Evropská unie (EU) je společenství demokratických států, spojených zásadami svobody, právního státu a úcty k lidským právům. Tyto státy se rozhodly vzájemně splupracovat v politické a hospodářské oblasti a postupně se integrovat v nadnárodní strukturu, která je výhodná pro všechny zúčastněné země.

Cílem těchto integračních procesů je především zajistit mír a bezpečnost na kontinentu poznamenaném druhou světovou válkou.

Evropská unie má pouze ekonomický cíl, vytvoření společného trhu.
Posláním Evropské unie je stálý a harmonický rozvoj.

Úkoly Evropské unie : € Zajištění míru a bezpečnosti Evropy
€ Svoboda, úcta k lidským právům
€ Výhody pro všechny členské státy
€ Spolupráce v hospodářské a politické oblasti
€ Vytvoření společného trhu
€ Rozvoj a prosperita
€ Schopnost konkurovat

Historie Evropské unie :
Úvahy o jednotné Evropě sahají až na počátek 20. století. Významným impulsem byla I. Světová válka a její důsledky. Aby se zabránilo podobné katastrofě v budoucnosti, objevovaly se myšlenky na vytvoření „spojených států evropských“ po vzoru USA. Pro politické sjednocení Evropy nebyla dobrá situace ani po II. světové válce.

19. září 1946
Projev Winstona Churchilla o plánu pro hospodářskou obnovu válkou zničené Evropy. Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci(OEES)-European Ekonomic Community (EEC), jejím úkolem bylo koordinovat pomoc poskytovanou pro obnovu hospodářských vztahů v Evropě.

27. července 1952
Evropské společenství uhlí a oceli(ESUO) - European Coal and Steel Community (ECSC). Obsahem byl návrh na vytvoření organizace, jež by místo jednotlivých členských států koordinovala a dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl. Prvními zeměmi zúčastněnými v tomto projektu měli být Francie a Německo, nakonec se ke společenství připojila Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Belgie a Německo.

1. ledna 1958
Evropské hospodářské společenství(EHS) a Evropské společenství atomové energie(ESAE)- EURATOM. Hlavní činností EHS bylo podporovat vytvoření společného trhu a přispívat k rozvoji ekonomického života a stálému hospodářskému růstu. ESAE – EURATOM - je platforma pro jadernou energetiku, podporu atomového výzkumu, zvýšení bezpečnosti jaderních zařízení.

1. července 1968
Dobudování celní unie, mezi členskými státy byla zrušena cla na dovoz průmyslových výrobků. Do 18 měsíců byla odbourána i všechna cla na zemědělské produkty a byl přijat jednotný celní sazebník.

22. ledna 1972
Uzavřeny smlouvy o přístupu Dánska, Irska, Norska a Velké Británie.

V letech 1974-78
Byla zřízena Evropská rada, konaly se první volby do Evropského parlamentu, byl zřízen Účetní dvůr Evropského společenství.

1981
Desátým členem ES se stalo Řecko, nejjižnější a nejchudší členská země.

1986
Vstupuje Španělsko a Portugalsko.
Byly přijaty dva významné dokumenty:

1. Bílá kniha
2. Jednotný evropský akt - zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu bez jakýchkoli překážek, čímž měl konečně vzniknout ekonomický prostor bez vnitřních hranic

1989
- 19. září byla podepsána smlouva o obchodní a ekonomické spolupráci s Polskem
- 18. prosince byla podepsána smlouva o obchodní a ekonomické spolupráci s SSSR.
- založena Evropská banka pro obnovu a rozvoj, která měla za úkol poskytovat finanční podporu zemím střední a východní Evropy
- podepsány asociační dohody s Polskem, Maďarskem a ČSFR

1. leden 1995
Uskutečnilo se rozšíření EU o Finsko, Rakousko a Švédsko.

1. leden 1999
Na světové trhy byla uvedena jednotná měna Euro. Které by mělo být v budoucnosti společné pro všechny země EU.

