Zahraniční migrace

Migrace je mechanický pohyb obyvatelstva. Nejzákladnější dělení migrace:
a/ migrace vnitřní (vnitrostátní) - pohyb obyvatelstva mezi sídelními jednotkami v rámci státu.
b/ migrace vnější (zahraniční) – pohyb obyvatelstva za hranice státu.

Zahraniční migraci rozlišujeme:
a/ trvalá migrace – migrace s konečnou změnou trvalého pobytu.
b/ dočasná migrace – přesídlení na omezenou dobu. Jako příklad bychom zde mohli jmenovat příliv turistů v rámci cestovního ruchu.

K vnější migraci patří emigrace (vystěhování) a imigrace (přistěhování).

Již v dávných dobách minulých, v historii lidstva, docházelo k mohutnému pohybu obyvatelstva po celém světě. Toto obrovské mísení populací různorodých etnik a kultur se nedá zastavit. Zda je migrace škodlivá nebo prospěšná nelze jednoznačně říci. Problematikou se zabývá mnoho odborníků, ale veřejnost problém zajímá pouze v případě, když se jí přímo dotkne.

V dnešní době dochází k migraci sta miliónů lidí po celé světě. Směry a cíle těchto migračních proudů se přitom neustále mění. Jestliže například z Evropy odcházely po celá staletí desítky miliónů kolonizátorů a obchodníků, po druhé světové válce se situace obrátila, a dnes proudí milióny lidí směrem k Evropě. Také struktura přistěhovalců se v posledním století mění. Jednoduše by se dalo říci, že se většina z nich snaží dostat za lepším živobytím. Ovšem v bližším pohledu jsou důvody a popudy mnohem rozmanitější.

Nejčastější pohnutkou k tomu, aby člověk opustil svoji vlast , jsou hluboké a zřetelné rozdíly v kvalitě života. Popudem k pohybu bývá rozlišná ekonomická výše ekonomického zázemí, snadnější obživa a lepší hmotná úroveň.Vystěhovalectví ale může často být jediným způsobem, jak vůbec přežít.

Druhou nejčastější pohnutkou jsou různé politické motivy, od politické nestability země přes nesvobodu, perzekuci, náboženskou či etnickou nesnášenlivost až po násilné vyhánění a pogromy.

Dalším faktorem pohybu může být přelidnění určitého regionu. Příkladem mohou být některá etnika Dálného východu roztroušená po celém světě.

Čtvrtý faktor je úzce spojený s kvalitou životního prostředí, například časté záplavy nebo naopak sucha, nezdravé prostředí v průmyslových centrech. Podle jistých zdrojů je prý v samotném Společenství nezávislých států asi 300 oblastí, ve kterých dnes existuje akutní ohrožení lidského zdraví jako důsledek znečištění životního prostředí. (Tyto oblasti pokrývají 4 miliony km2, což je asi 20% rozlohy bývalého Sovětského svazu).

Dalším důvodem mohou být pokusy o sociální inženýrství.
Pohnutkou k tomu, aby člověk změnil svoje působiště může být dokonce i jen „útěk z nudy“. Dnešní svět je plný lidí, kteří se řídí heslem „změna je život“, ale i v dobách minulých bylo dobrodruhů vždy dost. Tento způsob migrace je však téměř bezkonfliktní.

Migrace, ať už probíhá násilnou nebo pokojnou cestou, je jako přírodní živel: Propukne a nikdo ji nemůže zadržet. Dnes existuje nepochybně nezadržitelný tok přistěhovalců od severu k jihu (Afričanů nebo obyvatel Středního východu do Evropy), Indové osídlili některé břehy Afriky a ostrovy Pacifiku, Číňané jsou všudypřítomní, Japonci zasahují svými ekonomickými a průmyslovými organizacemi, ačkoli se fyzicky v masovém měřítku příliš nepřemísťují. Mimo Evropu se po 2. světové válce stává hlavní přistěhovaleckou oblastí také Severní Amerika. Trvalá emigrace, zejména kvalifikovaných pracovních sil („odliv mozků“), poškozuje vystěhovalecké země. Od konce 50. let se Evropě rozšířila dočasná migrace pracovních sil ze zemí jižní Evropy, Turecka a severní Afriky do průmyslových obvodů severozápadní a centrální části kontinentu. Mimo Evropu má tato forma migrace relativně největší rozsah mezi Mexikem a USA.

Přestože se Evropa brání různými protimiigračními restriktivními zákony, dochází k velkému přílivům přistěhovalců do Evropy, které nejdou zastavit. Problém spočívá v tom, že v blízké budoucnosti se Evropa stane multirasovým kontinentem. Evropa bude stejná nebo alespoň velmi podobná jako dnešní New York, kde vedle sebe existují různé kultury a etnika. Některé etnické skupiny zde splynuly, jiné si udržují svoji integritu. Nikde tedy nejsou imigranti přijímáni vřele. Všude totiž přetrvává obava, že nekontrolovatelný růst imigrantů s jinými žebříčky hodnot destabilizuje politický systém. Vyspělé státy se obávají návalu přistěhovalců z rozvojových, rychle se množících, zemí, protože cílem těchto lidí je uniknout bídě ve vlastní zemi a octnout se v „ráji“, kde nemají zájem pracovat. Proto všechny země bez výjimky prosazují poměrně tvrdý restrikční režim přistěhovalectví. Jediným pozitivním řešením je podpora ekonomického rozvoje, spolupráce při vzniku kalamitních situací a ochrana lidských práv na celém světě. Snaha o vytvoření takového světa, v němž by neexistovaly země, ze kterých by se utíkalo.



Použitá literatura:
Geografický magazín Koktejl. Červen 1999.
Václav Hrala a kolektiv: Geografie světového hospodářství. VŠE. Praha, 2001.
Karel Kašparovský: Zeměpis I. v kostce. Fragment. Havlíčkův Brod, 1999.
Kolektiv autorů: Situace uprchlíků ve světě 1997-98. Oxford University Press. New York, 1998.
Internet: http://pes.eunet.cz

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5904