Portál kláštera Porta coeli v Předkláštěří u Tišnova

Ženský cisterciácký klášter Porta coeli (Brána nebes) v Předklášteří u Tišnova založila v roce 1233 královna Konstancie, vdova po českém králi Přemyslu Otakarovi I. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, vysvěcený v roce 1239, je trojlodní bazilikou s příčnou lodí a protáhlým presbytářem s pětibokým závěrem. I přes strohá řádová nařízení vznikl na západní straně lodi u nás ojedinělý typ francouzského katedrálního portálu s uceleným ikonografickým programem. Rovněž je v našich podmínkách výjimečné osazení velkých figur apoštolů na ostěních.

Chrám, postavený v letech 1233 - 1239, je dokonalá ukázka přechodného románsko-gotického slohu, v tomto případě specifikovaného jako cisterciácko-burgundský. Do českých zemí jej přinesl z Francie řád mnichů cisterciáků, jejichž usazování ve střední Evropě bylo součástí politických plánů českých Přemyslovců. Tento řád měl tvořit protiváhu jiným řádům spíše germanizačního charakteru.

Návštěvníka upoutá již vlastní kostelní brána s bohatě vyzdobeným portálem, symbolizujícím onu „portu coeli“ - bránu nebes. Unikátní gotický portál francouzského katedrálního typu, zdobený postavami apoštolů, bohatými rostlinnými a zvířecími motivy představuje naprosto dokonalou a technicky obdivuhodnou kamenickou práci z doby kolem roku 1235.

Původně byla portálu představěna baldachýnová předsíň, která byla údajně zničena švédskou dělostřelbou za třicetileté války. Zůstala po ní jen přízední žebra a jejich výběh z konzol. Základy nebyly dosud nalezeny, ale poněvadž dvě apoštolské postavy na průčelní straně portálu nejsou v horším stavu než apoštolové v hloubce špalety (tím pádem lépe chráněni před nepříznivými vlivy počasí), je existence předsíně přece jen pravděpodobná.

Samotný portál je odstupňovaná brána o pěti pilířích, jejichž hrany jsou zaobleny a ve spodní části pokryty ornamenty, kdežto v horní části je vždy po pěti apoštolech. Mezi pilíře jsou postaveny sloupky, jejichž hlavice a patky jsou původní. Dříky a talíře, které sloupky půlí jsou nové a pravděpodobně nekopírují původní stav. Přiléhají totiž ke stěně pilíře, jehož ornament po nimi pokračuje. Sokl portálu, hranolové podstavce patek sloupků a hlavice sloupků jsou paralelní s rozevřením špalety. Také úzká římsa portálu je souvislá a neodstupňovaná. Tímto diagonálím vedením jednotlivých prvků k dveřnímu otvoru je popřena frontální orientace pilířů. Této tendenci se přizpůsobily i šikmo postavené sochy apoštolů.

Rovněž horní část portálu je pojata diaginálně. Náběžníky bohatě zdoběných, mírně zahrocených archivolt jsou postaveny šikmo k dveřnímu otvoru. Archivolty tvoří rámec tympanonu, který je uzavřen jkeště vlastním ornamentovaným rámem. Tampanon je posazen na úzké břevno a je podepřen figurálními konzolami. Břevno je zdobeno stejným ornamentem jako zaoblené hrany dveřního ostění.

V reliéfu tympanonu lze rozpoznat pětici postav: Kristus trůnící na duze (jeho postava přesahuje daleko mandorlu i základní plochu portálu), Panna Marie a sv. Jan Křitel jako přimlouvající se za dvě profánní postavy donátorů Konstancie a Přemysla, kteří klečí Kristovi u nohou. Jedině v tympanonu jsou zachovány původní hlavy, které jsou všechny jednoho typu: podlouhlé, dolů se zužující, s nízkým čelem a rovným nosem. Podobně vypadaly asi i ztracené hlavy apoštolů.

Jak už bylo řečeno, kostel byl vysvěcen roku 1239. Zda byl tehdy ovšem dokončen i portál není známo. Zdá se totiž, že prodělal dvě stavební fáze. V roce vysvěcení kostela došlo nejspíše ke změně původního plánu a pravděpodobně i k personálním změnám. Hlavní změna v plánu se týkala dosazení dvanácti figur apoštolů. Pětice apoštolů na obou stranách špalety jsou vytesány ze stejného bloku jako příslušné části pilířů. Dva zbývající apoštolové jsou umístěni na průčelní stěně na soklech nesených sloupky, jejichž patky spočívají na hřebetech lvů, dokládajících lombardské vlivy. Hlavy figur jsou novější z 19. století (až na sv. Petra, který by mohl být s dřívější restaurace v 16. století). Apoštolové nestojí před sloupky ani před hladkou zdí, jsou postaveni před rohy pilířů. Většinou ani nezachovávají osu pilířů a někteří z ní vybočují prudkými pohyby. Někdy se k sobě obracejí, jakoby v konverzaci. Jsou oděni do antikizujícího šatu, který na některých figurách těsně přiléhá k vypouklým částem těla buď v hladkých plochách nebo řídkých napjatých záhybech.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6755