Je to jako výkřiky do tmy těm, na komu nám opravdu záleží. Jako kdyby nám měly ukázat to pěkné na tomhle světe. Aby vyplnily prázdno které v sobě nosíme. Kde se vlastně bere ono prázdno? Když se na někoho upneme tak chceme aby nám ten člověk doplnil prázdná místa v našich životech a pak se je snažíme vynutit neuvědomujíce si, že to co žádáme možná chybí i tomu druhému a pak, když zjišťujeme že nám onu věc nikdo na světě nemůže dát začneme se soustřeďovat na detaily, které pak vyčítáme. Něco uvnitř nás křičí a prosí o pomoc, vědíc, že nepřijde a vlastně ani nemůže přijít ,ale to si naše vědomí nechce a ani nepřipustí. A tak se ocitáme v začarovaném kruhu. Co je to, co v životě postrádáme? Je to snad opravdová láska. Nebo je opravdová láska ta mateřská? Či k druhé osobě? Tu první si vysvětluji podmíněným reflexem a tu druhou pocitem někam a k někomu patřit. Vzniká snad tenhle pocit právě tím, že na tomhle světě něco chybí? Pak by to ale nebylo to co jsme pojmenovali láska.A možná, že na světe nic nechybí a vše je tak jak mělo být, ale to asi, já ani nikdo jiný nezjistí.Jednou jsem někde již nevím kde slyšela, že za ono prázdno může strach, že ten je jeho původcem. Vždyť proč lidé chtějí k někomu patřit? Ze strachu ze samoty. Vysvětlovalo by to i to proč, chtějí někam patřit. Ze strachu ze samoty a člověk jako jedinec v dnešním světě přežije jen těžko. Nechci tím omlouvat veškeré lidské činy a chápu, že různí lidé mohou zastávat různá stanoviska. V mém okolí se dosti projevuje vliv drog na jedince a to mě nutí k úvaze o tom jaktože lidé, kteří mají zkušenosti s drogami vnímají mnohem více tenhle svět pesimističtěji. Má znamenat to, když říkají že jim drogy otevřeli oči a zárověn vzali iluze o tomto světě to, že vidí teď svět takový jaký opravdu je. Všechno špatné co existuje vnímají mnohem více a je to pokroucený pohled a nebo žijí lidé vážně v naivitě, protože je to mnohem jednoduší. Mě se život takový jaký je nelíbí a ani nevím proč. No vlastně jo ale nevím jestli bych to dokázala napsat tak aby to vyznělo jak to opravdu vnímám a aby to opravdu každý tak pochopil a tak se o to radši nebudu pokoušet. Ale na druhou stranu si nedokážu představit jak by měl tenhle svět vypadat jinak. Ale myslím že by v něm mělo být více pochopení, protože se setkávám mnohdy u lidí a u sebe s pravým opakem. Ale je to asi v tom jaký člověk je. Sobecký. Každý myslí nejdříve na sebe a to nemyslím ve špatném slova smyslu. Tak to prostě dle mého názoru je. A možná proto v nás pak vzniká to prázdno.

Začínám se do toho pěkně zamotávat.Tohle jsem začala psát abych si trochu ulevila a teď je mi možná ještě hůř, takže toho radši hned nechám. Jen bych to vše chtěla nějak zakončit a asi nejvhodnější mi přijde toto:“Nikdy si nemysli,že nemůže být hůř, protože život to vezme jako výzvu a pak se to s tebou může ještě pěkně točit


. věnováno V.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7190