Karel Čapek

Když se 9. Ledna 1890 narodil do rodiny dobráckého a laskavého venkovského doktora Antonína Čapka nikdo nemohl tušit, že tento již 3. potomek bude velikánem české, ale i světové literatury. Toho dne se totiž v Malých Svatoňovicích narodil všemi Čechy známí Karel Čapek universální spisovatel básní, dramatu, prózy, novinových článků a cestopisů. Karel Čapek se narodil do ideálně kulturně založené rodiny matka Božena, vzdělaná romantička, naproti tomu otec velký racionalista. Ideální prostředí pro budoucího velikána dotvářeli výtvarně založený, o 3 roky starší bratr Josef a hudební o 4 roky starší sestra Helena. Otec Čapek byl velice literárně založeny, tudíž zavaloval své syny knihami. Tak se stalo, že zanedlouho měli synové pročtenou celou knihovny od Domácího lékaře až po Nerudu a Havlíčka. Oba kluci s chutí napodobovali svého otce, a tak již od osmi let oba skládali básně.
Vzdělání Karla započalo na Obecné škole v Úpici, kam se rodina přestěhovala těsně po narození malého Karla. V roce 1901 nastoupil na gymnázium v Hradci Králové, na kterém studoval až do kvinty. Kvůli své angažovanosti v tajném studentském kroužku, který se zabýval nejen literaturou, ale i politikou, musel i přes své protesty přestoupit roku 1905 na I.české gymnázium v Brně. Roku 1907, v době pobytu Karla v Brně, se stala rodinná katastrofa. Otec Antonín onemocněl mozkovou chřipkou s následky dočasné těžké schizofrenie. Toho využila matka k splnění svého snu, kulturního života podle svých představ, a tak se přestěhovala do Prahy. Za oběť tomu padly všechny úspory a rodinný majetek (i otcova praxe). Karel zde nastoupil na Akademické gymnázium. Matka rozdělila rodinné mění na 4 díly-Karel a Josef dostali po jednom dílu, a tak mohly nastoupit na samostatnou dráhu mladých umělců. Karlovi vycházely v časopisech básně již od 14 let, ale opravdový debut zažil až po vydání básnického cyklu Zrcadla v prosinci (1908). Cesty bratrů se nerozešly, ba naopak. Oba společně psali a vystupovali na pražské kulturní scéně pod podpisem Bratři Čapkové. Jejich cesty se nerozešly ani Karlovým studiem na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity a ani odchodem Karla v roce 1910 na studia do Berlína a Josefa do Paříže. Oba se totiž o rok později sešli na pařížské Sorbonně, kde se rozhodl studovat i Karel. Po návratu do vlasti začali opět společně tvořit .
Během 1. světové války pracoval jako knihovník a vychovatel hraběte Lazaňského. Od roku 1917 do roku 1920 byl redaktorem Národních listů, v roce 1921 odešel do redakce Lidových novin pro něž psal eseje, sloupky, ba i romány. Zde působil až do konce svého života.
Čapek velice cestoval a o svých cestách psal nenapodobitelné , mimořádně vtipné knížky. Od roku 1925 se přátelsky stýkal s T.G.Masarykem, jehož politické a filozofické názory zaznamenal v knihách Hovory s T.G.M.,Mlčení s T.G.M a Nablízku T.G.M. V rané tvorbě vycházel z podnětů české předválečné moderny a nových předválečných uměleckých stylů(Boží muka, Trapné povídky, překlady básní Francouzské poezie nové doby). Vědomí využití techniky nové doby v 1. světové válce proti základním hodnotám lidské existence, nedůvěra. Jednoznačném filozofickém a politickém konceptem a odmítnutí zásahů do společnosti se projevily v jeho utopicko-fantastických dramatech (R. U. R., Věc Makropulos), v románech s prvky science fiction (Továrna na absolutno, Krakatit) a v alegorických divadelních hrách Ze života hmyzu, Adam Stvořitel (obě s bratrem Josefem Čapkem). Skeptický relativismus, přesvědčení o mnohoznačnosti lidské pravdy a smyslu pragmatického hledání východiska v každém individuálním případě dále rozvinul v poetických prózách Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, Život a dílo skladatele Foltýna a v románu o síle humanismu a solidarity První parta. Z cest po Evropě vytěžil několik knih cestopisných fejetonů (Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever). Vytvořil originální typ krátkých detektivních příběhů (Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy), napsal Knihu apokryfů a knižně vydal výbory fejetonů, sloupků a drobných próz z různých období žurnalistické činnosti (Zahradníkův rok, Jak se co dělá, Na břehu dnů, Místo pro Jonathana).
Velmi odvážně se vrhl s celou svoji autoritou do boje proti fašismu, angažoval se v celosvětovém spolku spisovatelů Penklubu, který se scházel u něj ve vile na Vinohradech a psal protiválečné knihy. Nejprve upozornil na nebezpečí románem Válka s mloky a dramatem Bílá nemoc. V roce 1938, kdy už většina lidí utíkala do zahraničí zůstal ve vlasti a napsal varovný román Matka, který vyzývá k boji. V Matce nastolil myšlenku odpovědnosti, odpovědnosti všech lidí, každého z nás.Svým perem bojoval až dokonce. Smrt ho zastihla o Vánocích roku 1938. A možná to bylo veliké štěstí, že zemřel doma v posteli a ne v koncentračním táboru (jako jeho bratr Josef), kam by ho fašisté určitě poslali . Umírá mj. i diky velké štvané kampani, kterou v Čechách rozpoutaly jeho protivníci, příznivci fašismu a nacismu.
Tvorba Karla Čapka, ať už to byly novinové články, fejetony, povídky, romány čí dramata dokázala oslovit širokou obec čtenářů. Docílil toho hlavně svým uhlazeným stylem . Čapek díky svým cestám , které byly takřka bezmezné, poznal lidovou mluvu různých tříd, skupin a povolání, včetně slangových výrazů. Ve spojení s běžnou hovorovou větou mu to umožňovalo vytvořit pro čtenáře jednoduchou ne odbornou četbu. Čapkova tvorba se nevyznačuje složitou větnou stavbou , snaží se být nejblíže prostému čtenářovi. Tento …… nebyl v žádném případě na úkor myšlenky díla. V tom je kouzlo Čapkovy tvorby a i proto patří k autorům světově uznávaným a zřejmě jen válka mu zabránila k udělení Nobelovy ceny tomuto největšímu českému spisovateli.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7323