2003 – 2005
K EU by se měla připojit Česká republika, Polsko, Slovinsko, Maďarsko, Estonsko, Kypr a Malta.



SYMBOLY EU

Symbolů Evropské unie je celkem 6 nejdůležitějších:

€ Vlajka EU – Vzhled: na tmavě modrém poli se nachází kruh složený z 12 pěticípých zlatých hvězd.

€ Znak EU – Dvakrát přeškrtnuté velké písmeno C – vzniká E

€ Měna EU – EURO, dříve (1979) ECU. Euro se dělí na 100 centů.

€ Hymna EU – Hudba z 9. symfonie Ludwiga van Beethovena.

€ Svátek EU - Na milánském summitu v roce 1985 bylo rozhodnuto slavit 9. květen jako Den Evropy na paměť toho.

€ Hlavní jazyky EU – v současnosti 11. jazyků: francouzština, němčina, angličtina, italština, španělština, portugalština, dánština, finština, švédština, holandština,


ŘÍDÍCÍ ORGÁNY EU

Výbor regionů
Hospodářský a sociální výbor
Účetní dvůr
Evropský ombudsman
Evropská ústřední banka
Evropský soudní dvůr
Evropský Parlament
Evropská komise
Rada EU

Česká republika a vstup do Evropské unie
Aby mohla ČR, ale i jakákoliv země vstoupit do EU musí splňovat tyto podmínky :

1. Politická:
- stabilita institucí zajišťujících demokracii
- právní stát
- dodržování lidských práv a práv menšin

2. Hospodářská:
- existence fungujícího tržního hospodářství
- schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními procesy uvnitř Unie

3. Ostatní závazky:
- schopnost brát na sebe závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie

1996 – podala ČR žádost o členství v Evropské unii

2002 – EU nabídla ČR jsme se stali kandidáty na vstup s dalšími devíti kandidáty

2004 – 2005 – ČR by měla vstoupit do EU









Vysvětlivky:
Rada EU
- legislativní a výkonný orgán, reprezentuje členské státy, může rozhodovat o všech otázkách integrace
Rozhodující orgán ES se zákonodárnými a výkonnými pravomocemi, reprezentující členské státy. Skládá se z jednoho zástupce každého členského státu na ministerské úrovni. Konkrétní složení je odvozeno od hlavních témat jednotlivých setkání (např. při projednávání ekonomických otázek, sejde se Rada EU ve složení ministrů zodpovědných za finance a obchod, při projednávání zemědělských témat ministři zemědělství atd.). Obecné záležitosti se projednávají na zasedáních tzv. Rady pro všeobecné záležitosti složené z ministrů zahraničí. V předsednictví Rady se po šesti měsících střídají členské země dle předem daného pořadí. Předseda Rady EU určuje její agendu a priority pro období předsednictví. Postupem času vznikl v rámci Rady z důvodu snahy po určité kontinuitě práce neformální útvar (tzv. trojka), sestávající z ministrů zahraničí státu právě předsedajícího, státu v předsednictví předcházejícího a státu následujícího. Každý stát se tedy podílí v různé intenzitě na přípravě tří po sobě následujících summitů v období 18 měsíců, role předsednictví je však dominantní.
Rada zajišťuje koordinaci hlavních linií hospodářské politiky členských států EU a má pravomoc vydávat akty, které jsou sekundárními prameny práva Společenství. Zodpovídá za mezivládní spolupráci v oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky a v oblasti vnitřních záležitostí a justice.

