Osnova : 1.Hrabalovo dětství
2.Práce a literární tvorba
3.Konec života

Bohumil Hrabal se narodil 28.března 1914 v Brně – Židenicích svobodné ženě,Marii Kiliánové (Maryšce).Zpočátku se o něj starala především jeho babička Kateřina.Když byly malému Bohumilovi 2 roky,provdala se jeho matka za Františka Hrabala (Francina) a rodina se odstěhovala do Polné.Zde Francin pracoval jako účetní v pivovaru.Rok po svatbě (1917) se Maryšce a Francinovi narodil Bohumilův nevlastní bratr Slávek.V roce 1919 přijímá Francin místo v pivovaru v Nymburce a tak se rodina opět stěhuje.A právě v Nymburce Bohumil vystudoval základní školu a později i reálné gymnázium.Nutno řict,že Bohumil nebyl zrovna ideální žák.Škola ho příliš nezajímala a tak na gymnáziu krom zhoršených známek z chování i dvakrát propadnul.Spíše se sám potuloval,pozoroval okolí a poslouchal,co si lidé povídají.O život malého pivovaru se Bohumil zajímal vždy a o to víc,když pivovar přilákal i Francinova bratra obuvníka Josefa (Pepina).To bylo Bohumilovi deset let.Strýc Pepin původně přijel jen na krátkou návštěvu,ale nakonec u Hrabalových zůstal až do smrti.Pepinovy barvité historky si Bohumila dokonale získaly a tak k němu postupem času přilnul více než k rodičům.

K literatuře se Bohumil dostal až po nelehké maturitě.Zpočátku ho seznamují s literaturou výtvarník a básník Antonín Frýdl a hlavně hudebník a básník Karel Marysko.Hrabal v Praze soukromě studoval rok latinu a poté se v roce 1935 zapsal jako řádný posluchač právnické fakulty Univerzity Karlovy.Z této doby pocházejí také první Hrabalovy básně,které ovšem ještě nijak nevynikají. Některé z nich publikuje například v místních Nymburských novinách.V roce 1939 dostal Absolutorium obsahující seznam přednášek,které Hrabal absolvoval.Měl za sebou i státní zkoušku historicko-právní.Další zkoušky však již z důvodu války nestihl.V meziválečném období mimojiné pracoval i u dráhy,ať už jako dělník na trati,skladník,nebo výpravčí.Po válce definitivně dostudoval a v roce 1946 byl promován doktorem obojího práva.Ve stejném roce absolvuje pět měsíců trvající vojenskou službu a nastupuje jako dirigent Živnostenského pojištění důchodového a invalidního.Zde zúročuje své právnické znalosti.Po roce práce jako pojišťovák nastupuje Hrabal do firmy nabízející drogistické a kartáčnické zboží.Po nástupu komunismu v únoru 1948 je firma zaměstnávající Hrabala zrušena a následně znárodněna.A tak se Hrabal o rok později “dobrovolně“ hlásí jako dělník do SONP Kladno a stěhuje se z Nymburka právě do Kladna,později do Libně.Zde se setkává s Vladimírem Boudníkem,Egonem Bondym či s bratry Vávrovými. Dále se věnuje literární tvorbě.Snaží se na vlastní náklady vydat svou sbírku Ztracená ulička,leč neúspěšně.V roce 1950 napsal například básně Bambino di Praga či Krásná Poldi.V roce 1952 utrpěl Hrabal těžký pracovní úraz.Po devíti měsících léčení se vrátil,aby zanedlouho poté utrpěl další těžký pracovní úraz a strávil dalších 8 měsíců léčení.Další návrat mu již lékaři nedoporučili.Během léčby po sanatoriích a nemocnicích se věnoval hlavně četbě a psaní básní.Opouští Kladno a v roce 1954 nastupuje Hrabal ve Sběrných surovinách v Praze.Zde potkává další velkou postavu svých děl - vzpěrače,skokana o tyči a ragbistu Jindřicha Peukerta,zvaného Haňťa.V této době se strojopisy Hrabalových textů pomalu dostávají do oběhu.V roce 1956 vydávají Jiří Kolář s Josefem Hiršalem strojopisný almanach Život je všude, kde je pět Hrabalových próz.Ve stejném roce se oženil s Eliškou Plevovou.Díky svým přátelům získává Hrabal půlroční stipendium Českého literárního fondu na dokončení sbírky povídek.Opouští Sběrné suroviny a nastupuje jako kulisák do divadla S.K.Neumanna.V roce 1962 se stává Hrabal přičiněním Jiřího Koláře spisovatelem na volné noze a vydává své povídky v časopisech.V 60.letech také hodně cestuje.Navštívil mj. Berlín,Paříž,Varšavu,New York.Procestoval také Sovětský svaz či Jugoslávii.V roce 1963 mu vychází první knížka Perlička na dně a o rok později další knížka - Pábitelé.A následují : Taneční hodiny pro starší a pokročilé,Ostře sledované vlaky,Inzerát na dům,ve kterém nechci bydlet a další.Jeho povídky se setkávaly s velkým ohlasem a zanedlouho byly některé z nich i zfilmovány. Hrabalovo kouzlo spočívalo v tom,že psal převážně o obyčejných lidech s obyčejnými problémy.Čerpal z událostí a historek,které sám prožil,nebo slyšel.V roce 1968 po obsazení republiky ruskými vojsky se Hrabal stěhuje do ústraní a žije v Kersku.A právě zde vznikají jeho nejlepší texty (např.Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále,Městečko,kde se zastavil čas,Slavnosti sněženek a další).V roce 1975 přinesl týdeník Tvorba rozhovor s Hrabalem,ve kterém Hrabal říká,že bude volit stranu Národní fronty.To mu mělo umožnit návrat do literatury.Jeko knihy sice opravdu začly vycházet,ale pouze v cenzurované podobě.

V roce 1987 zemřel Hrabalův bratr Slávek a zanedlouho i žena Eliška.Toto období bylo pro Hrabala velice složité.Poslední roky trávil převážně v hospodě,ostatně,jako celý život. Krmil také zvířata (choval doma několik koček).Zemřel 6.února 1997.Vypadnul z okna svého nemocničního pokoje. Údajně při krmení ptáčků.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5877