DVAKRÁT OBRÁTÍ KORUNU, NEŽ JI DÁ Z RUKY

Přemýšleli jste někdy nad tím? Jak to vzniklo? Proč se to tak mezi lidmi říká? Tak mě napadlo, trochu o tom zapřemýšlet. Jednou jsem si tak seděl a náhodou jsem našel v kapse od riflí, které zažily už opravdu leccos, korunu. Nemyslím tím korunu, jako tu věc, kterou nosívali na hlavách králové, bavíme se o našem národním platidle, ale pochybuji že jste si mysleli něco jiného…
Tedy zpět k té koruně… Držel jsem ji jen tak v ruce a nechával ji volně padat mezi prsty… Potom, jelikož jsem seděl v „restauraci pro ožraly“, přišla řekněme obsluha a tázala se mne, co si dám. V tom zařízení jsem už hodnou chvíli seděl a v důsledku toho se mohlo zdát, že mé představy byly nepatrně zkreslené.
Začal jsem váhat. Pivo? Fanta? Tonic? Tak jsem se zkrátka rozhodoval. Jenže ona tam tak stála, ta obsluha, a pořád se tak blbě dívala, jako by si v duchu říkala: „No dělej, nemám na Tebe celej den“! Musel jsem tedy něco říct. Fantu, řekl jsem. Přitom zcela podvědomě začal jsem onu korunu v ruce otáčet… Bylo bezpočet možností, co si dát, a já si dal Fantu. Zajisté si pokládáte otázku v tom smyslu, jako: „O čem to tu sakra kecáš“?! Moment, vysvětlím… Když jsem se odtamtud dostal ven, potkal jsem kamarády, kteří mě lákali „na jedno“. Autobus mi jel buď za 5 minut, nebo až za hodinu, ale to není až tak jisté, protože kdybych byl s nimi šel, třeba bych ani nejel… ale nepředbíhejme! Než jsem svému příteli, na kterém bylo patrno, že již v nedaleké minulosti požil (alkohol) odpověděl, jen tak z legrace jsem onu korunu znovu párkrát otočil… Rozhodl jsem se, že nepůjdu.
Odjel jsem tedy nejbližším autobusem domů. Po příchodu jsem zjistil, že kdybych tam zůstal byť jen o hodinku déle, už bych možná žádný domov neměl. Když jsem vešel do bytu, ihned jsem cítil tu nezaměnitelnou „vůni“ plynu. Ono aroma jsem již cítil při zdolávání schodů vedoucích k mým dveřím. Šel jsem se tedy podívat do kuchyně, kde se již téměř nedalo dýchat. Zastavil jsem tedy plyn a pootevíral okna. Zanedlouho zazvonil soused, jestli nemám půjčit trochu mouky… Všichni si jistě dokážete představit, co se asi stane v nevětraném bytě, plném plynu, když někdo zazvoní. Jistě, nemuselo by to nutně vybouchnout, ale vezmeme-li v potaz fakt, že jsem se chtěl vrátit značně později a naši se taky nevracejí zrovna nejdříve… no, nevím.
Ne že bych začal být nějak extrémně pověrčivý, ale snad proto jsem začal tak trochu věřit příslovím a různým pořekadlům. Totiž lidé, co je napsali, či vymýšleli, jistě nebyli žádnými hlupáky… Tato lidová moudra se mohou na první pohled zdáti jasná a přímočará, jako v případě, o němž jsem se rozhodl napsat. Tedy, dvakrát obrátí… Na první pohled je to o člověku, který je lakomý a chrtí se na každou kačku. Jenže co když je to dejme tomu takový návod, nějaký osvědčený recept napomáhající v prekérních situacích…
Možná jsem jen magor, co nemá co psát, tak se svou příliš bujnou fantazií podniká různé úlety, ale nezní to hezky?! Už vidím ten titulek v novinách „KORUNOU ZMĚNIL OSUD“. Tímto jsem chtěl možná jen říct, že každá mince má dvě strany, totiž že není nutné brát vše tak, jak je nám prezentováno a že není zlato, co se třpytí a že vždy raději dvakrát obrátím korunu…

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=708