Jak správně vychovávat své potomky? Na tuto otázku se ptají určitě všichni rodiče.Ale odpo-věď na ní prakticky neexistuje, můžeme se řídit pouze odbornými radami psychologů zabý-vajících se touto problematikou.

1. Nezbytnost výchovy k rodičovství Své děti bychom měli vést k tomu, aby se dokázali postarat nejen o sebe, ale v budoucnosti i o své děti. To znamená, že by mladí lidé měli přistupovat k manželství a případnému potomkovi uvážlivě a uvědoměle. Z toho plyne, že by se mladí lidé měli brát na základě trvalých citových vztahů, a aby zakládali rodiny, které mohou zaručit řádnou výchovu dětí. To, aby si mladí lidé uvědomili rodičovskou zodpovědnost, není záležitostí krátkodobou. Právě naopak bývá výsledkem dlouhodobého působení vlastní rodiny. Vztahy v rodině málokdy neovlivní vyrůstající dítě, a toto si někteří rodiče bohužel vůbec neuvědomují. Je dost pravděpodobné, že pokud se budeme snažit s naším dítětem mluvit o jeho problémech s dospíváním a podobně, bude to dělat se svým potomkem stejně a naopak.

2. Rodina – místo bezpečí a útočiště v nouzi
Každá rodina by měla dětem zajistit vědomí bezpečí a jistotu rodičovské lásky. Bez toho není možný zdravý rozvoj jejich citového života. Dítě má v rodině nalézt útočiště v době, kdy je slabé, bezmocné, kdy potřebuje ochranu, pomoc a pochopení. Prostě potřebuje v rodině mateřskou lásku, nechceme-li, aby vyrostlo v povrchního či snad hrubého jedince. Nedostatek lásky a péče v útlém věku mívá pro dítě těžké následky. Dětem však mohou psychicky ublížit i nevhodné typy rodičů(rodiče přespříliš milující, rodiče lhostejní, rodiče příliš přísní a rodiče, kteří nemají na své děti čas). Přílišná přísnost může být někdy příčinou vážných nervových poruch a někdy může dojít až k nervovému zhroucení. Dítě také může ztratit svůj pocit sebevědomí a sebejistoty. Naopak přílišnou lásku můžeme dosáhnout toho, že dítě se stane rozmazleným, a pokud nedostane to, co chce, je schopno „zbořit dům“. Takové dítě se stává egoistickým a nedokáže se nikdy úplně osamostatnit. Avšak pokud jsou rodiče ke svým dětem nevšímaví, tak značně ochuzují citový život dítěte a mohou způsobit, že se děti stejně chovají ke svému okolí a později nedovedou k nikomu citově přilnout. A ještě jsou tu rodiče, kteří nemají na své děti čas. Mohou to být rodiče ke svým dětem lhostejní a nebo rodiče přespříliš zaměstnáni svou kariérou než aby měli čas na své děti. Takto se může snadno stát , že rodiče nemají ani potuchy o tom, co dělá jejich ratolest odpoledne. Často se stává, že dítě má problémy, ale nikdo je s ním neřeší, a tak se může uchýlit až k nejkrajnějším řešením, jakými může být sebevražda či snad braní drog. Myslím si , že každý správný rodič by si měl najít alespoň malou chvilku během dne a zabývat se problémy svých dětí.

3. Rodina je pro dítě vzorem
Vztahy mezi otcem a matkou bývají rozhodující. Děti, které vyrůstaly ve spořádaných a šťastných rodinách, mají proto mnohem větší šanci na vlastní šťastný domov než děti z rodin rozvrácených a nešťastných. Také vztahy mezi rodiči a dětmi, případně i mezi prarodiči, dětmi a vnuky, na děti silně působí. To je zdroj, z něhož pocházejí vzájemné vztahy i ve společenském životě. Není-li si dítě jisto láskou svých rodičů, projeví se to v jeho vztahu k okolí. Bude nedůvěřivé, plaché, ztratí sebedůvěru a rozhodnost.
Dítě se musí v rodině naučit přijímat vedení svých rodičů, podřizovat se mu i mimo domov. Ale zdravý vývoj dítěte žádá, aby se časem také naučilo od svých rodičů odpoutávat, rozhodovat se o svých věcech samostatně a dokázat se postavit na vlastní nohy. Přílišná závislost na rodičích dětem velmi škodí. Přílišná závislost dětí na rodičích pramení někdy také z obavy rodičů o zdraví svých dětí. Rodiče by si měli uvědomit , že
jejich výchova bude tím zdravější, čím méně se budou o své děti bát.