Evropská komise
Evropská komise je výkonný orgán ES reprezentující nadnárodní a výkonnou složku ES. Činnost Komise je především soustředěna na podporu a rozvoj integrace, jednotlivých aktivit
Společenství, jakož i na přípravu příslušné legislativy.
Evropská komise vystupuje ve třech hlavních rolích:
1. Zabezpečuje provádění primárních smluv (Římské smlouvy, Maastrichtská smlouva atd.), jakož i aktů vydaných na jejich základě (nařízení, směrnice, rozhodnutí);
2. Jako iniciátor se podílí se na tvorbě legislativy EU, má vlastní rozhodovací pravomoc v oblasti některých politik Unie a v mezinárodně-obchodních vztazích, je správcem rozpočtu EU. Vystupuje jménem Společenství při jednáních o dohodách o obchodní a hospodářské spolupráci;
3. Je ochráncem právního systému ES. Po zjištění porušení práva ES může podat proti rušiteli žalobu k Evropskému soudnímu dvoru.
Komise se skládá z předsedy a dalších 19 členů (komisařů) jmenovaných dohodou členských států na 5 let. Každý členský stát EU může nominovat jednoho člena Komise, velké státy (Německo, Francie Itálie, Spojené království a Španělsko) nominují každý ještě jednoho člena navíc. Tato nominace podléhá schválení Evropským parlamentem. Komisaři však nesmějí být reprezentanty státu, který je delegoval, ani jiných zájmových skupin, nýbrž skládají přísahu věrnosti ES a jsou povinni konat výhradně ve prospěch integrace a Společenství, nepřijímají pokyny od žádné vlády (ani jiné instituce). Každý komisař zodpovídá za určitou oblast nebo několik oblastí. Komise zasedá obvykle jednou týdně, svá rozhodnutí schvaluje prostou většinou. Kromě toho se k urychlení práce v průběhu let vyvinuly dvě zvláštní procedury:
• Zmocňovací procedura, při níž je jeden člen Komise zmocněn rozhodnout sám o konkrétní, technické věci, aniž by tím byla zrušena společná odpovědnost celé Komise;
• Oběhová (písemná) procedura - v tomto případě se návrhy, o nichž panuje obecná shoda, předávají písemně prostřednictvím generálního sekretariátu na vědomí jednotlivým službám a kabinetům. Nejsou-li do určité doby předloženy námitky ani připomínky, považuje se návrh za schválený.


Administrativní aparát Komise, zajišťující její každodenní agendu, tvoří vedle kabinetu každého komisaře ještě 36 oddělení s vymezenou působností. Komise zaměstnává celkem cca 20 000 úředníků, z nichž přibližně 15% tvoří překladatelská a tlumočnická služba.
Členové komise sídlí v budově Breydel v Bruselu. Původní sídlo sekretariátu Komise, budova Berlaymont, která byla po téměř 40 let symbolem evropské integrace, byla ze stavebně-technických důvodů uzavřena (kvůli kontaminaci radioaktivním azbestem) a je v současné době rekonstruována. Generální ředitelství, Statistický úřad, překladatelská a tlumočnická služba a právní služba EK sídlí rovněž v Bruselu. Úřad pro oficiální publikace ES sídlí v Lucemburku.

Evropský Parlament
EP je zastupitelským orgánem EU. Od roku 1979 je volen na období 5 let přímo občany členských států. Volební systém není jednotný a liší se podle tradic a ústavních pravidel jednotlivých členských zemí. V současné zasedá v Evropském parlamentu 626 poslanců, kteří hlasují v plenárním zasedání. Mezi plenárními zasedáními, která se konají ve Štrasburku, zasedají poslanci ve 20 stálých výborech se specifikovanými obory působnosti. Výbory se schází v Bruselu.

