22a
Filozofie života, pragmatismus, novopozitivismus
Vitalismus
Henri Bergson /Ánri Berkson/ - 1859 – 1941, Fr
navázal na iracionalismus, rozum nemůže vysvětlit tu pravou podstatu jsoucna, má sklon všechno kouskovat, zaměřuje se jenom na hmotný svět, klasifikuje vlastnosti, vše vidí mrtvě a ne celek, plynutí jeho vývoje -> nemůžeme pochopit pravou povahu bytí
Pravá podstata bytí je tvořivý vývoj v čase, musíme se ponořit do času a pochopit nepřetržitost /kontinuitu/, pravou podstatu vyvolává životní síla = élan vital -> vitalismus, tuto sílu můžeme pochopit jedině intuicí
? kde se intuice nejvíce projeví? -> v umění, mystické učení
spisovatel, Nobelova cena za literaturu, zabývá se protikladem mezi hmotou a duchem, na hmotu se zaměřuje rozum a duch je nepostižitelný pouze intuicí, protiklad se projevuje nejvíce v náboženství a v morálce – mohou mít 2 podoby:
- uzavřená f. založena na tlaku společnosti, spol. vede jedince k určitému typu chování, vytyčuje normu, zákony, cílem vypěstovat automatické chování, vytvoření zvyků
- otevřená f. nezávislost na společnosti, tvořivá, individuální, jedinec se snaží nepodřídit se tlakům, světci, mystikové, výjimeční lidé, silní, pojmy ot. a uz. spol. převzala sociologie

Hans Driesch /1867 – 1941/
Němec, biolog, filozof, proti darwinismu, nesouhlasí s plynulým vývojem, tvrdí: organizující silou která působí ve světe je entelechie = to je to, co má cíl samo v sobě
Oswald Spengler /1880 – 1936/
Němec, zabýval se vývojem společnosti
Zánik Západu – společnost se chová stejně jako jiný organismus, má stádia vývoje /vznik, růst, rozkvět, odumírání, zánik/, stejně u kultury, civilizace, my jsme ve stagnaci, stádium před zánikem
Wilhelm Dilthey /1813 – 1911/
Přírodověda -> k poz. filozofii -> iracionalismus, zkoumal dějiny, prý přírodověda zkoumá svět zprostředkovaně /věci/, duchovní vědy nazírají podstatu přímo, cestou intuice, introspekce /sebepozorování/

Pragmatismus
Pragma /řecké/ = jednání, filozofie činu a užitku, vznik v USA, počátky svazovány s Charlesem Sandersem Peircem /1839 – 1914/ - psycholog, filozof, matematik, logik
Hodnota idejí není v nich samých, ale v jejich praktické uplatnění, transcendentální, problémy jsou zbytečné, neřešitelné -> nepřináší to užitek
William James – filozof, psycholog /1842 – 1910/
Vlastní zakladatel, cílem člověka je dosažení úspěchu, k tomu mu může pomoct cokoliv /věda i náboženství/, nejde o to, jestli existuje Bůh, nemá cenu se o tom dohadovat, neužitečné
Náboženství = lékařství duše, předcházet duš. chorobám, stejný užitek jako věda, důležitý je užitek každé věci, záležitost každého z nás, teorie pravdy – kritérium pravdy je prospěch, užitek , pragmatici odmítají absolutní pravdu, je vždy relativní pluralitní – pravd je víc
John Dewey /djuj/ /1854 – 1952/
Sociolog, pedagog, zabýval se vývojem společnosti, zkoumá nárůst vývoje /kvant., kval./, změřit, co se zlepšilo, viditelný užitek
Koncepce označovaná jako instrumentalismus -> instrument /nástroj/, nástrojem pokroku je věda, příroda, vzdělání

Novopozitismus
1. Ludwig Wittgenstein /1881 – 1951/
Logicko – filozofický traktát
Filozofie dostává nový úkol – filozofie má být analýzou jazyka, ujasňovat výroky, ideální jazyk je jazyk matematické logiky, protože je zcela jednoznačný, svět je souhrnem faktů, ne věcí, základní jednotkou struktury světa je výrok /atomární = základní fakt/ je třeba zkoumat smysluplnost výroků
„O čem nelze hovořit, o tom je třeba mlčet.“

2. Vídeňský kruh – R. Carnap, zabývá se otázkou, jak rozlišit smysluplné výroky a pseudoproblémy /nemá smysl/, otázka kritéria smysluplnosti
Smysluplné výroky lze vyjádřit v symbolicko – logickém jazyce, lze je empiricky a logicky verifikovat
Log. ver. = prověření, zda věta neobsahuje bezesmyslová slova, která nevyjadřuje empirický fakt
Carnap se zabývá skladbou, správným tvořením vět, později se to ještě prohlubuje, další filozofové se zabývají syntakticko – sémantickou analýzou = semiotická analýza, která zahrnuje – prvek syntaktický, prvek sémantický /zkoumání výrazů/, pragmatická analýza /zkoumání běžného užívání jazyka, spojeno s komunikací, běžným užíváním jazyka/

3. Kritický racionalismus
K. Popper – proti emp. verifikovatelnosti staví otázku emp. falzifikovatelnosti
Mohu – li chybovat, tak tyto fakta má cenu zkoumat = vědecká fakta, můžeme se dostat dál. Pokrok, vznik falzifikací stávajících vědeckých teorií, vědecké věty jsou vždy emp. falzifikovatelné, metafyzické nejsou emp. fa., jsou jen obecné, beze smyslu, neměli bychom se jimi zabývat

4. pozdní Wittgenstein
Filozofická zkoumání
Zabývá se významem používaných výrazů, význam nelze oddělit od běžného užití v řeči, význam výrazu je dán tím, jak, kdy a kde se v jazyce užívá
Jazyk je forma života, hra -> má svoje pravidla, pravidla jazyka je gramatika, filozofie je terapií pro filozofy, kteří strádají tím, že dávají výrazům nesprávný význam -> mají problémy, které řeší úplně zbytečně

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6537