4. Vychováváme od kolébky
Dítě je třeba začít vychovávat už od narození. Uspokojujeme-li základní biologické potřeby kojence, pečujeme-li o jeho pravidelný spánek, potravu, teplo a pohodlí, vzniká u něho pocit libosti , předpoklad dalšího úspěšného vychovatelského působení. Spokojenost a dobrá nálada dítěte, jsou první podmínkou vzniku kladných vlastností (příchylnosti, lásky a kázně)Základní potřebou kojence je dostatek lásky, porozumění, citu a něhy. Nemá-li to, mohou u něj vzniknout deprivační poruchy. Člověk jimi někdy trpí po celý život a dají se jen těžko odstranit. Dítě potřebuje ke svému zdravému duševnímu vývoji klidný a spořádaný domov s usměvavou matkou a laskavým otcem, dobrou rodinnou pohodu, časté projevy lásky a náklonnosti. Toto je velmi důležitá citová základna, bez níž se jeho duševní život opožďuje a dítě při tom neprospívá ani tělesně. Zvlášť důležitý je pro dítě pocit bezpečí, proto každé delší odloučení od matky u něho může vyvolat stav nejistoty a vážnou poruchu. Pocit bezpečí dává dítěti vhodné rodinné prostředí, mateřská láska a péče. Bezpečný domov přináší dítěti pevný řád, porozumění a pomoc v každé situaci.

5. Vhodná činnost pro dítě
Jak všichni dobře víme, tak už malé děti sotva chodící, mají potřebu neustále něco dělat a něco vymýšlet. A od toho jsme tu my, starší a pravděpodobně i zkušenější, abychom jim vymysleli něco zábavného, ale zároveň poučného. Už od malička bychom je měli učit dodržovat základní hygienické zásady (mytí rukou před každým jídlem, pravidelné čištění zubů a podobně), které se pro ně po čase stanou zvykem. Neměli bychom propásnout tu dobu, kdy nám dítě všechno bere z ruky a snaží se s tím něco udělat samo.
Toho, že nám vše bere z rukou je třeba využít. Ať se co nejdříve naučí samo jíst, oblékat
a jiné tomu podobné věci. Později mu to nebude dělat žádné potíže. Čím je dítě starší, tím je těžší zaplnit jeho volný čas tak, aby se nenudilo. Pokud se dítě začne nudit, může se chytit sobě podobných a začít s nimi podnikat různé podivné akce.

6. Pevný řád v rodině
Každá rodina by měla mít svůj pevný řád, závazný pro všechny její členy a všemi také důsledně zachovávaný. Tento řád by měl vést dítě k ukázněnosti, ale pouze za předpokladu, že jeho rodiče se budou tímto řádem řídit též. Dítě potřebuje pro své chování a jednání vzor a tím bývají ze začátku jeho rodiče. Měli by si toho být stále vědomi. Jejich autorita by měla být založena na poctivém, pravdivém a upřímném vztahu k dítěti, na dobrém příkladu v práci i v chování. Nejlepší výchovou je výchova přirozená.
Dítě si často ani neuvědomuje, že je k něčemu vedeno a osvojuje si hravě všechny potřebné návyky. Náplní každého dne by tedy mělo být pravidelné uspořádání života dítěte, samozřejmé a důsledné plnění všech běžných povinností.

7. Rodičovství není lehký úkol
Podstata výchovy dítěte spočívá v dobrém zorganizování jeho života v rodině.Úspěšná výchova je především úspěšnou prací organizátorskou. Měli bychom se na ni proto dobře teoreticky připravit. Většina matek se zpravidla velmi pečlivě informuje o tom, jak by měly pečovat o svého kojence, aby se zdárně vyvíjel, ale o pozdější vývoj dítěte jako by už rodiče zájem neměli, jako by jim na starších dětech už tolik nezáleželo. Měli by poznat zákonitosti jednotlivých vývojových období, aby mohli dětem lépe porozumět a správně je vést. Zvlášť důležité bývá toto hlubší poučení v době dospívání, kdy vlivem neinformovanosti a obvykle i neporozumění dochází často k zbytečným srážkám mezi rodiči a dětmi.

Myslím si , že nejdůležitější je při výchově porozumět vlastnímu dítěti. Musíme vědět , že to čeho dosáhneme vyhrožováním, nemá takovou hodnotu jako to samé , ale dosažené pomocí tolerance.


Literatura:
Josef Prchal – Vychováváme děti
Z. Matějček + J. Langmeier – Počátky našeho duševního života

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5039