, syndrom závislosti na alkoholu:
F10.20    v současnosti abstinuje 
F10.21    v současnosti abstinuje v chráněném prostředí 
F10.22    v současnosti abstinuje při klinicky udržovacím nebo substitučním režimu 
F10.23    v současnosti abstinuje při léčbě averzivními nebo blokujícími látkami 
F10.24    v současnosti pije (aktivní závislost) 
F10.25    souvislé užívání 
F10.26    epizodické užívání (dipsomanie) 
                                                                                                                              (převzato z internetu)
 
      Použitá  literatura:
      Fantastické  a magické  z hlediska  psychiatrie -  Vladimír Vondráček
      Repetitorium praktického lékaře - Josef Charvát
      Sám sebou - Tomáš Houška
    
      Internet
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4851