Ze svých členů volí EP předsednictvo, které se skládá z předsedy a 14 místopředsedů. Nynější předsedkyní je od 20.7.1999 paní Nicole Fontaine. Předseda zastupuje EP na mezinárodní úrovni a při jednáních s dalšími institucemi. Předsednictvo a generální sekretariát EP sídlí v Lucemburku.
Na rozdíl od parlamentů jednotlivých států má EP pouze omezené legislativní pravomoci. V současnosti se na tvorbě právních předpisů Unie může podílet pěti různými způsoby:
1. Konzultace - nezávazný názor Parlamentu je vyžadován před tím, než Rada schválí návrh Evropské komise;
2. Spolupráce - poslanci mají možnost doplňovat návrh Komise a stanovisko, které Rada EU k tomuto návrhu zaujme (např. o otázkách dopravní politiky, bezpečnosti práce, politiky ochrany životního prostředí atd.);
3. Spolurozhodování - EP se na přijímání legislativy podílí rovným dílem s Radou. K jednání o nalezení kompromisních stanovisek existuje dohodovací výbor stejnoměrně složený z členů obou institucí. Nedojde-li k dohodě, může Parlament návrh odmítnout; (např. rozhodování o otázkách jednotného vnitřního trhu, zdraví, kultury, transevropských sítí nebo spotřebitelské politiky);
4. Souhlas - vyžaduje se pro důležité mezinárodní smlouvy a pro některá významná rozhodnutí v rámci Společenství (např. rozhodování o občanských právech, o úlohách Evropské ústřední banky, o úkolech strukturálních a kohezních fondů);
5. Rozpočet - schválení rozpočtu vyžaduje souhlas EP, jehož se dosahuje podle zvláštní procedury.
Významnými pravomocemi Parlamentu jsou jeho pravomoci kontrolní. Jmenuje předsedu a členy Komise a může Komisi donutit k rezignaci vyslovením nedůvěry. Komise je povinna předkládat Parlamentu řadu zpráv různého charakteru. Vůči Radě EU je kontrola EP především kontrolou politickou. Předseda Rady předkládá na začátku svého předsednictví program činnosti Rady a na závěr funkčního období zprávu o své činnosti. Informuje Parlament o výsledcích každého zasedání Evropské rady a o výsledcích společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie. Předseda EP na začátku každého zasedání Evropské rady předkládá stanoviska k otázkám, o nichž se má jednat.
Pravomoci Evropského parlamentu jsou posilovány při každé změně smluvního základu ES. Poslední volby do Evropského parlamentu proběhly v roce 1999, příští se uskuteční v roce 2004.

Evropský soudní dvůr
Dohlíží nad interpretací a aplikací práva ES. Je vázán pouze právem ES. Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění zakládacích smluv. Nese odpovědnost za jednotnost výkladu a aplikace práva ES, kontroluje legitimitu rozhodování Rady EU a Komise (vč. jejich nečinnosti), rozhoduje o podáních a dotazech z oblasti práva ES, vznesených soudy členských států.Nemá žádnou pravomoc nad aplikací a interpretací vnitrostátního práva členských států s výjimkou případů, kdy se toto dostane do konfliktu s právem ES (nad dalšími dvěma pilíři EU nemá žádnou pravomoc). V takové situaci rozhoduje jako kompetenčně nejvyšší instituce, proti jejímž rozhodnutím není odvolání. Maastrichtská smlouva rozšířila jeho kompetence o možnost aktivního vynucování splnění jeho rozhodnutí proti státům, které tak neučiní dobrovolně. K Soudnímu dvoru se může obrátit každý členský stát, který se domnívá, že jiný členský stát porušil komunitární právo. Podání vůči některému členskému státu může učinit i Evropská komise. Dvůr rozhoduje i podání od fyzických i právnických osob, dovolávajících se spravedlnosti ohledně rozhodnutí, jež proti nim byla učiněna z titulu komunitárního práva. Soudní dvůr se skládá z 15 soudců a 9 generálních advokátů, kteří jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států na dobu 6 let. Soudci volí ze svého středu předsedu SD na funkční období 3 let. Současným předsedou je pan Gil Carlos Rodriguez Iglesias. Soud zasedá v plénu nebo v senátech složených ze tří či pěti soudců. Vzhledem ke stále vzrůstajícímu množství případů, které musel Soudní dvůr každoročně řešit (v roce 1985 na 400 případů), rozhodla Rada ES o zřízení Soudu první instance. Ten zahájil svou činnost k 1. září 1989 a ve své pravomoci má řešení všech podání učiněných fyzickými a právnickými osobami proti rozhodnutím institucí Společenství, spory mezi ES a jejich úředníky a zaměstnanci, žalob proti Komisi podle Smlouvy o ESUO. Proti rozhodnutí soudu první instance se lze odvolat k Soudnímu dvoru, tato možnost je však omezena jen na právní otázky. Soud první instance se skládá z 15 soudců jmenovaných společnou dohodou členských států na 6 let.

