Slavné osobnosti ČR

Sv. Václav, český kníže z rodu Přemyslovců, patron české země; syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry, která vládla v době jeho nezletilosti. Podporoval šíření křesťanství. Do Prahy nechal přenést ostatky sv. Ludmily, založil rotundu sv. Víta na Pražském hradě. Upevňoval moc přemyslovských panovníků v rámci Čech.Byl zavražděn svým bratrem Boleslavem I. ve Staré Boleslavi.Důvodem vraždy pravděpodobně byla Václavova politická orientace. Od 10. stol. uctíván jako světec, nejprve v Čechách, poté v sousedních zemích. Život a jeho mučednická smrt byly zpracovány v četných legendách.

Kněžna Ludmila, česká kněžna z kmene Pšovanů; manželka Bořivoje I., spolu s ním byla pokřtěna na Velké Moravě Metodějem .Šiřitelka křesťanství. Je matkou Spytihněva I. a Vratislava I. Po smrti Vratislava I. převzala výchovu svých vnuků, Václava a Boleslava I. Z obavy o vliv na Václava byla zavražděna na příkaz své snachy Drahomíry. Život Ludmily byl předmětem četných středověkých legend. Jako světice je ctěna od 12. století.

Havel Václav ,český politik a dramatik. Při zaměstnání vystudoval střední školu a v 60. letech obor dramaturgie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. Od roku 1965 působil v časopise Tvář až do jeho zákazu.V roce 1967 v projevu na IV. sjezdu svazu spisovatelů kritizoval diskriminaci české a slovenské kultury a občanských svobod komunistickým režimem .Později se stal předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů. Přispíval do samizdatových edic a do Lidových novin a dalších periodik. Byl spoluzakladatel a jeden z prvních signatářů a mluvčích Charty 77. V 70. a 80. letech byl několikrát vězněn, naposled v roce 1989 za přípravu a účast na tzv. Palachově týdnu. V létě 1989 byl iniciátor petice „Několik vět“ . V listopadu 1989 byl vedoucí osobnost opozice, která jednala s představiteli komunistického režimu; spoluzakladatel Občanského fóra. V prosinci 1989 po abdikaci G. Husáka byl zvolen prezidentem ČSSR, opakovaně v červenci 1990 ČSFR; rezignoval v červenci 1992 v souvislosti s rozpadem státu. V únoru 1993 byl zvolen prezidentem České republiky. Má velkou autoritu mezi spoluobčany i autoritu mezinárodní; je nositel řady mezinárodních ocenění.

Přemysl I. Otakar, český kníže a král syn krále Vladislava I. Mládí prožil v době politického úpadku českého státu, kdy časté střídání členů přemyslovského rodu na trůně poskytovalo německým panovníkům příležitost k zásahům do poměrů v Čechách. Knížecí hodnost poprvé získal v roce 1192 za podpory pražského biskupa Jindřicha Břetislava. 1193 se však zradou šlechty biskup zmocnil vlády sám, po smrti Jindřicha Břetislava čeští předáci zvolili knížetem mladšího Přemyslova bratra Vladislava Jindřicha. Přemysl Otakar I.se však svého nároku na trůn nevzdal. V roce 1197 zabránila rozhodující bitvě dohoda; Přemysl Otakar I. se stal českým knížetem a Vladislav Jindřich získal Moravu. Dohoda ukončila spory mezi Přemyslovci a položila základ upevňování českého státu. Z počátku 13.stol vstoupil Přemysl Otakar I.do sporů o nástupnictví v říši mezi Štaufy a Welfy.V roce 1198 získal od Filipa Švábského privilegium, jež zaručovalo dědičný královský titul pro české panovníky a upravovalo poměr českého státu k říši. Tytéž zásady potvrzovaly listiny Oty Brunšvického z roku 1202 a Zlatá bula sicilská Friedricha II. z roku 1212. Spor mezi Přemyslem Otakarem I.a pražským biskupem Ondřejem byl ukončen v roce 1222 uznáním práv české církve


Přemysl Otakar II., , markrabí moravský, král český; syn Václava I. a Kunhuty V roce 1247 byl šlechtou zvolen mladším králem. V roce 1266 připojil k Čechám Chebsko a snažil se i o expanzi severovýchodním směrem. V roce 1273 neuznal volbu Rudolfa Habsburského německým králem a postupně se dostával do politické izolace; vystupovali proti němu jeho nepřátelé i bývalí spojenci včetně papežské kurie, kterou po celou dobu vlády podporoval.V roce 1275 byl prohlášen Rudolfem Habsburským za zbavena vlády a byla nad ním vyhlášena říšská klatba. Následně povstala šlechta alpských zemí i českého státu vedená Vítkovci a Přemysl Otakar II. musel přijmout bez boje podmínky německého krále .Vzdal se vlády v alpských zemích i v Chebsku, Čechy a Moravu přijal od Rudolfa Habsburského v léno. V důsledku posilování královské moci se řada mocných českých šlechticů postavila proti králi, což přispělo k jeho pádu. Přemysl II. Otakar zahynul v bitvě na Moravském poli

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5399