Evropská ústřední banka
Založena k 1. 7. 1998 se základním jměním 5 mld. Je zodpovědná za jednotnou měnovou politiku v průběhu třetí fáze realizace ekonomické a měnové unie v souvislosti se startem společné měny Euro k počátku roku 1999. Jako součást Evropského systému ústředních bank (ESCB) má jako svůj hlavní úkol dbát o udržení cenové stability v rámci Evropského měnového systému a podporovat všeobecnou hospodářskou politiku Společenství. Dalšími úkoly jsou
• Definovat a vést měnovou politiku Společenství
• Řídit devizové obchody
• Spravovat devizové rezervy zúčastněných států
• Podporovat hladké fungování platebních systémů
• Podílet se na programech kompetentních úřadů zaměřených na stabilitu finančího systému.
Má výlučné právo povolovat vydávání bankovek Euro ve Společenství.
Hlavními orgány jsou Řídící rada, Výkonný výbor a Generální rada.
Řídící rada se skládá ze členů Výkonného výboru a guvernérů ústředních bank členských států. Přijímá rozhodnutí nutná k zabezpečení úkolů svěřených ESCB, formuluje měnovou politiku Společenství.
Výbor ředitelů se skládá z prezidenta EÚB, viceprezidenta a čtyř dalších členů. Rady EU dané po konzultaci s Evropským Jejich funkční období je osmileté. Prezidentem je nyní pan Willem F. Duisenberg. Provádí měnovou politiku v souladu s instrukcemi stanovenými Řícídí radou a jejími rozhodnutími. Připravuje zasedání Řídící rady.
Generální rada se skládá z předsedy EÚB, místopředsedy EÚB a guvernérů ústředních bank členských států. Podílí se na sběru statistických informací, na zprávách o aktivitách ESCB a o měnové politice, na pravidlech pro standardizaci operací prováděných národními ústředními bankami.
Sídlem EUB je Frankfurt nad Mohanem.


Evropský ombudsman
Jmenován Evropským parlamentem na dobu jeho funkčního období. Je zmocněn přijímat stížnosti od kteréhokoli subjektu s bydlištěm či sídlem na území Unie, které se týkají nesprávností v činnosti orgánů Společenství (s výjimkou soudní činnosti Soudního dvora). Provádí šetření na základě těchto stížností i z vlastní iniciativy. V tomto šetření má rozsáhlé pravomoci - za jistých podmínek jsou orgány Společenství povinny poskytnout mu všechny informace a dokumenty, o které požádá. Ombudsman poté předá svou zprávu Evropskému parlamentu, dotčenému orgánu a zároveň informuje stěžovatele. Ombudsman vykonává svou funkci zcela nezávisle a při plnění svých povinností nesmí požadovat ani přijímat pokyny od žádného orgánu. Může být odvolán Soudním dvorem na žádost Evropského parlamentu, nesplňuje-li podmínky požadované pro výkon funkce nebo dopustil-li se závažného prohřešku. Sídlem je Štrasburk. Současným ombudsmanem je pan Jacob Söderman.

Účetní dvůr
Založen na základě doporučení Rady mezinárodní smlouvou s úkolem provádět revizi účtů, přezkoumávat všechny rozpočty, příjmy a vydání všech institucí a agentur ES. Přezkoumává účetnictví, právoplatnost a řádnost všech finančních operací EU a kontroluje hospodárné využívání jejích prostředků. Každá instituce, mající přístup k fondům EU, je povinna poskytnout Účetnímu dvoru informace a dokumentaci, o něž tento požádá. Vyjadřuje se k rozpočtovým a finančním projektům EU. Po ukončení každého rozpočtového roku předkládá Účetní dvůr výroční zprávu, kterou projednává Evropský parlament, a která se zveřejňuje v Úředním věstníku Společenství. K jednotlivým případům může ÚD předkládat zvláštní zprávy. Účetní dvůr má 15 členů, kteří jsou po konzultaci s Evropským parlamentem jmenování jednomyslně Radou EU na dobu 6 let. Společenství. Při plnění svých povinností nesmějí požadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného orgánu. Předseda je volen členy ÚD na tři roky. Od 18. ledna 1999 je předsedou pan Jan O. Karlsson. Účetní dvůr zpravidla rozhoduje většinou hlasů. Sídlem je Lucemburk.

Hospodářský a sociální výbor
HSV je poradní výbor složený z 222 představitelů různých oblastí hospodářského a sociálního života, navržených vládami členských zemí a jmenovaných po doporučení Evropskou komisí jednomyslně Radou EU na 4 roky na národnostním základě. HSV byl zřízen smlouvou o založení EHS a poskytuje svým členům prostor podílet se na vytváření jednotného vnitřního trhu (a tím na procesu evropské integrace). Členové výboru nesmějí od nikoho přijímat příkazy a své funkce vykonávají zcela nezávisle, v zájmu Společenství. Jsou organizováni ve třech skupinách - zaměstnavatelé, zaměstnanci a různé zájmy (družstva, spotřebitelské svazy atp.). Předseda zodpovídá za činnost HSV. V současnosti je předsedou pan Göke Frerichs. Rada EU nebo Komise mohou s Výborem konzultovat, kdykoli to uznají za vhodné, ve stanovených případech jsou tímto postupem dokonce povinny (např. při rozhodování o otázkách svobody pohybu pracovních sil, vzdělávání, zdraví a spotřebitelské politiky nebo životního prostředí a regionálního rozvoje). Výbor má právo vydávat stanoviska k jakékoli otázce, která se týká zájmů Společenství. Sleduje fungování jednotného trhu a upozorňuje na jeho případné poruchy. Dvakrát ročně organizuje "Fórum o jednotném trhu" za účasti odborníků z členských zemí Unie. Výbor se dále člení na šest specializovaných sekcí:
1. Zemědělství a rybolov;
2. Regionální rozvoj a plánování měst a venkova;
3. Ochrana životního prostředí;
4. Hospodářské, finanční a měnové otázky;
5. Sociální oblast, otázky rodiny, vzdělání a kultury;
6. Vnější vztahy, obchodní a rozvojová politika;
7. Průmysl, obchod, řemesla a služby;
8. Otázky ochrany zdraví a spotřebitele;
9. Doprava, komunikace, energetika, nukleární otázky a výzkum.
Administrativu zajišťuje generální sekretariát

Výbor regionů
Výbor regionů byl vytvořen Smlouvou o EU (tzv. Maastrichtskou smlouvou) a zahájil svou činnost v březnu 1994 jako poradní fórum zástupců oblastních a místních orgánů s poradní funkcí ostatním rozhodovacím a výkonným orgánům Společenství. Účelem výboru je umožnit zástupcům lokální a regionální samosprávy vyjádřit svůj názor na ta opatření Společenství, která se jich budou bezprostředně dotýkat. Toto schéma by mělo napomáhat co nejlepšímu využívání principu subsidiarity.
Výbor má 222 členů jmenovaných jednomyslně Radou EU na 4 roky z řad volených představitelů místních a oblastních samospráv. Každé dva roky jsou z řad členů Výboru voleni předseda, první místopředseda a šestatřicetičlenné byro. Předseda reprezentuje Výbor navenek a svolává jeho zasedání. Současným předsedou je pan Jos Chabert. Rada EU nebo Komise mohou s Výborem konzultovat, kdykoli to uznají za vhodné, ve stanovených případech jsou tímto postupem dokonce povinny - jedná se např. o oblasti ekonomické a sociální soudržnosti, veřejného zdravotnictví, školství a mládeže, kultury, transevropské dopravy, telekomunikací a sítí energetické infrastruktury


použitá literatura: 100 otázek a odpovědí o Evropské unii; autor: Martin Maňák
Průvodce Evropskou unií; autor: Ministerstvo Zahraničních věcí
Internet: www.evropskaunie.cz

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6855